Rádi si dáváte přídavky? Tak tady máte jeden od Bary Nyan.
ČERVÁNKY
Odřené a poraněné slunce
vykrvácelo do peřin.
Vidíš?
– červánky
Nebe se zardělo
nad prvním nepovedeným
polibkem
dva dny starých milenců,
nad jedním ukradeným
srdcem
zbytečného vojáka
a nad sentimentální vraždou
dvě stě padesáti odrbaných
slov
vyhozených na déšť,
který je smyl
jako křídu z chodníku
a spláchl do kanálu.
Celé tvoje tělo zalila
výheň rudých rozevlátých vlasů
holky, co tě včera líbala
na tvář,
kterou uhasilo teprve až
ponížené, nevyspalé
a ubrečené ráno
s kruhy pod očima,
třesoucí se zimou
ve špinavém průjezdu
polorozpadlého
činžáku.
JEDNA DOCELA OBYČEJNÁ NOSTALGIE PODZIMU
Slunce natahuje prsty
do zbytku léta,
vzpomínky,
které se poflakují
ve spadaném listí,
si přiťukávají s minulostí
na zdraví
a aby dlouho vydržely.
Vítr puberťák
doráží na brunetky
– ty jsou dneska v módě
a fouká jim pod sukni
– ten sprosťák
v kalužích,
kde roztály první slzy
pyšné a panovačné zimy,
prohlíží si své kudrnaté
vlasy
a vůbec si nedělá starosti
se sháněním teplého kabátu
– obral totiž stromy
úplně o všechno listí
a nezaplatil ani halíř.
Holé větve teď prosí
kolemjdoucí
o trochu tepla
– začíná je zábst od nohou.
Komíny chrlí černou
tuberu
a kašlou na to,
že s milováním na mezi,
u polních cest
a březích rybníků
je dočista konec,
že mouchy přestaly
otravovat polední opilce,
že malíři marně míchají
barvy podzimu,
že sousedka má nové kozačky,
ale nezbylo jí na zaplacení
nájemného za říjen,
že domácí jí pro tentokrát
odpustil,
ale musela svatosvatě slíbit,
že mu na Vánoce upeče
vánočku z hodně rozinkami
– tu on totiž nejraděj,
že blonďatý student
z pátého ročníku medicíny
kouří Startky bez filtru,
protože musí šetřit
na zlatý prstýnek pro svou
holku,
kterou už dva měsíce miluje
a je do ní fakt blázen.
A taky kašlou
na všechny trable
šestnáctiletých lásek
a rozchodů,
protože jim začala zase
jedna dlouhá šichta
a vůbec nikdo je nelituje.
ILUZORNÍ
Koluju v představě
čaruju skutečno
sním si houpavě
je ticho a netečno
V oblacích měním
konzistenci šarm
studeně mrholím
letím, neznámo kam
Usedám jako prach
zvolna do iluzí
v rovnováze jsou misky vah
a představy zní…
A TAK SI NĚŽNÍM DEN
Světlo tají stíny
polámaných duší,
úsměv
– malý dárek
mezi smutky sluší.
A tak si něžním den…
Točím se dokola
v tichu nahých těl
dotek tě zavolá
okamžik uletěl.
Rozhazuju sliby
chvíli nejsem a chvíli jsem
hraju si s kdyby
možná je to sen.
…a tak si něžním den.
Napsat komentář