V prostorách bývalé kanalizační čistírny v Praze Bubenči se koná
další interaktivní výstava projektu Orbis Pictus, Labyrint světla. Koncept
exhibice volně inspirované myšlenkami Jana Amose Komenského vytvořili Petr
Nikl a Ondřej Smeykal. Své objekty zde vystavuje také například Dan
Hanzlík, Jiří Konvrzek, Ueli Seiler, Zdeněk Šmíd nebo Quido Sen.
Už Platón tvrdil, že údiv je základem pro vznik filozofie. Albert
Einstein zase řekl, že představivost je mnohem důležitější než
znalosti. A každý rozumný člověk ví, že je dobré zůstat tak trochu
dítětem – ptát se, divit se a nechat se unášet vlastní fantazií.
Expozice Labyrint světla je jedním z míst, kde v sobě můžete znovu
probudit dětskou radost z objevování, divit se nad krásnou jednoduchostí
světelných a zvukových her, nechat se pohltit tmou a v nezávislém
labyrintu vesmíru fantazie změnit své vnímání časoprostoru a svobodně
prodýchat každou jednotlivou vteřinu.
Labyrint světla je mimořádným projektem, který, zasazen do prostor
bývalé kanalizační čistírny, budí dojem, jako by tu byl odjakživa.
Dokonale s neobvyklými prostory komunikuje a společně tak vytvářejí
jedinečný funkční celek. Budova vás nechá zapomenout na okolní svět,
utlumí ruch a objekty v ní umístěné probudí hravost a komunikaci se
sebou samým.
Výstava je rozdělena do tří pater.
V přízemí lze najít ve sprše duhu (Duha – Ueli Seiler), spatřit
podivnou projekci tváře pomocí trojoké camery obscury (Světelná hlava –
Petr Nikl), uvidět projekci své minulosti (Obraz v obrazu – Quido Sen)
nebo si zahrát na varhanním bicyklu (Qes kvintet – Jiří Konvrzek).
V prvním, temném, chladném a tichém podzemí, je hlavním objektem
samotný původní kanál, naplněný vodou, na jejíž hladinu promítá Patrik
Kovačovský ruch shora (CMYK + RGB). Zážitek ze samotného podzemního
prostoru je nezapomenutelný (také zde, na rozdíl od povrchové části
expozice, oceníte samotu).
Pro nezaměnitelný pocit tajemna, hru tónů, zvuků i barev si dojděte do
druhého podzemí, kam se vstupuje ze zahrady. Tento prostor snad ještě více
než předešlé provokuje svou pamětí.
Když jsem o výstavě přemýšlela, vzpomněla jsem si na svého učitele
fyziky z gymnázia. Jednou stvořil výjimečnou větu, která mi vytane na
mysli vždy, když se bojím, že přestávám být dítětem. Řekl totiž, že
tatínek je generátor netlumených kmitů (houpačky) a srdce je jen
mechanický oscilátor. Čistě technicky vzato to je pravda… o životě je
ale lépe přemýšlet docela jinak.
Vystavující umělci: Petr Nikl, Ondřej
Smeykal, Milan Cais, František Skála, Dan Hanzlík, Pavel Mrkus, Zdeněk
Šmíd, Quido Sen, Luboš Fidler, Patrik Kovačovský (Slovensko), Marie
Jirásková, David Walliker (Anglie), Martin Janíček, Ingrid Višňovská
(Slovensko), Jiří Konvrzek, Miloš Vojtěchovský, Čestmír Suška, Ueli
Seiler (Švýcarsko)
Výstavu je dobré navštívit ve více lidech, některé objekty to přímo
vyžadují. Děti do 15 let mají vstup zdarma. Expozice je přístupná od
12. května do 14. července 2009, denně od 10:00 do 18:00. Stará
kanalizační čistírna (nyní Ekotechnické muzeum), Papírenská 6, Praha
6 – Bubeneč.
Napsat komentář