Mezi hudebními fajnšmekry se již od roku 95´ nelegálně šíří avantgardní želízko v ohni s názvem Odysseův návrat. Vzhledem k tomu, že se tato komorní opera, kterou produkčně zaštítila Česká televize, v blízké budoucnosti s nejvyšší pravděpodobností nechystá představit širšímu publiku, vám NeKultura.cz přináší malou ochutnávku.
„Hlavní otázkou zde není existence kadlubu, ale způsob přístupu k němu.“
Tato myšlenka uzavírá hudebně-divadelní počin Josefa Berga s názvem Odysseův návrat a je jasným vyjádřením autorova stanoviska k dílu. Skladatel sice tvořil v rámci nejbytostnějšího spojení divadla a hudby – tedy opery –, dokonce i samotný námět se v jejích dějinách nejednou vyskytl. Pětatřicetiminutový snímek Odysseův návrat se ale liší především v novátorském přístupu ke kadlubu. Na filmové plátno se prostřednictvím spolupráce České televize a opery FURORE dostalo toto avantgardní dílo až po více než třiceti letech od zhotovení hudby i libreta, které dokončil Josef Berg (1927–1971) již v roce 1962. Režisérské taktovky se roku 1995 ujal scenárista projektu Jiří Nekvasil, zatímco té dirigentské se chopil Petr Kofroň.
Chronologicky postupující libreto je psáno v próze. Dvakrát se v něm objevuje v roli vypravěče čtyřčlenný sbor, jenž nás hned zpočátku uvede do děje. Poté nás objektiv kamery v duchu hollywoodských soap oper seznámí s postavami. Každá z nich je vykreslena odlišným způsobem – sám Odysseus (Libor Kodat) se prezentuje v "tradičním" rytířském kroji, dobově se představuje i otrokyně (Simona CH.). Jako pravý opak se k nim staví pěvec (Roman Janál), stylizovaný do rock´n´rollového zpěváka, který se svým vzezřením blíží Mikymu Volkovi sedmdesátých let. Vše uzavírá Penelopa (Kateřína Kachlíková, zpívá Simona Procházková) v letních šatech, které snad odpovídají zpěvákově době. Každá z postav vyjma Odyssea a otrokyně se většinou pohybuje ve vlastním vyhrazeném prostoru.
Neopomenutelnou součástí díla se stává výrazná vizuální stránka. Celý děj se odehrává v ateliéru a není zde viditelného pokusu o jakékoli maskování této skutečnosti. Na oči diváka silně působí i postprodukční složka vizualizace. V dolní části probíhá lišta se statickými výjevy z bitvy, nahoře pak většinou titulky, které v reálném čase nápaditě suplují příruční libreto pro diváky.
Samotný děj v pravém slova smyslu ale v díle nenajdeme. Vstupujeme do něj již po návratu Odyssea do rodné Ithaky, který ať dělá cokoli – mluví, zpívá či předvádí jakoukoli pohybovou akci, není ostatními postavami vnímán. "Děj" či spíše monology jednotlivých postav jsou postaveny především na jakémsi mravoličném kárání Odyssea za účast na válečné výpravě plné krveprolití. Není tedy adorován jako u Homéra, ale hodnocen jako záporná postava.
Melodie se na diváka hrnou skrze housle, trumpetu, bicí, basklarinet, piano a zvonkohru. Často se zde vyskytují disonance (nelibozvuk – pozn. autora), které působí velmi ostře, v některých případech až bolestivě. Funkci opakujícího se zpěvného čísla zastává projev "Nikdy se nevrátí Odysseus, nikdy se nevrátí Odysseus", jenž přednáší otrokyně a po ní ho se zpožděním slabiky opakuje zpěvák. Další navracející se útvar zvolává se zvyšující se naléhavostí jeden ze sboristů: „Odysseus, Odysseus, Odysseus!" U některých dalších částí lze hovořit o secco recitativech, árie zpívá otrokyně s podporou skromně obsazeného doprovodu, jenž i přesto působí výrazně a místy by se dal s trochou nadsázky nazvat "disonantní forte". K tomu všemu se přidává výrazně proměnlivá rytmika, a tak si běžný divák nepřipravený na takovouto nálož "odpočine" pouze v recitativních a sborových částech.
Odysseův návrat může být odsouzen jako fraška, může být označen za parodii, ale přes samotnou progresi hudební složky disponuje potenciálem zaujmout svojí silnou vizuální a myšlenkovou stránkou. Ti, kteří k sobě nechají tuto vrstvu proniknout, najdou v Odysseově návratu humanistický podtext. Kritika Odyssea z úst Otrokyně a Pěvce by se dala směle uplatnit na dnešní zbrojící se svět:
„Vrátit se smí jen ten, kdo druhé navracel domů, domova práv je ten, kdo druhých ctil domov. Ženu a děti smí polaskat ten, kdo téhož přál druhým."
Napsat komentář