Rozhodnout se pro tři alba roku
2009 není nijak jednoduché. Navíc je jasné, že můj výběr se nebude
líbit ostatním a naopak. Každý máme jiný hudební vkus a to je dobře.
Dovedete si představit, kdyby tomu tak nebylo? Rozhodla jsem se, že můj
výběr nebude obsahovat alba, která se mi v roce 2009 nejvíce líbila, ale
spíš ta, která na mě nějakým pozitivním způsobem zapůsobila.
John Frusciante: Empyrean
První deskou a troufám si říci, že z mého výběru absolutně
nejlepší, je výtvor Johna Fruscianta. Album se jmenuje The Empyrean, vyšlo
v lednu a je to věc, na kterou opravdu dlouho nezapomenu. Empyrean se nedá
poslouchat moc často, na druhou stranu je to jedinečný zážitek. John vás
v deseti písních provede dlouhou a neznámou cestou skrz své nitro. Co
všechno a jaký příběh se tam skrývá, však není lehké pochopit.
Pokud jeho díla neznáte (a že jich není málo), neočekávejte nic ve
smyslu Red Hot Chili Peppers. V tom případě by to pro vás bylo velké
zklamání. I od jeho sólových alb se toto podstatným způsobem liší,
i přesto, že celé dílo je opět tvořeno Johnovým zpěvem a
charakteristickým zvukem kytar. Novinkou je, že John letos v prosinci
potvrdil svůj zřejmě definitivní odchod z Red Hot Chili Peppers. Jaký to
bude mít dopad na jeho sólovou kariéru, se ráda nechám překvapit.
Následné video bohužel není z alba Empyrean, ale není problém si na
youtube nahrané písně najít – ovšem bez videoklipu.
{youtube}4v9CfE90Sts{/youtube}
Rammstein: Liebe is für alle da
Dalším albem pro mě bude, jak jinak než německé, Liebe ist für alle
da. Co si o albu myslím, jsem psala nedávno v recenzi. Očekávání bylo
veliké (a hlavně až příliš zdlouhavé), následná radost o kousek
menší. Ale i když album nepatří k bůhvíjakým skvostům hudební
scény, mám ho ráda a poslouchám ho poslední dobou docela často. Co se mi
líbí, jsou pomalé písničky. Například Frühling in Paris nebo Roter Sand
a její další verze v bonusovém materiálu jsou velice zajímavé. Na druhou
stranu jsem před pár dny slyšela názor od fanouška Rammstein, že právě
tyhle písně album naprosto zničily. Jak je vidno, hudba na každého může
působit různým způsobem. Deska má jedenáct písní plus dalších pět
bonusových.
Tori Amos: Abnormally Attracted to Sin
Předchozí dvě alba pro mě byla jasná, ovšem co vybrat jako třetí, byl
tak trochu oříšek.
Měla jsem několik tipů, ale právě proto, že letos pro mě nevyšlo nic
naprosto ohromujícího, zapátrala jsem opět ve světoznámých vodách, ze
kterých jsem nakonec vylovila květnovou novinku Tori Amos. Tato zpěvačka,
skladatelka a skvělá pianistka má naprosto úžasná snad všechna alba, co
kdy vydala. Celkem jich je jedenáct a to první vyšlo v roce
1991. Nejraději mám právě její počáteční tvorbu. Alba jako Under the
Pink či Boys for Pelé jsou pro mě srdeční záležitostí a budu je
poslouchat ještě hodně dlouho.
Ale není to o tom, že by její poslední deska byla něčím horší, je
zkrátka tak trochu jiná. Oproti původní tvorbě možná emotivně
klidnější a tak trošku zbytečně dlouhá. Raději bych v ní slyšela
více klavíru. I přesto by byl pro mě hřích si ji neposlechnout. Nutno
dodat, že v loňském roce to nebylo jediné album, které Tori vydala.
V listopadu vyšlo nejnovější dílo Midwinter Graces, které obsahuje
spoustu tradičních, zimních či vánočních písní.
{youtube}CZ8TzRnZ7Cs{/youtube}
Napsat komentář