Cítíte se ve svém domě v bezpečí? Radši se ujistěte, že máte
záclony dobře upevněny a že kryjí vaše soukromí před slídivými zraky
z širokého okolí. Slovenský celovečerní debut Petera Krištúfka se už
stihl předvést v Karlových Varech jako představitel východní
kinematografie. Nyní se v běžné distribuci pokouší ukázat, jaké
nebezpečí se skrývá v protějších oknech. Mnohem větší nebezpečí
však hrozí ze zhlédnutí Viditelného světa.
Oliver žije samotářským způsobem, jeho byt je obrazem osobnosti –
velmi prázdný, bez vystavených fotografií, s nezbytným nábytkem
moderního střihu a neustále zapnutou televizí, která kompenzuje ticho
v jeho životě. Z rodiny mu zbyla ještě matka, která si stále musí
stěžovat na všechno a hlavně na bývalého muže. V práci, která
obnáší koordinování leteckého provozu, si přátele nenašel. Jak se
postupně odhaluje, není jenom nespolečenský, mnohem víc je společensky
nebezpečný. To když za příjemnou večerní zábavu považuje tvorbu rýh na
laku cizích aut nebo šmírování sousedů v protějším panelovém domě.
Tam si dokonce vyhlédne ženu, pro jejíž získání udělá cokoli.
Krištúfek totiž všechno vsadil na jednu kartu – hereckou ikonu Ivana
Trojana. Je to sice eso, které by se s pílí a vytrvalostí dalo rozvinout
v čistou postupku, ale v nesprávných rukou se promrhá hned na začátku a
v závěru není co odhalovat.
Svým námětem i zpracováním je Viditelný svět ukázkovým příkladem
skromného projektu, který může vzniknout jak v profesionální produkci,
tak by se do něj s trochou umu mohl pustit i student filmové školy nebo
čistokrevný amatér. Podle toho bohužel výsledek vypadá, protože
slovenský režisér Peter Krištúfek nezmobilizoval všechny síly, aby
Viditelný svět nejen zaujal, ale aby si právo na promítání v kinosálech
vysloužil. Nejvíc ze všeho tak připomíná televizní produkci, během
jejíhož sledování se vkrádá neodbytný pocit sáhnout po ovladači a na
chvíli přepnout.
Krištúfek totiž všechno vsadil na
jednu kartu – hereckou ikonu Ivana Trojana. Je to sice eso, které by se
s pílí a vytrvalostí dalo rozvinout v čistou postupku, ale
v nesprávných rukou se promrhá hned na začátku a v závěru není co
odhalovat. Trojan si s hlavní postavou pohrává v mezích asociálního
devianta, což bohužel znamená, že není moc družný a svoji podivnost se
snaží skrývat do soukromí. Jen těžko se tak dočkáme výjimečného
výkonu, když mu to profil postavy ani nedovoluje. Jen v několika málo
momentech dostane prostor, aby se v něm svár nasazené masky a vnitřního
pnutí dostal na povrch. Pak ho ale zradí scénář, který možnost
dramatické situace ledabyle zahazuje. Stejně jako po zbytek filmu jen navazuje
jednotlivé scény, které bez thrillerovitého mrazení v zádech
i psychologické hloubky pokračují podle tragicky funkčního plánu.
Jak synopse prozrazuje, Trojanův Oliver začne svým monstrózním
dalekohledem pozorovat rodinu z protějšího bytu a osnovat plán za účelem
jejího rozbití a přivlastnění si ženy. Přestože celé dny stojí
s neuvěřitelně nápadným pozorovacím zařízením ve svém okně,
přestože má byt vyzdobený trofejemi z tažení po popelnicových
tajemstvích, přestože se kolem něj neustále ochomýtá neuspokojená a
osamělá sousedka ze shora a přestože by férovou konfrontaci muže proti
muži Oliver neustál, nic se nestane. Nečekejte překvapení, zvraty ani
napětí. Jenom jednu malou pointu, která ovšem po hodině a půl bledne
únavou. Viditelný svět dokazuje, že měl spíš zůstat v rovině
studentského filmu, nebo mu tvůrci měli raději zvolit formát krátkého
filmu, který by události zrychlil a závěr by více vynikl.
Krištúfkovi se tak dost dobře
vymstilo, že nejenom pracoval na hudbě, ale psal scénář i režíroval.
Jako autor převážně kratších děl si na svá bedra vzal zátěž, která
jasně ukazuje, že není renesanční osobností. Nějaký šikovný dramaturg
nebo producent ho mohl jemně upozornit, že film se převážně spoléhá na
jistou psychologickou hru, ale že vedle Olivera postavám zoufale chybí víc
než jen prachbídné jednosměrné motivace. Člověk by si pak řekl, že být
úchylem znamená mít snadný úspěch u žen.
Zbývá nám už jen dobrý úmysl, že téma je důležité a že divákům
otevře oči, když spoléhají na bezpečí a anonymitu sídlištního
bydlení. Že se do vašich domácností může dívat i někdo cizí, nám
pověděl už před víc než půl stoletím Hitchcock s Oknem do dvora.
Viditelnému světu ani zdaleka nepomáhá, že tím, kdo nás do situace
zavádí, je samotný pachatel a ne oběť. Pro něj totiž nelze vydobýt
sympatie a divák by musel přijít o zrak, aby uvěřil vlastním očím, že
postavy nejsou jen karikaturami.
Viditelný svět
(Viditeľný svet, 2011)
Režie: Peter Krištúfek
Scénář: Peter Krištúfek
Kamera: Martin Štrba
Hrají: Ivan Trojan, Jana Hlaváčová, Kristína Turjanová,
Dagmar Bruckmeyer, Martin Mňahončák, Ivan Palúch, Marián Mitaš, Dagmar
Bajnoková, Peter Trník
Délka: 104 minut
Premiéra v ČR: 18. 8. 2011
Napsat komentář