AU AU AU AU!!! Zas do mě někdo bezdůvodně kopnul. Ocitám se o pár metrů dál. A takhle prožívám každičký svůj den v krutém životě kamene. Jo, málem bych se zapomněl představit. Jmenuji se Pepa Hnědel a budu vám vyprávět jeden příběh.
To se tak jednou válím na cestě, což je má obvyklá a nejspíš i jediná zábava, a najednou uslyším ve své blízkosti nějaký zoufalý hlas: "Ne, ne, nech mě." A druhý, který odpovídá: "Stejně mi neutečeš." Slova toho prvního se proměňují v hrozivý křik o pomoc. Hned poté kolem mě zoufalá dívka proběhne a za ní utíká jakýsi muž. Doběhl ji. Chvilku spolu zápasili, ozval se výkřik a bylo ticho…
Zahlédl jsem, jak se ten muž odtud vzdaluje s rukama od krve. Pro můj nudný život to znamenalo zpestření. Bylo to to nejzajímavější, co jsem kdy zažil. Přesto jsem nechápal, co to mělo znamenat. Neustále jsem nad tím musel přemýšlet.
O pár dní později mi už vše začalo být jasnější. Na místo, kde jsem ležel, přijeli nějací muži, na autech měli napsáno něco jako POLUCIE. Ten název mi nic neříkal, ale došlo mi, že se snaží zjistit, co se zde odehrálo. Ustavičně pobíhali s foťáky sem a tam a nakonec vytáhli i tu dívku, kterou jsem tehdy viděl, ale dnes už nekřičela. Nejprve jsem si myslel, že spí, ale posléze si pro ni přijelo černé auto. Všichni kolem bezradně stáli a přemýšleli, co se asi mohlo stát, a jeden z nich si dřepnul na bobek a smutně prohlásil: "Ach jo, kameny tady jsou jediní svědci, kdyby tak kámen promluvil." A TO byla moje chvíle. Páni nevěřili zprvu svým uším a mysleli si, že se jim vše jen zdá, ale nebyl to sen. Odvyprávěl jsem jim vše, co jsem na vlastní oči spatřil. Kdo ví? Třeba ho díky mne chytili…
Napsat komentář