Bad Times/Good Times

Máte-li rádi trochu vzrušujícího
chaosu, těší vás poznávat cizí kultury a současně vás zajímá
i mírně spletitý balkánský region s jeho heterogenitou zdánlivě
odlišných a uzavřených společenství, pak čeká výstava Bad Times/Good
Times, připravená ve Futuře rumunským kurátorem Mateiem Bejenaru, právě
na vaši návštěvu.

V pražském Centru pro současné umění jsou k vidění práce deseti
umělců východního a západního Balkánu, které reflektují nejen
dlouholeté zvyky místních národů, ale mají být také odrazem toho, jak se
tamější společenství potýkají a vyrovnávají s překotnými změnami
posledních desetiletí. Rozvrat komunistického režimu s pádem SSSR, války
v Jugoslávii a nástup demokracie, globalizace i otevření svobodného trhu
se výrazně podílejí na rychlých proměnách místní ekonomiky,
politického spektra i vzniku společenských tříd. Ty jsou nicméně
osobitě formovány i tradiční mentalitou těchto států. Země jako
Rumunsko, Srbsko, Bulharsko či Moldávie jsou mnohdy vnímány jako
nestabilní, ovládané korupcí a řadou protikladů, podléhající svým
vlastním nepsaným zákonům realizovaným ve složité síti vztahů
sahajících hluboko do komunistické minulosti.

Projekt tvoří především instalace, fotky a videa, a klade si za cíl
přiblížit práce nepříliš známých mladých umělců svébytné
balkánské oblasti. Mimoto chce však rovněž poukázat na existenci
rozporných aspektů, podílejících se na utváření svérázného charismatu
místních kultur a na problematiku jejich hledání nových způsobů integrace
do Evropy. Palčivé rozdíly mezi archaickými tradicemi a novou modernitou,
venkovem a městem či náboženstvím a soudobým bezohledným individualismem
jsou základem pro vznik temperamentního chaotického koloritu i absurdních
propletenců provázejících tamější neo-kapitalistické klima. Tato
protikladná rozporuplnost tvoří také jednu ze základních os, od které se
děj uměleckých realizací často odvíjí.

V úvodu výstavy nás přivítá jediný objekt „Joint UE“ Light (2008)
moldavského umělce Dumitru Oboroce. Cigaretu, oblíbený artikl kšeftování
mezi Rumunskem a Moldávií, si umělec ubalil z oblečení dovezeného
z Evropské unie a přidal filtr z tradičně zpracovaného koberce –
zdejšího atributu moci a bohatství. Danilo Prnjat (SRB) se ve svém videu
Lilly Project (2007) zabývá otázkou odedávna zaběhnutého dělení
veřejného prostoru na mužský a ženský, aby tak nepřímo poukázal na
stále převládající patriarchální nadvládu kontrolující společensky
přijatelné normy.

Ovšem za peníze je i silné pohlaví
ochotné navštívit takové prostory, do kterých by mnoho mužů
pravděpodobně normálně nevkročilo. Zmíněný snímek dokumentuje
performanci v Bělehradě, během níž dvě stě mužů vtrhne do
vyhlášeného salonu krásy a snaží se tak poukázat na to, jak se lidská
mentalita mění pod tlakem trhu a nových otevřených možností
kapitalistické společnosti. Krátká smyčka Rumunky Cristiny David Jakýsi
druh fikce (2004) nás zavede do úplně odlišného světa Romů žijících
nedaleko Bukurešti. Navržený příběh scénáře se záhy autorce rozpadá
pod rukama a mění se v bezprostřední, radostné a nekontrolovatelné
dovádění všech aktérů v sytě rudém makovém poli. Video je nejen
nestranným záznamem romské mentality působící v tomto příběhu
nakažlivou spontánností a vitalitou, ale navíc je vizuálně velmi
přitažlivé. Pestrobarevná letní louka je doslova magickou pastvou
pro oči.

Jiným dokladem specifické a zanikající subkultury je video Aurelia Mihai
(D/RO), který nechává ve svém svědectví a Moldavian/…and the Moldavian
(2008) promlouvat pastevce, jejichž klidná vyprávění působí jako
živoucí symboly náhle mizejícího typického stylu venkovského života,
neměnného po mnoho předešlých generací. Nikoleta Markovic‘ (SRB) se
naproti tomu ve své instalaci Alternativní ekonomie (2009) snaží o jakousi
analýzu a průnik pod povrch tržních strategií.

Celé první patro galerie je pak věnováno instalaci Drž se dál od mého
Tutu (Don‘t mess with my Tutu, 2008) Bulhara Luchezara Boyadjieva. Záhadný
Tutu není však hrdina dětských příběhů, jak by se možná mohlo zdát,
nýbrž je to jakési mnohoznačné a humorné označení pro sukénku
primabalerín. Ty však netančí svůj „vysoký“ tanec na scéně divadla,
ale pomyslně balancují ve vrcholné politice či ekonomice. Boyadjiev
konstruuje ze svých fotografií složitou mozaiku shluků doplněných popisky
či kresbami, v nichž neotřele kombinuje fragmenty ekonomického rozvoje
neo-liberální společnosti se strukturou městského urbanismu a
všudypřítomnými prvky globalizace. Dává tak vzniknout originálním a
někdy až absurdně vyznívajícím celkům citelně nesoucím neotřele
lokální znaky.

Ve Futuře je svým deníkem Revolution
zachycujícím dramatické dny převratu v Rumunsku roku 1989 zastoupen Vlad
Nancă a k dílům využívajícím médium videa patří ještě snímky
Ştefana Rusu, Veaceslava Druţă či videodokument Ştefana Constantinescu
Dacia-My Generation (2003). Dacia 1300 zde má symbolizovat jakousi emancipaci
rumunské pracující třídy, jejíž životní styl nám autor přibližuje
prostřednictvím krátkých vstupů obyvatel jednoho z oprýskaných
paneláků, prožívajících své každodenní, možná poněkud šedé
příběhy.

Bad Times/Good Times jsou do určité míry nesourodým celkem či jakousi
umělecko-sociální sondou i kritickou reflexí nově se transformujících
společností, rychle a svérázně vstřebávajících cizorodé vlivy
ekonomicky vyspělého „západního světa“. Na druhé straně mnohé
z vystavených prací působí rovněž jako teskný návrat do minulosti,
připomínající nelehké období poznamenané bizarní komunistickou
diktaturou.

Centrum pro současné umění Futura, www.futuraproject.cz, Bad Times/Good
Times 4. 3.–19. 4. 2009, kurátor Matei Bejenaru