Před čtyřiceti lety byl režisér Václav Vorlíček v rozletu a do kin
přišla jeho nestárnoucí fantasy komedie Dívka na koštěti. Nyní
přichází pokračování, které jenom obrací schéma. Tentokrát se tak
lidské dítě potlouká v zemi kouzel. Víc než kdy jindy je potřeba se
ptát, zdali bylo pokračování nutností, nebo jen producentským špásem za
ohromné peníze. Žádná mytologie ani příběhy postav se nerozvíjejí.
Čarodějka Saxána s manželem Honzou Bláhou už pomalu zapomněli na to,
že existuje tajemný pohádkový svět, když se projeví zvídavost jejich
dcery, které dali jméno Saxána. V truhle na půdě narazí na staré věci
své maminky a pomocí kouzelné knihy přičaruje raráška, jenž ji zavede do
podzemní říše. Ve stejné době teta Irma jede vlakem na knižní veletrh
sehnat nakladatele pro svou dětskou knihu, když se nešťastnou náhodou
setká s trpaslíkem Řehořem, který ji na svém drážním vozidle sveze do
stejných míst, kde se právě nachází Saxána. Zatímco ta se ale pokouší
uniknout matčinu trestu tři sta let po škole a vrátit se domů, Irma pomocí
kouzel oblbuje nápadníky a žene všechny do záhuby.
Jak může dopadnout spojení režiséra,
který přinejmenším nemá žádný kontakt s realitou, a filmu, který se
snaží být tak urputně moderní a opulentní, až zapomíná, že základem
všeho dobrého je scénář? Strašlivě, neboť úmysly se míjejí
s talentem a rozum naráží na nezničitelnou zeď demence. Václav Vorlíček
platil za eso české pohádky, a dokonce zvládal i náročné, revoluční
žánry. Jenomže režisér překročil osmdesátku, naposledy před deseti lety
natočil hranou verzi Macha a Šebestové, což jsme z kolektivní paměti
raději vymazali, a Saxána a Lexikon kouzel ukazuje, že přišel o schopnost
natáčet zábavné, kvalitní filmy pro diváky všeho věku. Nebo mu snad
chybí Miroslav Macourek za zády?
Pokud něco od začátku vzbuzovalo oprávněnou obavu, bylo to široké
zapojení digitální animace do průběhu tvorby nové Saxány. Nejzoufalejší
však je, že by kritika samotných triků byla poměrně shovívavá, ale
nedostatek tvůrčí soudnosti a skromnosti zapříčinil, že se triky hýří
v monstrózně nezvládnutelném měřítku, které u nás nemá srovnání.
Poctivá rukodělná práce šla stranou a nastoupila zelená pozadí, na nichž
se dodatečně vyrenderovalo prostředí připomínající rané trojrozměrné
počítačové hry. Saxána je falešná tak jako prostředí kolem ní. Čím
víc se triky snaží přiblížit ideálu skutečnosti, tím odpudivěji se na
nás z plátna šklebí. Nedokážou přesvědčit ani toho, kdo naposledy
viděl Jurský park. Mít počítačové triky je moderní a s jejich pomocí
lze vytvořit věci, z nichž nám padá čelist (skoro třímiliardový
Avatar). U Saxány nám také padá čelist, ale z úplně opačných
důvodů. České filmy s fantastickým námětem uměly vždy decentně
pracovat s mechanickými triky. Je tudíž neomluvitelný nerozum, že se
ověřené způsoby lehkovážně zahazují ve jménu kopírování
hollywoodských blockbusterů.
Důvod, proč se bát Saxány jako
potenciálně nebezpečného díla i pro děti, je ve scénáři, který
nenabízí hodnotný příběh. Přinejmenším snadno formulovatelný děj by
nebyl k zahození. Scénář tak může být stejně tak dílem Václava
Vorlíčka a Vlastimila Mistríka, jako výplodem skupinové terapie na
tvůrčích dílnách v Bohnicích. Již částečné zasazení děje do
psychiatrické léčebny a řada podvratných motivů (zažitý význam spojení
„teta Irma“) o tom svědčí. Lidem se dějí v příběhu věci tak
nepravděpodobné, že i žánr fantasy pohádky kouká a nevěří svým
očím. Jak se říká, proč se podrbat jednoduše, když to jde i složitě
s vymknutou rukou. Přičtete-li, že nastávající král a bývalý ředitel
čarodějnické školy má na to ruce čtyři, dovedete si spočítat, že
smysluplnost byla první věcí, kterou tvůrci z filmu vyškrtli. Možná tak
tvůrci činí se strachem o nás diváky, abychom samou hrůzou o osud postav
nezalézali pod sedačku. Místo toho tam můžeme lézt ze studu.
V pokračování dochází k výměně
generací, což umožňuje cílení na mnohem mladšího diváka, ale duch
původní Saxány je tím nadobro vypakován na onen svět. Petra Černocká se
sice v roli původní čarodějky, která utekla před třistaletým trestem,
vrací, ale dokazuje, že se nikdy nestala úplně herečkou. Tady je navíc
spolu se svým manželem v podání Jana Hrušínského úplně odstrčena do
pozadí. Moc neplechy nenapáchají, od toho tu jsou jiní. Helena Nováčková
byla obsazena jako malá Saxánka a jednoho dne se za to možná bude ještě
stydět. Obzvlášť mladí a nezkušení herci potřebují jasnou vizi a
režijní vedení, které dokáže poradit. Nováčková zanechává dojem
srovnatelný se školní besídkou – tvůrci ale sklízejí, co zaseli.
Pikantní je, že úlohu hlavní postavy jí krade obzvláště odpudivá teta
Irma v podání Jiřiny Bohdalové. V jádru představuje úhlavní zlo, ale
na konci se dočká odměny, navíc pochybné morální hodnoty. „Žili
šťastně až do smrti“ nikdy nezanechalo větší pachuť zvrácenosti.
V Saxáně a Lexikonu kouzel pracuje dobře tak málo věcí, že je skoro
zázrak, že během promítání nevybouchne promítačka nebo se plátno
neroztrhne vedví. Takhle to dopadá, když se staří pokoušejí myslet mladě
a David se cpe Goliášovými steroidy.
Saxána a Lexikon kouzel
(2011)
Režie: Václav Vorlíček
Scénář: Václav Vorlíček, Vlastimil Mistrík
Kamera: Petr Polák, Antonín Weiser
Hrají: Petra Černocká, Jan Hrušínský, Helenka Nováčková, Jiřina
Bohdalová, Petr Nárožný, Josef Somr, Jiří Lábus, Ota Jirák, Markéta
Hrubešová
Délka: 90 minut
Premiéra v ČR: 15. 9. 2011
Napsat komentář