František Brukner podruhé…
Alkoholista
zažloutlé prsty
tančí
po klaviatuře
prsů
večerní dívky
jejíž jméno
nekotví
v přístavu paměti
čtyři lahve
vydaly
svou krev
coby infuzi
žilám
jež prokrví
partie téhle partie
umrtvil světlo
vždyť pohledy
řeřavějících uhlíků
otazníkových očí
jsou těžší
než růžový slon
ve výkladu
obchodního domu
s nápisem
výprodej štěstí
cigareta
bílá labuť
křičícího baletu
umírající
na parketu
karmínovým vínem
zbarvených rtů
přehodila
zpocená těla farizejů
trhanou dekou
slovutného kouře
souzvučný
tlukot srdcí
se nedostavil
pročež
Amadeus
zapomněl vyvenčit
Malou noční hudbu
Noblesse bâtarde
míjíme se
brodíme těla svá
davem šachových figur
černobílé projekce
slintajících psů
pana Pavlova
jsem černý král
nikdy mě neseberete!
viděl jsem
lámající se topol
svobody
Jean Jecquesa
jehož zabil
roztoužený klín
vlastní ženy
modrou krev
nejnižší
samozvané šlechty
potulných umělců
raději ředím
doušky ethanolu
můj Liebesbrief
opět skončil
ve skartovačce
dívčí hrudi
starou pannu
novým kouskům
nenaučíš
umělče
opiových liter
zhasínám na vás
černobílé figury
pana Pavlova
uslintejte
se v moři
vstřícnosti!
Implodující zpověď
bigotní alkoholik
klečí u zpovědi
chorály sboru vlhkých prstů
hladí okraje vinných sklenic
jež zpívají
gotický metal
v katedrále
změklého mozku
… blbamba blbp …
zkorodovaná seskupení
pomatených liter
kloužou
ve vlně nikotinové sliny
po skluzavce jazyka
na studenou
kamennou
zem
drásající ticho
těch nahoře
v hlavních paprsků světla
mrzačí
svědomí
kočkou sedmi ocasů
jež přede v předpeklí
zlost
večer na mě opět
čeká plná vana
přiměřeně horká
obžerství
žok sádelnatého žvance
nemá nikdy dost
jen tiše prochrochtává
škvarkovou nocí
lenost
zapuštěn do pohovky
prospal jsem
polovinu
délky neholených vousů
hrabivost
zatlačil jsem oči
mělkým důlkům
prach jsi
a prachů není nikdy dost
chtíč
ten mám nejraději
protřepat
nemíchat
až do dna
závist
ten dělá to
a ten zas ono
a já je všechny
každý večer
proklínám
marnivost
sežvýkaný
čtyřlístek
vyhozený z okna
rychlovlaku
kde začít?
stihnul
jsem je všechny
Bože
Ulice ne/štěstí
reprodukovaní chodci
spolykaní
eskalátorem
píchacích hodin
a mezi nimi
opilý básník
bezdomovci
preferují
právnickou fakultu
tam
jsou nedopalky
štědřejší
opilý básník
rozpitý davem
pláče
už ani Petřín
nezná lásku
děravé žíly
anarchistů
rozemelou
iluzi
svobody
bowlingové hlavy
neonacistů
píší po zdech
"Hajl Hytler"
opilý básník
ve snaze
vypít svět
končí den
v barvách
dětského hřiště
osedlá červeného koníka
zrezlou pružinu
bezstarostnosti
a zpívá si
tam a zpátky
tam a zpátky
Napsat komentář