Co se stane, když do banální lidské situace přimícháte nadsázku složenou ze sexuální perverze a bezduchého násilí? Vznikne text Petra Měrky, text s charakteristickým stylem, který si nebere servítky a otevřeně operuje s pojmy, které si většina lidí raději ani nemyslí. Teprve když autor vrazí čtenáři kudlu do břicha, získá si jeho plnou pozornost. Je ovšem otázkou, zda si získá i jeho sympatie. Posuďte sami. (Text obsahuje vulgarismy a rozhodně není vhodný pro lidi, kteří ještě nevlastní platné číslo kreditní karty!)
Psali o tom v regionálním tisku. Do redakce to přinesl jako aktuální lokálku jistý redaktor Čulík – svým nejapně rozervaným způsobem krutý kretén stižený blíže nevyjasněným panickým stihomamem. Napřed dole v hale nastoupil do výtahu a pak 3 patra intenzivně onanoval před padesátiletou babičkou a její vnučkou. Obě na to hleděly jako z jara – ovšem redaktor Čulík, ten už byl za léta svých blbostí takovýmto malichernostem uvyklý. Ještě než se s nimi rozloučil, tak je ostentativně políbil na čelo a o tu holku se navíc otřel svojí vlhkou předkožkou. Poté si v zaručeně křišťálově průzračném spěchu upravil kalhoty a s hrdě vztyčenou hrudí a esovitě vzepjatou páteří se vydal dlouhými kroky za šéfem, kde měl v úmyslu udělat skandál.
Jeho šéf byla nahatá vypracovaná zrzka s vlasy plnými loken. Seděla právě za stolem, hladila 28 centimetrový vibrátor a uvažovala nad sebevraždou. Celý svět se jí zdál příšerně zvrácený a ona přitom nechtěla nic jiného, než sedět na mechu v březovém háji, jaký tak často vídávala v ruských pohádkách. Utřela si obrovským bílým plátěným kapesníkem nos a do prosklené kanceláře se vřítil redaktor Čulík, se zuřivostí investigativního reportéra před ní udeřil svým vytříbeným škrabopisem a zaječel:
„Prokazatelně jsem génius!“
Irena Brožura to o něm samozřejmě moc dobře věděla, jinak by takové budižkničemu nezaměstnávala. Kdyby nebyla přesvědčena o jeho nadprůměrné inteligenci, už dávno by ho vyhodila, anebo ještě lépe, nechala umlátit k smrti několika bezejmennými vágusy z ulice za docela obyčejnou láhev okeny. Ceny mezi spodinou a odpadem lidské společnosti jsou totiž poněkud takové lidštější. Tam dole vás klidně za stovku i vypreparují a jdou si za to zaplatit 15 minut porna a nebo si koupí čučo. Taky tvrdé a snadno návykové drogy nejsou zrovna špatná ani jednorázová záležitost. Ale protože byl tak chytrý jako asi jenom 0,2 procenta celkové populace na planetě, měla s ním maniakální trpělivost. Uchopila ten papír a během krátkého okamžiku se rozchechtala jako myš na dávce pervitinu. Opravdu tam mlátila ocáskem jako smyslu pominutá byrokratka na Úřadu práce svojí nemožnou společenskou nepřizpůsobivostí a na závěr se nechala slyšet:
„Tak skvělou báchorku jsem už dlouho nečetla, abys věděl, dám ji otisknout na titulní stranu, ať se lidi vzdělají a zpřehlední!“ Pak po něm vystřelila ze svého pravého prsu krátkou dávku mateřského mléka a dodala: „Čulíku, zasloužíš si dovolenou!“
Čulík radostí bez sebe vyběhl z místnosti, protože si až příliš dobře uvědomoval, že poslední dovolenou měl už aspoň před čtyřmi dny! Napřed se však zastavil u jedné své nové kolegyně. Byla to studentka vysoké školy, vypadala sice blbě, nicméně Čulík přesto dobromyslně usoudil, že i taková kreatura má šanci. Měla vzhled učiněné bohyně z filmového plakátu na komerční film. Což značí především tlusté pysky, prdel jako hrom, pas scvaknutý zicherhajckou a z kaďáku odkapávající afrodisiakum vilné zvířecí prostopášnosti, které pak mladí chlapci za drahé peníze fetují v zatuchlých slabě osvětlených místnostech bez oken plných cigaretového kouře.
Nedávno jsem slyšel, že Američané, když se potkají na ulici, tak se s nefalšovanou přetvářkou uvolní, usmějou, ukloní a svlečou donaha. Chvíli souloží a mezi tím si vyměňují dobrou náladu a bezvýznamné, vesměs vylhané plky. Ale vážně nevím, jestli se tomu dá věřit?
Čulík tu holku napřed plácl hrubě sadisticky do zad a pak na ni zavřeštěl:
„Jestli chceš, tak si poď se mnou zamrdat tamhle do té místnosti na úklid, jsem ti plně k dispozici.“
Byla to určitě skvělá a bezkonkurenční nabídka kvalitního třísekundového sexu, ale ta holka neměla zájem a všechny své kolegy tím upřímně šokovala a navíc znechutila dalším svým počinem. Ve chvíli, kdy ji oslovil, si vařila kávu a nyní s nenucenou elegancí nebezpečné masové vražedkyně mu odchlípla pas u kalhot a tu vroucí vodu mu tam všechnu vylila. Bylo jí něco málo přes litr. A pak ještě dodala:
„Jestli máš zájem, tak se dnes večer zastav tady na tu adresu. Tam mě najdeš!“
Čulík zvedl palec na znamení souhlasu a s řevem elektrickým proudem zasaženého kojence a s rukama vraženýma mezi nohy se vyřítil užívat si dovolenou.
Dole na chodníku už ho čekala limuzína se čtrnáctkami přivázanými kolem dokola k jejím stěnám. Naskočil dovnitř, kde už byl připravený personál v podobě černého sluhy jakoby vystřiženého z druhé poloviny 19. století. Ten mu podal důtky a řekl:
„Užijte si, mistře!“
A Čulík do nich začal řezat jako do kurev.
Večer se ještě stačil zastavit za tou mladou kreativní stážistkou. Poněkud ho překvapilo, že udaná adresa ukazovala na bordel. Ale i přesto vstoupil. Jeho známá z práce tam právě tančila u tyče. Přichvátal k ní a začal ji opřekot a bezhlavě cpát do gatěk bezcenné bankovky, které si den předtím natiskl z nudy sám doma…
A tak vlastně nic netuše navázal svůj vůbec první vážný vztah v životě – což je myslím docela hezké.
Napsat komentář