Teodor Rotrekl – oblíbený tvůrce ilustrací žánru sci-fi a fantasy.
Mnozí z vás jistě znají pozdější tvorbu tohoto brněnského rodáka,
která jej nejvíc proslavila. Víte ale, jak vypadaly jeho práce z přelomu
padesátých a šedesátých let, doby končící tuhé nadvlády
komunistického diktátu socialistického realismu?
Galerie Brno věnuje tomuto malíři prostor už podruhé. Po výstavě
souboru monumentálních obrazů ze šedesátých let, které byly vrcholem
Rotreklova díla, se tentokrát dostala do ohniska zájmu tvorba z konce
padesátých a začátku šedesátých let.
Teodor Rotrekl vystudoval Vysokou školu
umělecko-průmyslovou v Praze. Pozdější zálibu v ilustraci u něj
vzbudil profesor Josef Novák, který se této činnosti sám věnoval. Vraťme
se ale na začátek. Od roku 1956, kdy byla na únorovém XX. sjezdu
Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) vyhlášena nová kulturní
politika, se umělci mohli opět sdružovat do skupin.
Čtveřice kolegů ze studií: Teodor Rotrekl (1923–2004), Dobroslav Foll
(1922–1981), František Skála (1923) a Zdeněk Mlčoch (1921–1995)
vytvořili seskupení, které později, po splynutí se zbytkem Skupiny 42
(Františkem Grossem, Františkem Hudečkem a Ladislavem Zívrem), přijalo
název Radar. Ráz skupiny určoval především František Gross, pod jehož
vlivem se i Rotrekl námětově přiklonil k zobrazování techniky, továren,
dělníků nejrůznějších profesí a poetiky města. Malířsky také ale
vyjádřil svoji zálibu v motocyklech a letecké technice.
V samostatné části shromáždili kurátoři trochu nepřehledný soubor
děl rozdílných námětů, datací a technik. Jedná se převážně o díla
raná, z rozmezí let 1942–44. Najdeme zde črty, perokresby, kresby pastelem
i malby. Z nich můžeme jasně vyčíst Rotreklův um a zálibu
v portrétní tvorbě (Otec, Teodor – autoportrét nebo výjimečně
zdařilý obraz Babička šedesátiletá). Nejstarším kusem je portrét
dědečka z roku 1939. Na něm je připojena autorova poznámka: „Kam se
hrabu na Dürera, hleďme na jeho autoportrét ve třinácti.“ Na tomto obraze
je podepsán ještě německou verzí jména (Rotrökl), která se později už
neobjevuje.
Vedle portrétů jsou k vidění i krajiny
a kresby v duchu pozdějších obrazů (např. kresba motocyklového
závodníka Franty Helikara). Mezi kresbami můžeme dokonce najít nit
trčící ze skrytého klubka inspiračních zdrojů. Jedna z nich je totiž
nazvána Slunce – věž – letadlo – variace na Delaunayovo téma.
(Robert Delaunay tvořil ve stylu syntetického kubismu a v tomto duchu často
zobrazoval Eiffelovu věž.) Námětově a stylově z tohoto oddílu vybočuje
několik menších maleb žen v běžných denních situacích (Dvojice na
refýži).
Zbytek prostoru je tedy věnován malbám z přelomu padesátých a
šedesátých let. Rotrekl se pod vlivem skupiny Radar jal malovat scény
z prostředí staveb a továren těžkého průmyslu – hutí, pecí,
šacht… Hlavním hrdinou těchto scén je samozřejmě dělník (např. Dva
svářeči u bagrojeřábu, Svářeč pod slunečníkem). Obrazy jsou barevně
velmi výrazné; člověk-dělník zde není zachycen psychologicky, ale jako
článek lidské společnosti podílející se na budování socialistického
státu. Opakovaně maluje i celkové záběry továren (např. Hořkovec I-III)
prosté jakékoli lidské stafáže.
Další velké téma představují panelové domy, jejichž výstavba byla
koncem padesátých let vysoce aktuální. Barevnost je místy až expresivní,
malíř užívá výrazné černé kontury. Z tohoto pojetí se vymyká obraz
Paneláky (1963) malovaný v světlemodrých tónech, doplněný pouze černou
a hnědou linkou. Kresebná malba působí surrealistickým dojmem, člověk je
zde spleten v jeden celek se stavební technikou a stavebním materiálem.
Od dělníků a továren si návštěvník „odpočine“ u obrazů
z oblasti motosportu a letectví. Tato témata byla Rotreklovi vlastní.
Motocyklisty zobrazoval v nejrůznějších situacích: na startu, v depu, po
skončení závodu. Tak jako u dělníků, ani zde nebylo záměrem zachycovat
jakoukoli psychologii sportovců, nýbrž vítěze závodů coby hrdiny své
doby. 
Stejnou charakteristiku můžeme uplatnit
i na obrazy zachycující parašutisty a piloty. Kompozičně a barevně velmi
vytříbené jsou malby letadel (Stíhač před zrcadlem, 1960; Směrové
kormidlo, 1966). Bez zajímavosti nejsou ani výjevy leteckých hangárů,
kůlen a strojoven, v nichž malíř skvěle vystihl poezii zákoutí
s hromadami různorodého materiálu. Atmosféru motocyklových závodů se
kurátoři expozice snaží navodit věnci vítězů, plakáty vyvěšenými na
zdech a skutečným motocyklem Jawa 150. U plakátů bohužel nebylo uvedeno,
zda jsou pouze ilustrační, nebo se malíř na jejich tvorbě nějak
podílel.
Časově a kvalitativně výstava vrcholí monumentálním obrazem ABCD
z roku 1963–65. V asambláži se spojuje akrylová malba s elektrickou
instalací, která se na povrchu projevuje pouze barevnými svítícími
kontrolkami. Dílo se však od ostatních odlišuje nejen technikou, ale
i tematicky: křehký lidský zárodek zde kontrastuje s raketami a
technickými výdobytky civilizace. Tento monument je zároveň jakýmsi
ukazatelem výtvarného směřování k nové figuraci šedesátých let.
Rotreklovo dílo zde prezentované lze také chápat jako dokument své doby,
to mu však nic neubírá na hodnotě a přitažlivosti.
Galerie Brno, 30. 4.–21. 6. 2009; kurátoři: Ilona Víchová-Czakó a
Pavel Ondračka
Napsat komentář