Zamyšlení nad jedním z prvních kroků nového ministra kultury Martina Štěpánka – odvoláním ředitele Národního divadla Daniela Dvořáka aneb Několik glos k účetnictví, divadlu a honorářům.
Tak už je to tady. Sociálnědemokratický ministr Jandák sliboval a občanskodemokratický ministr Štěpánek uskutečnil. Po čtyřech letech končí Daniel Dvořák ve funkci šéfa Národního divadla. Problémy jsou, jak se zdá, dva. Zpráva kontrolní komise a odměny, které si členové vedení vypláceli za práci na konkrétních inscenacích – v podstatě honoráře za odvedenou práci.
Podívejme se na první krok nového ministra kultury poněkud víc zblízka. Předně, ona zpráva, na kterou se odkazuje současný i bývalý ministr, není z volných zdrojů k dispozici. Nepředpokládám, že by šlo o příliš populární čtivo, zpráva má údajně několik set stránek, ale minimálně pro zamezení dohadů a podivných úniků sem tam nějakého toho faktu by její zveřejnění byl jistě správný krok. Národní divadlo je kolos nesmírných rozměrů, jen pro představu, státní příspěvek na provoz byl v roce 2005 přes 420 milionů korun a celkové výdaje přesáhly 650 milionů (zdroj: Výroční zpráva o činnosti v roce 2005). Muselo se zřejmě jednat o prohřešky v řádech milionů, aby se dal dostatečně odůvodnit vyhazov v podstatě na hodinu. I toto je jistě obsaženo v oné tajemné zprávě. Pokud se jedná o porušení zákona v takové míře a pokud je za to osobně odpovědný ředitel Dvořák, nedá se proti odvolání nic namítnout. Jenže, to zůstává před veřejností skryto. Daniel Dvořák sám podle článku na serveru iDnes z 12. 9. 2006 řekl, že se jednalo o formální pochybení, která byla z větší části již odstraněna, naproti tomu bývalý ministr Jandák v rozhovoru pro aktuálně.cz z 26. 5. 2006 tvrdí, že "jde o velmi hrubé porušení – rozpočtových pravidel stoprocentně – v některých případech i zákona". Slovo proti slovu. Zarážející ovšem je, že v Národním divadle byla i kontrola z Finančního ředitelství pro hl. m. Praha, která nezaznamenala žádné závažnější pochybení. Aby nedošlo k omylu, nehájím jakékoliv nesrovnalosti v účetnictví, pouze je zarážející, že pokud zde jsou důvody k náhlému odvolání na začátku divadelní sezóny v instituci, která je v obecném povědomí symbolem českého divadla jako takového, měly by být na stole jasné důvody a jasná čísla.
Pokud účetní nesrovnalosti jsou aktem protiprávním, vyplácení honorářů za práci ničím takovým není. V privátním divadle by takovýhle problém vůbec nevzniknul. Žádný šéf si nebude vyplácet statisícové odměny, protože za a) na ně žádné soukromé divadlo nemá a za b) pracuje ve vlastním a tak radši investuje peníze dál, než aby si je nechal pro sebe. Jenže tady jsme v příspěvkové organizaci se stamilionovým rozpočtem a tak je dvě stě tisíc jen plivnutím do vody, a konec konců proč si brát za stejnou práci menší nebo žádný plat jen proto, že jsem ředitel. Lidsky omluvitelné, morálně nepříliš přijatelné. Ale pokud nejsou nastavena pravidla tak, aby toto neumožňovala, a pokud se režisér té které konkrétní inscenace obrátí s nabídkou spolupráce na scénografa Daniela Dvořáka, ten nemá důvod to nepřijmout. Poněkud ovšem zavání, že tento Daniel Dvořák je současně šéfem onoho režiséra a navíc, Dvořák se specializuje na operní scénografie a jako šéfa opery ND si přivedl Jiřího Nekvasila, svého dlouholetého spolupracovníka. Tím nechci nijak zpochybňovat umělecké kvality obou pánů, ale je to přinejmenším trochu zvláštní. Nabízí se otázka, zda by vůbec měl Národní divadlo vést člověk divadelně činný, zda to není víc funkce manažerská. Tento směr reprezentoval předchozí ředitel Jiří Srstka, jehož šéfování bylo více méně fiaskem. No, nebude to mít ministerstvo lehké.
Jen ještě poslední poznámka, odvolávat kohokoliv bez jakéhokoliv osobního jednání, pár dnů po nástupu do funkce a ještě z nemocnice je velmi podivné a velmi, ale velmi nekulturní. Až to zavání jandákovštinou. Hodně štěstí do vaší další práce, pane ministře.
