Německého režiséra a scenáristu Toma Tykwera celosvětově proslavily
především videoklipový, ale přitom osobitý snímek Lola běží o život
a audiovizuálně podmanivý Parfém: Příběh vraha. Po desetiletém období,
kdy se Tykwer věnoval hlavně větším mezinárodním koprodukcím, se vrátil
do Německa, aby ve svém rodném jazyce natočil úsměvný film o lidech,
které docela dobře zná. O vzdělaných čtyřicátnících, pohybujících
se v tvůrčích zaměstnáních.
Hanna (Sophie Rois) pracuje v televizi a Simon (Sebastian Schipper) se
živí realizováním uměleckých instalací. Žijí spolu již téměř dvacet
let v poměrně harmonickém a upřímném vztahu, byť se nikdy nevzali a
neměli děti. Po takové době však často vyprchá vzájemná touha, tudíž
člověk snadněji podléhá spontánnímu zalíbení v někom jiném. A když
Hanně náhoda do náruče přihraje sympatického Adama (Devid Striesow), ona
se mu dlouho bránit nedokáže. Mohlo by se zdát, že se tu rýsuje otřepaný
milostný trojúhelník, jenže tahle Tykwerova kmotřička náhoda je velká
šprýmařka a rozhodne se protnout i cesty Adama a Simona. Hannin partner tak
v pokročilém věku začne poprvé sexuálně experimentovat s osobou
stejného pohlaví.
Není to ovšem jenom vrtkavost osudu, která řídí ústřední běh
událostí. Velice důležitou roli hraje schopnost hlavních postav řídit se
v rozhodujících situacích svými intuicemi. Uvěřitelnost tohoto chování
umožňuje především přirozené a nedeklamované herectví sledované
trojice. Většina dějových peripetií se tak nejeví jako vykalkulovaný
scenáristický konstrukt, byť zde prvek náhody zůstává klíčovým
hybatelem děje. Navíc Berlín, v němž se Trojka odehrává, je jako
kulturní svobodomyslné město plné hudebních klubů (a zaniklého festivalu
Love Parade) jedním z ideálních míst, kde by se takovýto příběh mohl
skutečně přihodit.
Vstřebání netradiční zápletky usnadňuje
určitá míra nadsázky, kterou ve filmu zprostředkovává zdravá dávka
vtipu a hravost stylistické složky. Ta je ozvláštňována kupříkladu
černobílými představami Hanny a Simona, krátkou animovanou pasáží anebo
střihovými montážemi, v nichž je plátno rozdělené na několik menších
okének.
Velká část humorných okamžiků v Trojce pramení z nezvyklých
situací, do nichž jsou hlavní postavy stavěny, a jejich schopnosti je
reflektovat a zasmát se jim. Jistou míru zábavnosti pak skýtají
i nabobtnalé intelektuální proslovy vedlejších postav z akademické
půdy, na které se kvůli svému televiznímu pořadu často pohybuje Hanna.
V každém případě se ale jedná o humor jemný, byť místy patřičně
černý, a proto je třeba s žánrovým označením komedie nakládat
opatrně. Ostatně skvělá smyčcová hudba filmu (na níž se podílel i Tom
Tykwer) nepatří mezi její charakteristické znaky.
Bude také vhodné říct, že o Tykwerově
novém snímku je docela těžké psát, aniž by člověk neprozradil konec,
protože ten skýtá mnoho prostoru pro dlouhé výměny názorů, ať už
kvůli své vlastní uvěřitelnosti nebo svému etickému rozměru. Toto
zakončení se však zdá být nevyhnutelným vyústěním nenucené
přirozenosti, se kterou se zde prezentují některá stále ještě ne úplně
konvenční témata (homosexuální poměr a zobrazování lidské nahoty).
Závěr filmu totiž působí podobně organicky jako úvodní potitulková
scéna tance tří lidí.
Drei (3, Německo, 2010)
Režie: Tom Tykwer
Scénář: Tom Tykwer
Kamera: Frank Griebe
Hudba: Reinhold Heil, Johnny Klimek, Gabriel Isaac Mounsey, Tom
Tykwer
Hrají: Sophie Rois, Sebastian Schipper, Devid Striesow
Délka: 119 minut
Premiéra v ČR: 14. 4. 2011
Napsat komentář