Ježíš je normální!

Tereza Nvotová, mladá
dokumentaristka, si za zdroj svého prvního dokumentu vybrala látku, kterou
zná a které rozumí nejlépe – svoje dětství. Částečně jej strávila
v bilingvální a evangelikální „Škole zítřka“. Američtí a
slovenští misionáři z „náboženského“ Hnutí víry jí vtloukali do
hlavy pseudoježíšovské slogany a nutili ji mávat rukama nad hlavou. Cílem
jejího snímku, Ježíš je normální!, mělo být vyrovnání se s Bohem,
církvemi i se sebou samou. A protože škola, kterou navštěvovala, už
překvapivě neexistuje, začala se zajímat alespoň o lidi stejného typu.
Jestli si to režisérka a scenáristka v jedné osobě mezi těmi
poskakujícími a šťastnými lidmi z Triumfálního centra víry srovnala, se
z dokumentu ale nedozvíme.

Triumfální centrum víry (TCV)
zná jistě každý, kdo jednou za čas projde pražským Andělem. Jsou to ti
s mikrofonem a kytarou, kteří velice nahlas vykřikují a radostně
pozpěvují: „Ježíš je normální! Ježíš je úplně normální! Všechny
nás má rád!“ Když se na ně omylem zadíváte, ihned zbystří,
přiběhnou k vám, a pokud jste dobromyslný člověk, horko těžko se jich
zbavíte. Vrazí vám letáček do ruky, povídají vám o tom, jak se cítíte
ztracený a že jediná záchrana existuje ve spasení skrze Ježíše Krista.
Tereze Nvotové se stalo něco podobného. Tu ale od zbytku obyčejných
Pražanů odlišovala ta jedna osobní zkušenost. Letáček si vzala a na
setkání TCV se dostavila. Začala chodit pravidelně, „věřící“ fotila
a povídala si s nimi. Producentu Pepemu Rafajovi se námět zalíbil a
mladičké Nvotové pomohl fotografie a myšlenky přetvořit ve filmový
dokument.

Záběry z „konference víry a
ohně“ Nvotová prokládá homevideem ze staré školy a diskuzí
s bývalými spolužáky a bývalým třídním učitelem. Na to, že dokument
vznikal dva roky, je to málo. Ačkoliv se všechno zdá být vyvážené, něco
tomu schází. Irena Hejdová z aktuálně.cz na to přišla: „Chybí mu
názor a režisérka ho často nedokáže kočírovat.“ Nvotová jen sebrala
několik atraktivních informací a prvků a složila je do 66 minut.
Mnohokrát jí neštimuje střih. Ti samí lidé se jakoby v jednu chvíli
objevují před pastorem i za ním. TCV rovněž nedostali možnost se
výrazněji bránit.

„Malé dítě, které
se postupně hroutí a prochází těžkou depresí. Promlouvání andělskými
jazyky.“

Režisérka i přes všechny
chyby dokáže naše myšlení rozproudit. Bohužel není jisté, jestli
správným směrem. U české ateistické společnosti hrozí, že fanatičnost
a sektářství Triumfálního centra víry by mohla vztáhnout na celé
křesťanství. Tohle je asi největším nedostatkem filmu – nepromlouvá
v něm žádný religionista nebo teolog, který by nám poskytl jakési
znalostní minimum. Tato evangelikální, pentekostální a charismatická
hnutí (největším seskupením je americké Word of Faith) jsou totiž ve
většině považována za hereze.

Některými chvílemi ale Nvotová dokazuje, že cit pro zachycení
důležitých okamžiků má. Obyčejní lidé vmanipulovaní do stavu
hysterického smíchu. Malé dítě, které se postupně hroutí a prochází
těžkou depresí. Promlouvání andělskými jazyky. A také věty typu
„Ježíš je borec borců“ nebo „To, že jsou Beatles satanisti, jsme
v osnovách nikdy neměli“. Pokud si před zhlédnutím Ježíš je
normální! přečtete něco málo informací o dané problematice, dokument
může posloužit, ale když se vám nechce nic číst, existují lepší filmy,
např. Ježíšův tábor (Jesus Camp, 2006) nebo taky Borat (2006), kterému
přátelé pana Ježíše pomohli odpustit Pamele.

{youtube}sCz6RUpcuEc{/youtube}

Ježí je normální!
(ČR, 2008)
Režie: Tereza Nvotová
Scénář: Tereza Nvotová
Střih: Tereza Nvotová
Délka: 66 minut
Česká premiéra: 15. 1. 2009