Je to vůbec ještě Sherlock Holmes?

Rozporuplné reakce budí v divácích kin nejnovější snímek britského
režiséra Guye Ritchieho, který je pověstný svou typickou ironií a humorem
z úspěšných filmů Sbal prachy a vypadni nebo Podfu©k. Pokud jde
o Holmese, svůj stín Ritchie nepřekročil. Z jeho rukou vyšlo dílko
značně nezralé, sloužící především zábavě než umění. To, čeho se
dočkáte, je Holmesův Londýn viděný optikou počítačových her, a občas
zalitujete, že dobový kontext se sebou nepřináší mohutnější výbuchy a
drsnější přestřelky.

Předmětem detektivního pátrání je tentokrát zločinné spiknutí
domnělých mágů, jejichž magické schopnosti jsou s vědou spjaté více,
než by se mohlo na první pohled zdát. Jeden takový, zvlčilý Derren
Brown – uhrančivý Mark Strong v roli Lorda Blackwooda – ovládající
magii a manipulaci mysli, se jako nezbedný syn rozhodne nejen zavraždit svého
otce, ale také ovládnout celou Anglii. Nevyhnutelnost účinků zlověstné
černé magie, ovládající město strachem a přinášející neodvratnou
smrt, příjemně zamrazí a vy na chvíli zapřemýšlíte, zda i náš svět
neřídí nějaké to vyvolené bratrstvo. Vzájemná symbióza magie a vědy
mají potenciál se stát tématem, z něj však film nakonec nic nevykřesá a
zůstane u líčení děje à la lehce akčnější Kriminálka Las Vegas či
Miami. Přirovnání je to přiléhavé zejména pro podobné vykreslení
kriminalistických postupů, s jejichž pomocí Holmes s Watsonem pátrají po
stopách na místě činu nebo stanovují čas úmrtí.

Pokud očekáváte starého dobrého Holmese ve staré dobré Anglii, jeho
příznačné lupy a čapky se nedočkáte. Všech detailů si Holmes všímá
tak rychle, až mu nestačí ani samotný divák a režisér se musí k jejich
osvětlování vracet. Rvačky musí být dopředu zpomaleně rozebrány co do
druhu úderů a jejich účinků, neboť provedení některých chvatů je
bleskové. Také hloubavě racionálního vysokého čela a ostré brady se
nedočkáte, neboť Holmes je v interpretaci Roberta Downeyho Jr. spíše
rošťácký a občas trucující pubescent než rozvážný anglický
gentleman. Po jeho boku se vdavekchtivý Watson v pojetí Jude Lawa stává
mimózním sucharem, který touží po něčem tak přízemním, jako je
svatba – náhled spíš dnešní. Film však nesleduje vývoj postav a jejich
motivace. Herci jsou zde ponejvíce figurkami a mají zejména předvést své
akrobatické dovednosti nebo uhrančivost svých obličejů než plasticitu
hereckého výrazu nebo hloubku své postavy, pro kterou není v novém
filmovém pojetí Sherlocka Holmese místo. Celý příběh tak i se svým
magickým (ne)vyzněním klouže příliš po povrchu.

Klipovitá gamesa na sebe v několika málo minutách začíná vršit
další a další množství informací, příběh se začíná zaplétat,
vedlejší postavy splývat a divák přechází z jednoho levelu do druhého.
Vše je dávkováno s příslušnou hollywoodskou akční pompou, tempo se ruku
v ruce s dramatickou hudbou Hanse Zimmera patřičně proměňuje.
Komiksovostí svého zobrazení připomíná starý Londýn spíše tajemný
Batmanův Gotham, kdy se závěrečná scéna odehrává nad městem mezi
věžemi rozestavěného Tower Bridge (i když pověstných londýnských mlh
se objeví minimum a místo ve strašlivém bouráku se městem projíždí
v kočáře). Do podoby komiksu se konec konců tento Holmes dostal ještě
před svou realizací na stříbrném plátně díky producentovi filmu Lioneli
Wigramovi. Je tudíž jasné, že sítem takového uměleckého druhu nemohly
zákonitě projít některé prvky literární předloze vlastní. Všechno
hollywoodské, co má filmu zajistit patřičnou diváckou přízeň, vám sice
zpříjemní více jak dvouhodinový pobyt v kině a jistě nebudete odcházet
s pocitem promarněného času, leč budete trochu na rozpacích, čím k vám
má promlouvat zápletka hodná Buffy krotitelky upírů či primáckých
Čarodějek v kombinaci se zmíněnou Kriminálkou.

Rozhodně potěší režisérův smysl pro gag, ironii a vtip, který se
naplno projeví mimo jiné v řadě nejrůznějších groteskních pádů,
lehce trapných faux pas, jejichž nesporným vrcholem je Holmesovo zacházení
s Watsonovým psem jako s pokusným králíkem, na němž testuje své nové
uspávací prostředky. Takových vylomenin se soustředilo zejména v první
polovině snímku více a s postupem času se stávají předvídatelnější,
neboť i ony samy o sobě nejsou v kinematografii ničím novým. Podobně
jako klipovité vracečky a bleskurychlé rvačky, které jsme už
v nejrůznějších variacích mnohokrát viděli. Přes nedostatek nápadu
nejsou použity nijak bezúčelně. Celkovému vyznění ubírají na smrtelné
vážnosti, a také zlehčují zápas o celosvětovou nadvládu (narážka na
znovu ovládnutí zámořské kolonie jistě zamrazí nejednoho amerického
patriota) dodávají lidský rozměr.

V závěru si pak film otevřeným koncem, slibujícím další
pokračování, nechává otevřená vrátka, jimiž k diváku pomrkává, že
příště by snad mohlo být lépe. Nechat Sherlocka řešit nějaký
„normální“ případ, ovšem se zachováním Ritchieho pojetí (přes jeho
klipovitou kýčovitost) by rozhodně neškodilo. Takhle snímek neurazí, ale
bohužel ani nenadchne. Sečtělí příznivci legendárního detektiva
rozhodně nezajásají, že konečně viděli svého hrdinu v celé jeho
kráse. Počítačoví hráči se naproti tomu zaradují, že historizující
film nemusí být tak nudný, a během několika levelů jím vcelku projdou bez
problémů, k tomu ještě s Holmesovým rošťáckým nadhledem.

{youtube}LYKy3A8hyjE{/youtube}

Sherlock Holmes (Velká Británie – Austrálie –
USA, 2009)

Režie: Guy Ritchie
Scénář: Michael Robert Johnson, Anthony Peckham, Simon
Kinberg
Produkce: Joel Silver, Lionel Wigram, Susan Downey, Dan Lin

Kamera: Philippe Rousselot
Střih: James Herbert
Hudba: Hans Zimmer

Hrají: Robert Downey Jr., Jude Law, Mark Strong, Rachel
McAdams, Kelly Reilly, William Hope, Eddie Marsan, James Fox, Hans Matheson,
Bronagh Gallagher
Délka: 128 minut
Premiéra v ČR: 14. 1. 2010