Ležím na zádech a snažím se usnout, jenže mě děsně irituje skvrna na mém stropě. Vůbec to nevypadá hezky. Soused mi vytopil byt a musela jsem ho dva dny přemlouvat, než to nechal vymalovat. Stejně tam ta skvrna furt prosvítá. Sice o dost míň, ale pořád to stačí k tomu, abych nemohla usnout a musela ji takhle po večerech zkoumat. Je opravdu dost veliká a zdá se mi, jako by čím dál víc vylézala. Asi ta vlhkost prosakuje ven. Proč já musím mít takovou smůlu, normálně se to přeci neděje, že by vám někdo vytopil byt. Navíc to pak pořádně nevymaloval. Ti sousedi pode mnou mají ale štěstí, mně by se to, například, nemohlo nikdy stát. Škoda, že nebydlím pod někým, jako jsem já, zodpovědným a pečlivým. No, teď kvůli tomu nemůžu spát a zítra vstávám do práce. Zajdu za sousedem, radši to vyřídím hned, bůhví, jestli bude zítra doma. Jdu po schodech nahoru a zvoním. Nikdo neotevírá. Zvoním dál, až se ve dveřích objevuje muž v trenkách. Jsem trochu v rozpacích.
„Asi jsem vás vzbudila.“
Dívá se na hodinky: „No, to je zvláštní, že spím v půl druhý ráno…“
„Vy si klidně spíte, jenže já kvůli vám nemůžu usnout.“
„Kvůli mně, hmmm.“
„No, protože jste mi vytopil byt a mám tam pořád skvrnu.“
„Vždyť jsem vám nechal celý pokoj vymalovat!“
„Jenže ta skvrna tem zůstala a neustále se zvětšuje.“
„Prosím vás. Dejte mi pokoj, chci spát…“
Chtěl zavřít dveře, já ho však nenechala. Musím to vyřešit.
„Ale já kvůli tomu nespím už týden.“
„A co mám podle vás teď dělat?“
„Já nevím… Něco. Třeba zavolat malíře, aby mi to vymalovali a já se už na to nemusela dívat.“
„Malíře, jo? Teď? Vy jste se zbláznila! A proč si svou postel nedáte někam jinam, když vám to tak vadí? Někam, kde na tu skvrnu neuvidíte.“
„Tak já budu kvůli vám stěhovat postel? To teda ne. Teď je na správným místě, otočená k oknu, abych po ránu nabrala co nejvíce sluneční energie. Poradil mi to homeopat. Tak se mi spí dobře.“
„No, to vidím.“
„Když teda nemám tu šílenou skvrnu na stropě.“
„Probereme to zítra, jo? Já se za vámi stavím, hned jak přijdu z práce, a víte co, přijdu rovnou s tím malířem.“
„Ne, já vám nevěřím a chci to vyřešit dnes.“
Vzdal to.
„Vy mi asi nedáte pokoj, co? Tak já se na to půjdu podívat. No, počkejte, jen si vezmu kalhoty.“
Odcházel a něco si mumlal. Pak jsem ho vedla do svého bytu.
„Tak ukažte, kde máte tu slavnou skvrnu, kvůli který nemůžete spát?“
„Tam na stropě, nad postelí.“
„Já tam teda žádnou skvrnu nevidím.“
„Ona teď není tak vidět, ale když ležím na zádech, je úplně zřetelná.“
Šel k posteli a lehl si.
„Co to děláte?“
„Hledám přeci skvrnu. Jenže stejně žádnou nevidím.“
„Ale je tam, podívejte se pořádně.“
Šla jsem k posteli a ukazovala na strop.
„Já tam teda nic nevidím.“
„Počkejte, posuňte se, ukážu vám to.“
Lehla jsem si na druhou půlku postele a mířila ukazováčkem nahoru. Zmizela.
„Ale opravdu tam byla…“
Otočil se ke mně, nadzvedl jedno obočí.
„Sousedko, zdá se mi, že potřebujete něco jiného než vymalovat.“
Po dlooouhých probděných nocích…
Napsat komentář