Robert Fulghum – Věčná dobrodružství Kapitána Školky

Knižní
novinka Roberta Fulghuma Věčná dobrodružství Kapitána Školky
měla být již od počátku šitá speciálně pro české čtenáře na míru
jejich mentalitě. Alespoň s tímto přáním se knihy zhostila redaktorka
nakladatelství Argo Eva Slámová, dlouholetá kamarádka Roberta Fulghuma. Ta
se také zasloužila o to, že tyto nové fulghumovské eseje vyšly
v českém překladu dříve než ve svém původním jazyce. Bohužel Eva
Slámová již výslednou podobu knihy nespatřila. V prosinci 2010 podlehla
rakovině. Na její počest se Robert Fulghum rozhodl dát této knize podtitul
Evina knížka.

Pokud si s knihami Roberta Fulghuma ještě netykáte, pak hned na začátku
je vhodné potenciální čtenáře upozornit, že tato kniha nepatří zrovna
mezi vyšší literaturu. Neočekávejte žádné slovní exhibice, ani
převratné myšlenky. Nová kniha Roberta Fulghuma se dá považovat za
několik desítek stran vlídných a milých slov, která jsou jako dělaná pro
nastávající, líně plynoucí letní dny. Nic náročného, nic
šokujícího. Jen přívětivá narkotika v podobě krátkých esejů na
vyléčení vašich starostí.

Věčná dobrodružství Kapitána
Školky možná v dlouhém výčtu Fulghumových děl mohou někomu na
první pohled připadat jako marketingový tah. Po delším zkoumání však
tuto knižní novinku lze považovat spíše za další příležitost
k potěšení autora, jak se podělit se svými čtenáři o další ze svých
praštěných nápadů, které se rozhodl vyzkoušet na vlastní kůži. Pokud
jste tedy už dlouho toužili vědět, jaké to je mít jako muž nalakované
nehty u nohou, jak se člověk cítí, když skočí nahý do sněhu, nebo
jaký účinek má energy nápoj v kombinaci s vodkou a vajíčkem ve dvojité
dávce, Fulghum se do těchto psích kousků s radostí pustil za vás,
nehledě na to, jak moc dětinské tyto nápady jsou. Prostřednictvím své
nové knihy se přichází podělit o všechny dojmy, které čtenáři
zprostředkovává s nemalou dávkou humoru.

Kniha Věčná dobrodružství Kapitána Školky je také plná
autorových životních příhod, kdy se dopustil ať už malého nebo
většího přešlapu. Díky jeho skvělé schopnosti vyzdvihnout pozitivní
stránky věci či zábavné detaily celé situace se budete smát a vaše
starosti a chmury pod vlivem těchto příběhů trochu uberou na váze.

Bohužel i tato
kniha s sebou nese některé nešvary současné mainstreamové literatury.
Stejně jako předešlé Fulghumovy knihy se i tato smočila ve vlnách
„novodobého mesiášství“. Povídkami humornými a úsměvnými se tak
prolínají příběhy s „velkým poselstvím“ ukrytým v maličkostech.
Jde o autorovy zážitky z „obyčejného života“, které ústí
v životní moudra a úvahy, jak moc je důležité vidět krásu ve věcech
kolem nás. Pokud patříte mezi fulghumovské nováčky, pak tyto autorovy
tendence bezesporu označíte za milé a laskavé. Jestliže jste však již
staří bardi, může se občas stát, že se budete nudit.

Novinka Roberta Fulghuma nepřináší nic nového. Patříte-li mezi
autorovy skalní čtenáře, vrátil se vám starý dobrý Kapitán Školka.
Nejspíš vás na knize nic nepřekvapí, avšak právě tak vás ani nic
nezklame. Je pravděpodobné, že po jejím přečtení budete opět na pár
týdnů tím nejoptimističtějším člověkem ve svém okolí, dokud vůně
této knižní novinky docela nevyvane.

Ukázka:

Jsou okamžiky, kdy nám svět jde na ruku a na okamžik všechno
vychází, a to z úplně stejných důvodů – které jsou zcela mimo naši
kontrolu –, jako když se svět proti nám spiknul a naopak se nedaří ani
to nejmenší. Jedeme na vítězné vlně, vyhráváme v loterii života.
A v dané době je prostě báječné na světě pobývat.

Stává se to. Že se dobrým lidem přihodí něco pěkného. V tu
chvíli bychom se mohli zeptat: „A proč by ne?“

Je to zvláštní, ale jako by bylo trapnější hovořit o tom pěkném
než o hrůzách a depresích.

Nikdo mi nad ránem nezavolal, aby mi sdělil, že je šťastný a cítí
se báječně, a ať hned přijdu, že to musíme oslavit. Škoda že se to
nikdy nestalo – protože já bych vstal a jel tam.

Měl jsem takový týden. Potřeboval jsem to někomu říct.

A proč ne zrovna vám? Tak přijďte…

Robert Fulghum, Věčná dobrodružství Kapitána
Školky, Argo, Praha, 2011, překlad Lenka
Fárová a Jiří Hrubý.