Východočeská galerie v Pardubicích jakoby se v jarních měsících
skryla do hávu meditace, neboť se pokouší poodhalit většině z nás
nepochybně dosti vzdálenou a neméně tajemnou duši čínské krajiny a
přírodních scenerií. Vedle rozsáhlé výstavy historické malby a grafiky
je zde k vidění také nevelká série pláten současného čínského
malíře Feng Mengboa, kombinujícího zajímavým způsobem ve svých
krajinách počítačově konstruované struktury s prvky klasické malby.
Nejde ale o první uvedení jeho díla v ČR, pražská galerie Rudolfinum ho
totiž představila poprvé již roku 1997.
Když jsem před pár lety absolvovala u doc. Lucie Olivové, autorky jedné
z pardubických výstav, přednášky o čínské malbě, bylo mi zpočátku
poněkud úzko. S blížící se zkouškou začala má nervozita ještě
značně stoupat, jelikož všechny krajiny se najednou zdály být zapeklitě
podobné a všude se kupily „Tisíce vrcholků a myriád roklí“ (Gong
Xian). Až několik probdělých nocí nad hromadou knih s čínskými
přírodními výjevy mě snad trochu naučilo citu pro detail těchto pláten
bohatých na duševní obsah. Podobně by se na první pohled mohly rozměrné
krajinomalby Feng Mengboa zdát jako pouhá kýčovitě barevná a navíc
počítačem generovaná panoramata. Ve skutečnosti však nabízí neobvyklý
výtvarný experiment, ve kterém se autor pokouší propojit tradiční
čínskou krajinomalbu s širokými možnostmi nových médií.
Feng Mengbo se poprvé prezentoval
v Praze českému publiku svými digitálně upravovanými malbami Taxi!
Taxi! – Mao Ce-tung I–III na skupinové výstavě Tváře a těla Říše
Středu. Obdobně jako např. ve své další práci Konec hry: Dlouhý pochod
se zde věnoval tématu komunistické moci a jejích symbolů i nedávné
historii Číny, které vtipně banalizuje např. užitím různých postaviček
zábavní a populární kultury. Fragmenty starší společenské tradice se
Feng Mengbo naopak zabývá v CD-Rom instalaci Mé soukromé album (1996–97),
v níž propojuje osobní paměti ze života tří generací vlastní rodiny
s dramatickými výjevy veřejného života čínské společnosti. Rodinné
album poskládal z bohaté mozaiky střípků fotografií, dokumentů a
kresbiček, které digitální formou upravil do rychle se míhajících
záblesků vzpomínek na své příbuzné. Jedinečná možnost zhlédnout album
také v Pardubicích se ale nerealizovala, neboť většinu návštěvníků,
včetně mě, odradil po několika minutách bezradný boj postarší dámy se
zaseknutým CD, korunovaný vítězným komentářem, že je to stejně
všechno čínsky.
I když Mengbo vystudoval malířství a
věnoval se kaligrafii i kopírování tradiční čínské malby, později se
začal zabývat možností vytvoření syntetické krajiny pomocí softwaru
Bryce a navázal tak v podstatě současnými prostředky, propojením nových
médií a tradičního malířského umění, na dlouhověké umělecké
čínské tradice.
Některé z Mengbových skalisek dominujících osiřelým sceneriím
působí jako nadpřirozené přízraky čnící z nebezpečně zelenavých
hlubin, ozařované tlumeným světlem či pokryté spletí čínských znaků.
Jiné výjevy se daleko více blíží čínské „klasické“ krajině.
Inspirací pro jeho dílo se stali mimo jiné tzv. Čtyři Wangové, zastánci
literátské linie malířství, tvořící převážně během 17. století.
Ti se výrazně lišili od ostatních krajinářů tím, že nečerpali své
náměty bezprostředně v přírodě, ale kopírovali staré mistry. Mengbo
tedy říká, že stejně jako oni, pouze aktuálním výtvarným jazykem,
jejich malířsky malátný styl znovu překóduje. Umělec ovšem přiznává,
že jeho putování krajinou je také pouze čistě virtuální, a ačkoliv
procestoval různé země, Čínou se potuloval jen velmi málo. Jeho díla pak
nesou strohé názvy, připomínající spíše jakési počítačem vytvořené
numerické kódy, jako např. jedno z obřích pláten WSCC2008XL01 (280×1800
cm) dominující pardubické galerii.
Poměrně složitý se zdá být samotný vznik obrazů, jelikož malíř
nanáší své výjevy na plátna nejprve speciálně připravovaná jeho
přítelem Li Wenem. Ten upravuje temperový podklad specifickými postupy, 
aby tak vznikl efekt jemných krakelur
(prasklinek) dávajících obrazům do určité míry starobylý vzhled. Na
tento základ Feng Mengbo tiskne své nadpřirozené krajinné výjevy, ve
kterých mísí předdefinované textury programu Bryce s texturami vlastními,
jejichž zdrojem jsou často skeny tradiční čínské krajinomalby.
Mengbo tedy otevírá značně polemickou otázku, zda lze jeho precizně
provedené digitálně „hybridní“ scenerie zařadit po bok dlouhověkého
čínského krajinářství, v němž byl vždy hlavní premisou odraz
malířovy mysli a nitra. Jeho krajiny v sobě nesou výmluvné stigma
současnosti charakteristické neuvěřitelnými, nespoutanými, ale zároveň
i lidskou duši částečně ochuzujícími možnostmi
počítačového světa.
VČG Pardubice, 18. 3.–25. 5. 2009, kurátor Petr Nedoma
Napsat komentář