Dávno jsou pryč časy animované disneyovské exhibice, kde hlavní postavy více aspirují na pěveckou kariéru než na kariéru akčního hrdiny. Víla Ariela už je pasé. Kýčovitou roztomilost vystřídala počítačová originalita hlavních postav animovaných filmů. Příjemně zpěvné téma vystřídaly akční sekvence, míšené se špetkou romantiky a patetičnosti, poskytující místo pro rychlý oddech od a hlavně před další honičkou. Přesně v tomto duchu je i nový animovaný snímek z produkce DreamWorks s názvem Spláchnutej, který tuto tezi razí, ale zároveň se ji v jistých ohledech snaží popřít.
Jistě si dokážete představit nudný život takové malé ochočené myšky v domácnosti aristokratických Angličanů. Jistě si dokážete i představit, jaký šok musí utrpět, když do jejího klidného života doslova vylítne záchodem jiná „pouliční“ myška, vláčená životem ve stokách, která touží jen po jednom – popcornech, velké plazmové televizi a klidu. A vzhledem k tomu, že je ta nově příchozí myš (jménem Sid) dvakrát mohutnější než zhýčkaná hlavní postava (jménem Roddy, tedy Roddy St. James), je jisté, že subtilní myš skončí špatně. Respektive skončí spláchnutá v záchodě, který Sidovi vydávala za „bublinkovou lázeň“.
Díky tomuto vodnímu přesunu se Roddy dostane do naprosto odlišného světa, o kterém nesnil ani v tom nejhorším hororu. Je jen na něm a na jeho schopnostech, zda dokáže přemluvit sličnou myšku Ritu, oháknutou do stylových, jemně nacionalistických hadříků, uvyklou zdejším poměrům, aby se dostal přes nástrahy žabáka Toada a jeho francouzského bratrance Le Froga zpátky domů do svého chladného, draze vybaveného bytečku v Kensingtonu. Cestou ale zjišťuje, že svět ve stokách není zdaleka tak špatný, jak si ze začátku myslel.
Celá zápletka snímku je vskutku originální a zábavná, pokud pomineme skutečnost, že myši se opravdu neteleportují záchody do jiných světů (konečně ale někdo nazřel mocnou magii záchodů!), nespí na srolovaných ponožkách či nepadají z neskutečných výšek, aniž by se jim cokoliv stalo. Ale komu to vadí? V pohádkách, a to i v těch animovaných, je přeci možné všechno.
Spláchnutej ale není pohádka v pravém slova smyslu, spíše animovaný snímek, kde si děti užijí, i když pár věcí nepochopí, a tak je přeskočí; ale právě v těchto pasážích se naopak dospělí budou popadat za břicho, válet se v uličkách mezi sedačkami a vyhazovat smíchy popcorn, na kterém si jejich malé ratolesti chtěly smlsnout. Ano, takového toho naprosto stupidního, černého, ale i sofistikovaného humoru vyžadujícího určité znalosti je ve snímku opravdu hodně.
Na začátku jsem se ale zmínil, že Spláchnutej se svým způsobem snaží do určité míry popřít dnešní trend animovaných snímků pro dospělé. Je to nejen jeho humorem, ale i díky promyšleným dějovým prvkům. Nejenže autoři věděli, jak sestavit opravdu poutavý příběh, byli si vědomi i klišovitých pasáží, které rádi popřeli. A to jak vizuálně, tak hudebně. Za všechno mluví scéna, kdy se do sebe na lodi při jedné honičce zakoukají Rita a Roddy. Zpomalený záběr. Střih na Ritin rozněžněný obličej, Roddyho zamilovaný obličej, opět Ritin obličej a pak najednou… hrozí, že nabourají s lodí.
Hlavní stránkou filmu je zajisté grafika, která je pojatá opět v aardmanovském stylu, ale poprvé je zpracována plně digitální technikou, nikoliv jako plastelínový film, jako tomu bylo například u Slepičího úletu či snímku Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka. „Chtěli jsme vytvořit celé město, celý svět, a zaplnit jej tisíci malých myší, které by místo po ulicích chodily kanály. Když jsme vzali v potaz vodu, davy postaviček, velký rozsah a spoustu scén, usoudili jsme, že digitální animace by nám mohla hodně pomoci,“ vysvětluje důvody přechodu k plně digitální animaci režisér filmu Sam Fell.
Ano, animace jsou opravdu úžasné a každého zvědavějšího diváka donutí se na snímek podívat minimálně ještě jednou. Obchod jako starý jukebox, pračka, hodiny a rám obrazu jako Big Ben myších stok, boty jako taxíky… Za vše mluví i sama loď, která provází oba hlavní protagonisty téměř celým příběhem. Kabina z kanystru na benzín, nárazníky z tenisových míčků, kormidlo z vodovodního kohoutku… A to je jistě jen malá část, kterou je schopen divák na první zhlédnutí postřehnout, jelikož jde poprvé hlavně po ději, po akci, hlavních postavách a jejich dialozích.
Hudba je velice často podána hlemýždi, kteří neuvěřitelným způsobem dodávají příběhu komiku tam, kde jsou gagy čerpající komiku z fabulace u konce s dechem. „Začali jsme pouze s několika slimáky, kteří při prvním setkání s Roddym vydávají ty legrační pištivé zvuky,“ vzpomíná Fell. „Ale byli tak srandovní a milí, že jsme začali hledat další místa ve filmu, kde bychom jim mohli dát nějaký prostor.“ Z úst těchto pištících, všudypřítomných stvoření tak často uslyšíte známé songy, jako Lonely či Don´t Worry Be Happy. Po zvukové stránce by se tedy mohl Spláchnutej po drobných úpravách klidně ucházet o certifikát DOGMA 95. Hudebníci jsou součástí filmu.
Ale zpět k věci. Na poli animovaného filmu se tak Spláchnutej díky všemu výše uvedenému nezařadí pouze po bok svých známějších kamarádů jako je Hledá se Nemo či Shrek. V mnoha aspektech je tento svižný snímek dokonce i převýší, i když nikdy nebude stát v první linii divácké sledovanosti.
Spláchnutej (Flushed Away)
Scénář: Dick Clement, Ian La Frenais
Režie: David Bowers, Sam Fell
Hudba: Harry Gregson-Williams
V českém znění: Zbyšek Pantůček, Tereza Bebarová, Martin Zahálka, Lukáš Hlavica, Pavel Soukup, Bohdan Tůma
Premiéra: 30. listopadu 2006
Napsat komentář