Proklikejte se ke zjištění, že David Hasselhoff nepotřebuje k dobrému hraní červené plavky ani černý sporťák, že Adam Sandler umí i tragédie, že tlusťoši jsou hnusní, nafoukané děti občas potřebují pár facek, že psi mají rádi velké plyšáky a že Kate Beckinsale je fakt kus.
Komedie z mainstreamového proudu jsou velmi oblíbeným žánrem. Kina většinou plní rodiny s dětmi a taky se většinou všichni dobře baví. Jenomže je třeba dávat dobrý pozor, aby film mířený právě do této sféry s širokou základnou diváků nesklouzl do kategorie PG-13, tedy pro publikum s minimálním věkem třináct let. A právě u filmu Klik se to stalo. Těžko říct, jestli se autoři neuhlídali, nebo to byl jejich cíl. Každopádně je třeba varovat rodiče menších dětí, které mohla zaujmout upoutávka v kině nebo trailer. Jsou zde sice principielně stejné gagy jako v rodinných komediích, ale autoři si kromě tlustých lidí, Japonců, černochů, Arabů, transvestitů, trenérů plavání nebo drzých pihatých dětí sousedů dělají dost drsnou srandu i z takových věcí, jako jsou nadržení psi a velká plyšová zvířátka. A to mnohdy nejen náznakem nebo řečnickou kličkou, ale pěkně polopatě.
Michael Newman (Adam Sandler) je případ klasického upracovaného otce. Mládí se ho stále nepouští, má pěkný dům, dvě roztomilé děti a úžasnou manželku (Kate Beckinsale), kvůli které by jiní stáli i dlouhou frontu, jenom aby ji uviděli. Ale v době, kdy žijeme, jsou třeba peníze, rodina je až pak. A zrovna tak přemýšlí i Michael – až se mi podaří dostat v práci dostatečně vysoko, začnu se věnovat rodině. Kdy to bude? ptá se manželka. Až mě šéf povýší, odpovídá manžel. Jenomže kdy, kdy, kdy? Michael si potřebuje zvolit ty správné priority a přestat lhát svému okolí i sám sobě, že práci někdy v budoucnu upozadí. A proto na scénu přichází Morty, nanejvýš podezřelý zaměstnanec supermarketu. Tady už každý znalejší divák zbystří, protože Christopher Walken, známý z mnoha rolí vrahů, zlodějů, úchylů a jiných vyvrhelů (a mimo jiné i z klipu Fat Boy Slim Weapon Of Choice), nemůže být přece ta hodná a chápavá pomocná ruka podávající Michaelovi spásu v podobě zázračného dálkového ovládání jeho života. A taky že není.
Snímek postupně přechází ze situační a konverzační komedie, která přesahuje někdy až do one man show, směrem k tragédii ve smyslu Faustova příběhu. Jednoduché přirovnání. Michael – Faust. Jeho snaha získat výhodnou pozici v práci a pak se věnovat rodině – Faustova touha (po poznání, po Markétce atd.). Dálkové ovládání – magická sílá daná ďáblem. Ve styčných bodech bych mohl pokračovat dále, tím bych ale pokazil celý zážitek z filmu. Jednoduše řečeno, Michael přestane v polovině filmu využívat ovládání a ovládání začne využívat jeho. Při každé situaci, kdy Michael ovládání použije, tedy při všech nutných nebo nepříjemných věcech, které každodenní život doprovází, čas utíká jako zrychlená páska na videu a Michaelovi tak život letem ubíhá… Scénář není nijak složitý a snad ho i přeceňuji těmito přirovnáními, takže skrze jednodušší hledítko jde vlastně o film, který ve standardním klišé šťastného života a daných priorit řeší konflikt práce vs. život za pomoci morálního ponaučení hříšníka. Naštěstí to nedělá nijak těžkopádně.
I přes pochmurnější pointu, která nabírá na váze, jak celuloidový pás plyne, neopouští autoři situační gagy. A tak Michaelovi dovolují skrze jeho výbušnou povahu zastavovat čas, aby mohl nafackovat svému neschopnému šéfovi, vrátit sousedovic vychloubačnému klukovi úšklebek nebo zrychlit čas při venčení psa. Samozřejmě nezůstávají jenom u zábavy plynoucí pouze z využití dálkového ovládání. Dialogy mají správný šmrnc a Michael v podání Adama Sandlera dokáže vytěžit z většiny situací nějaký ten úšklebek na divákově tváři. Záleží ovšem na vkusu. Tohle je totiž jedno velké ALE celého filmu. Že dostane v zapauzovaném čase přihlouplý šéf v podání Davida Hasselhoffa pár facek, to ještě beru, ale v momentě, kdy mu Michael naprdí do úst zrovna, když svačí, nebo nakope svého soka v lásce několikrát do slabin, to už je společně se psem neustále ojíždějícím velkého plyšového kačera docela síla. Přiznám se, já osobně jsem se některým scénám zasmál, ovšem nezaručím, že to vaše přítelkyně/manželka překousne. Vtip autory neopouští ani v situaci, kdy divák už dost dobře chápe, že to neskončí dobře, a Michael prakticky na smrtelné posteli ukazuje vulgární gesto jednoho zdviženého prstu na stejného soka v lásce, kterému už jednou dal co proto.
Život na dálkové ovládání tedy v mnoha momentech balancuje na hranici dobrého vkusu. A je chyba, že ani jednu ze stran nedovedl k dokonalosti a la South Park a jiné ujetiny. Na druhou stranu zaobalil drsnější humor jemnou vatičkou klasického kasovního standardu natolik, že otrlejší dívky a puberťačky dnešní doby by mohly švédskou trojku pes – plyšák – pes snést. Že se střihač snažil dotlačit snímek do stáje vkusnějších a morálnějších počinů nasvědčuje i úplný závěr, který vlastně orámuje celé dění na plátně tak, aby morální poučení vyšlo správně najevo, aniž by chudák Michael skončil tragicky. Takže Morty, i přes svůj záludný úsměv a dvojsmyslné jméno, zas taková svině není.
.:Zhlédněte flashový trailer:.
Režie: Frank Coraci
Scénář: Steve Koren, Mark O’Keefe
Kamera: Dean Semler
Hudba: Rupert Gregson-Williams
Hrají: Adam Sandler, Kate Beckinsale, Christopher Walken, David Hasselhoff, Henry Winkler, Julie Kavner, Sean Astin
premiéra: 21. 9. 2006
