Norské dřevo patřilo coby
filmová adaptace stejnojmenného bestselleru japonského spisovatele Haruki
Murakamiho k napjatě očekávaným snímkům letošní sezony. Nejinak tomu
bylo i u nás, kde se již řada Murakamiho titulů dočkala českého
překladu a kde samotnému autorovi byla udělena Cena Franze Kafky –
svědčila o tom i beznadějně vyprodaná projekce dotyčného snímku
v rámci lednové přehlídky japonského filmu v kině Lucerna. Netroufám si
odhadovat, kolik jedinců z početné skupiny tuzemských fanoušků Murakamiho
očekávalo snímek vyrovnávající se svou kvalitou románové předloze –
vsadil bych se však, že většina z nich odcházela z kina poměrně
zklamána.
Ačkoliv se děj odehrává na pozadí převratných společenských změn,
vyprávění i v detailu si libující kamera se soustředí takřka
výhradně na hlavní protagonisty a jejich vnitřní dramata.
Tento snímek ovšem není první adaptací Murakamiho tvorby, filmového
zpracování se dočkal jiný (do češtiny dosud nepřeložený) jeho román
již v roce 1980 a později i několik povídek. Norské dřevo (1987), díky
němuž se stal Murakami světoznámým autorem, převedl na stříbrné plátno
původem vietnamský režisér a absolvent prestižní francouzské filmové
školy Anh Hung Tran (*1962). Ten slavil úspěch již se svým celovečerním
debutem Vůně zelené papáje, nominovaným na Oscara za nejlepší
zahraniční film, a snímek Cyclo mu zase vynesl na benátském festivalu
Zlatého lva. V případě Norského dřeva jej coby režiséra i scenáristu
snímku čekal nelehký úkol – přenést do filmu komplikovaný příběh,
mnohovrstevnaté postavy i svébytnou atmosféru Murakamiho románu, a naplnit
tak očekávání milionů jeho čtenářů.
Hlavním hrdinou i vypravěčem
příběhu, odehrávajícího se na sklonku 60. let v Japonsku, je Toru
Watanabe – mladý student nechávající se unášet životem bez
výraznější snahy něco dokázat nebo někam patřit. Zůstávaje stranou
probíhajících studentských bouří, tráví většinu svého času četbou
nebo s jediným blízkým přítelem, požitkářským Nagasawou, dokud mu
cestu nezkříží dvojice mladých žen – bývalá spolužačka Naoko,
poznamenaná sebevraždou svého přítele, a Midori, komplikovaná dívka
nespokojená ve svém současném vztahu. Jména japonských herců
v ústředních rolích toho českým divákům příliš neřeknou –
ačkoliv řada z nich se již stihla prosadit na domácí scéně, na pole
světové kinematografie dosud pronikla jen Rinko Kikuchi (Naoko), která se
objevila mj. ve snímku Babel (za roli hluchoněmé dívky s psychickými
problémy byla nominována na Zlatý glóbus i Oscara). Přesto v Norském
dřevě podávají tito mladí herci bez výjimky dobré výkony, založené na
minimalistickém projevu a citlivém ztvárnění nejednoznačných charakterů.
Pozornost si zaslouží především dvojice hereček – vedle zmiňované
Rinko Kikuchi je to Kiko Mizuhara, která si nelehkou rolí složité Midori
odbývá svůj herecký debut!
Samotný příběh je celkem
pochopitelně převyprávěn poněkud zkratkovitě, což se odráží
především v hloubce vykreslení jednotlivých postav – zcela stranou
zůstává třeba pohnutý osud Reiko Ishidy. Ačkoliv se děj odehrává na
pozadí převratných společenských změn, vyprávění i v detailu si
libující kamera se soustředí takřka výhradně na hlavní protagonisty a
jejich vnitřní dramata. Snímek pak obsahuje řadu prvků odkazujících
k existenci literární předlohy – kupříkladu vnitřní monology
hlavního hrdiny či opakující se motiv dopisu.
Obvyklé úskalí filmové adaptace
jakéhokoliv literárního díla – a pro Murakamiho román to platí
dvojnásob – představuje úkol vtisknout pohyblivým obrázkům atmosféru
předlohy a vystihnout jinými prostředky originální poetiku jejího autora.
Anh Hung Tran bohužel nebyl v tomto ohledu příliš úspěšný, ačkoliv se
mohl opřít o kvalitní hudební doprovod tvořený dílem původní hudbou
Jonnyho Greenwooda (mj. člen skupiny Radiohead) a dílem dobovými songy
v čele s titulní písní Norwegian Wood od Beatles. Režisér šel ve
výsledku spíše po povrchu mnohovrstevnatého Murakamiho díla a věnoval až
příliš prostoru erotickým scénám (byť citlivě až cudně
natočeným) – jeho snímek tímto svým nešvarem upomíná na jinou
filmovou adaptaci velkého románu, Kaufmanovu Nesnesitelnou lehkost bytí.
Norské dřevo sice nepatří mezi „kongeniální adaptace“, jež
dosahují vlastními prostředky účinku svých předloh, přesto se jedná
o řemeslně zvládnutý film, který divákům alespoň ve zkratce
přibližuje magický svět Murakamiho výjimečné prózy – a to není zase
tak málo.
Norské dřevo (Noruwei no
mori, Japonsko 2010) ** Režie:** Anh Hung Tran
Scénář: Anh Hung Tran
Kamera: Ping Bin Lee
Hudba: Jonny Greenwood
Hrají: Ken’ichi Matsuyama, Rinko Kikuchi, Kiko Mizuhara,
Tetsuji Tamayama, Reika Kirishima
Délka: 133 minut
Premiéra v ČR: 10. 2. 2011
Napsat komentář