Na romantické filmy se vždy chodilo kvůli dojetí z idealizované lásky.
Od komedií se čekalo, že nám humor bude trhat od smíchu bránice. Horory se
navštěvovaly, aby se člověk v přítmí kinosálu mohl bát děsuplného a
neznámého. Ale co si počít s krvavou podkategorií splatter hororů, která
není nejnovější, jenom ji mainstream v novém tisíciletí roznesl do
všech temných koutů? Nezvratný osud se proměnil v pouhou přehlídku
úmrtí. V černé kronice se tedy píše…
Nic utahaného zaměstnance nepotěší tak jako představa idylického
víkendu stráveného ve společnosti spolupracovníků a otravného šéfa na
teambuildingu. Nasedají do autobusu a vyrážejí na cestu, ale osud má pro
ně jiné plány, a tak jejich stmelování kolektivu zbrzdí nehoda na
nedalekém mostě. Zařve při ní spousta lidí, včetně jich samotných, a to
co nejkrutěji. Aspoň tak to mohlo být, kdyby nebylo vize jednoho z nich,
Sama Lawtona (Nicholas D’Agosto), který se s partou dalších pokusí
vzepřít rozhodnutí Smrti vystavit jim úmrtní oznámení a nechat vyrobit
parádní náhrobní kámen z mramoru.
Kdyby existovala Smrt v podobě
jakési vlastní existence, která obchází svět a zbavuje nás života,
nejspíš by se v prvé řadě smála tomu, co si o ní hollywoodští
pisálci zvládli navymýšlet. Pak by šla a názorně jim ukázala, že její
metody mohou být prostší a výrazně elegantnější. Sotva totiž může
být tak divná jako lidi, kteří dokola utrácejí za koukání na děsivá
úmrtí. Bez této zvrácené touhy, která je vlastní lidem, ale Smrti spíše
ne, bychom se jen těžko dočkali už pátého dílu v sérii
Nezvratný osud.
Kdyby nebyly brýle pro trojrozměrné projekce tak nepohodlné, chtělo by
se snad i brečet. Projekt, který ve svém prvním díle nabídl pořádnou
dávku napětí a strachu o postavy, zdegeneroval působením moderních
hororů a nepochopením 3D projekce jako něčeho víc než atrakce. Jinak
bychom se nepotýkali s minimální dějovou zápletkou, strašlivě
podřadnými postavami a děsuplně prázdnými hereckými výkony, jejichž
topornost mohou trumfnout jenom aktéři v pornoprůmyslu.
Nezvratný osud nenabízí ve
své sérii vývoj. Kvůli zákonitostem působení Smrti se postavy nedožijí
pokračování a pro tvůrce je důležitější vymýšlet nová místa a nové
nástroje, jak zapříčinit skon přeživších účastníků neštěstí, než
hledat nové možnosti, jak koncept rozvinout. 3D tuto stagnaci od minulého
dílu stvrzuje. Nekonečnost série nezná hranic, obsah je však omezený víc
než zápletka romantických filmů. Autoři sami totiž zplodili zákony,
které se jim staly vězením. Hledí na komerční úspěch série a divákům
nabízejí pořád dokola totéž. Musí se s tím pojit víra, že diváci se
baví, ovšem neméně pravděpodobná je inklinace k tomu zcela se unudit
k smrti.
Je tu ovšem neopomenutelná varianta, že vás zajímají snímky, ve
kterých jde opravdu jenom o to, kolik postav zemře a jakým zvrhlým
způsobem, a jejich výskyt v kinech bedlivě sledujete. V tom případě
ovšem Nezvratný osud, který se stal zaměnitelným klonem sedmidílné série
Saw, nabízí přehlídku efektní, do řad diváků krev stříkající a své
postavy nemilosrdně mučící zábavy. S jeho zhlédnutím byste ale měli
také neprodleně spojit vyhledání psychiatrické pomoci, protože dost
možná vás nadměrné sledování předchozích dílů a obdobných filmů
negativně ovlivnilo.
Z čistě kinematografického
hlediska a upřímného zájmu na každém filmu najít i něco dobrého stojí
za řeč, že v silnějších chvílích probleskuje náznak humoru, spojený
hlavně s tím, že pátý díl Nezvratného osudu navazuje na svého
prapradědečka. Vzniká naděje, že kruh se uzavřel. Úvodní destrukce mostu
je sice nadprůměrně povedená a potěší tím, že aspoň jednou se tvůrci
pustili do něčeho spektakulárnějšího, ale pro dobro světa bude
nejlepší, když se případná další úmrtí nechají v rukou toho
nejpovolanějšího – Smrti.
Nezvratný osud 5
(Final Destination 5, 2011)
Režie: Steven Quale
Scénář: Eric Heisserer
Kamera: Brian Pearson
Hrají: Nicholas D’Agosto, Emma Bell, Miles Fisher, Courtney B.
Vance, Arlen Escarpeta, David Koechner, Tony Todd, P. J. Byrne, Ellen Wroe,
Jacqueline MacInnes Wood
Délka: 92 minut
Premiéra v ČR: 8. 9. 2011
