Před 400 lety se narodil a před 330 lety zemřel geniální český umělec Václav Hollar. Dvojí výročí neušlo pozornosti Národní galerie, která na počest uspořádala v Paláci Kinských velkou retrospektivní výstavu – největší za poslední dvě dekády.
Václav Hollar patří mezi nejvýznamnější evropské rytce 17. století. Narodil se roku 1607 v Praze v českoněmecké rodině. Po Bílé hoře odešel roku 1627 i pod vlivem protestantského vyznání na studijní pobyt do německého Frankfurtu nad Mohanem. Začínající rytec zde v mnoha dílnách získal řadu cenných zkušeností, které mu umožnily po několika letech Německo opustit a po boku anglického hraběte Thomase Howarda z Arundelu odjet na britské ostrovy, kde se natrvalo usadil. Nejdůležitějším obdobím umělcova života byla doba občanské války v Anglii, kdy pobýval v exilu v Antverpách a bylo mu nabídnuto spolupodílet se na tvorbě Van Dyckovy Ikonografie, na které zachycovali nejlepší grafici své doby velké osobnosti současnosti. Ač v Belgii konvertoval ke katolictví, do Prahy se již nikdy nevrátil. Ke svým českým kořenům se však nikdy nepřestal hlásit. Svědčí o tom i přídomek „Bohemus“, který v cizině užíval.
Výstava je kromě několika zapůjčených exponátů z Britského muzea především výběrem z děl ze sbírky Národní galerie. Seznamuje návštěvníky i s rytinami jiných evropských autorů, které Hollar nejspíše znal a pod jejichž vlivem také ze začátku tvořil. Jinak je ale celé patro Paláce Kinských věnováno především českému umělci. Mapuje jeho tvorbu od rané fáze až do umělecké zralosti. Tematicky široké spektrum zahrnuje kromě stěžejní dokumentární a portrétové grafiky také ukázky zpracování Ezopových bajek, krajin a různé studie.
Hollarův odkaz vypovídá obrazem mnohé o životě lidí 17. století. Je autentickým svědectvím doby. Rytinami se nejběžněji zachycovaly různé společenské události – z královského dvora, z měst a z církve, tehdejší móda a módní trendy nebo podobizny bohatých měšťanů. Časová ani materiální náročnost na výrobu nebyla vysoká tak jako u konkurenční olejomalby. Role rytce by se z dnešního pohledu nejvíce blížila povolání fotografa nebo fotoreportéra. Na rozdíl od fotografie je ale rytina výsledkem složité reprodukce obrazu „vyřezaného“ do tenké měděné destičky na papír. Není tedy dílem okamžiku a není lapidárně řečeno výsledkem souhry náhod. Rytec si mohl věc řádně promyslet a obraz podle svého klíče realizovat.
V tom tkví také umělecký přesah v těchto mistrně zvládnutých rytinách. Hollar mohl výjevy podle libosti konstruovat a doplňovat, zaznamenat skutečnou událost nebo tvořit příběh pomocí scénáře, kterým celou věc srozumitelně převyprávěl a vytvořil tak často naprosto nereálné scény. S trochou nadsázky by se daly jeho grafiky nazvat jakousi svébytnou formou barokního komiksu.
V dokumentární činnosti se však neomezoval pouze na obrazové reportáže. Vedle těchto zachytil během svých cest podobu mnoha evropských měst. Na výstavě je možno zhlédnout asi jeho nejznámější veduty Londýna před a po velkém požáru roku 1666, považované za nejlepší díla svého druhu, a Prahy, vyrytou až v Antverpách dlouho po jeho odchodu.
Až budete odcházet, nebudete mít určitě pocit přesycení, únavy, nebo nedostatku. Exponátů je tak akorát, aby si je člověk mohl v klidu prohlédout a nespěchat. Ostatně čas máte až do 13. ledna.
Místo: Palác Kinských
11. 10. 2007–13. 1. 2008
kurátorka: Mgr. Alena Volrábová
Napsat komentář