Po kritiky ceněném, možná až přeceněném dramatu Pravidla hry vstoupil
dokumentarista Robert Sedláček do kin se svým druhým celovečerním hraným
filmem Muži v říji, který je, na rozdíl od jeho pochmurnějšího debutu,
koncipován na bázi vesnické komedie. Leč stejně jako u svého prvního
filmu Sedláček jen mnoho sliboval a mnoho nesplnil.
Přitom se jedná o snímek, který byl českou filmovou kritikou přijat
poměrně vlídně. Snad velice slabá úroveň českých filmů za (nejen)
poslední sezonu je donutila k Mužům v říji vzhlížet pomalu jako ke
kulturní události, která je prý „zábavná tragikomedie z vesnického
prostředí, jakých se u nás mnoho neurodilo“ (Aleš Smutný, Cinema),
„příjemný malý velký film o malých velkých věcech“ (uživatel
„Kocour“ ze serveru MovieZone), dále že se jedná o dílo, při kterém
se kritik jako „u žádného českého filmu za několik posledních let
tolik nezasmál“ (Kamil Fila, Aktuálně.cz) anebo máme ke zhlédnutí
nabídnutou dokonce „bystrou zprávu o dnešním Česku, české národní
povaze i české politice“, jež má být i „psychickou přípravou“ na
podzimní (nakonec tedy až jarní) volby (Irena Hejdová, Hospodářské
noviny). Budiž právem všech těchto lidí přimknout se k takovýmto
soudům. Z mého pohledu Muži v říji ani trochu nevyčnívají, ale naopak
zapadají do bezbarvého průměru současné české kinematografie. A když
jde o humor, téměř nikdy jsem se nezasmál, neboť nebylo čemu.
Režisér Sedláček na sebe ještě více než svým hraným debutem
upozornil dokumentárními filmy, zabývajícími se vždy předními osobnostmi
společenského života (Václav Bělohradský, Miloš Zeman) nebo
i význačnými historickými událostmi (trilogie Tenkrát). Pokaždé se
jednalo o tematicky nesmírně zajímavé, leč ve výsledku při vší
ambicióznosti koncepčně poněkud nezvládnuté tituly. Proto u Mužů
v říji docela překvapí, že režisér si tentokrát vybral nepříliš
atraktivní prostředí současné české vesnice s jejími rázovitými
postavami. Ale aby děj nebyl příliš prostinký, pokusil se ho ozvláštnit
zápletkou kolem mistrovství Evropy ve vábení jelenů, které si vyžádalo
i účast samotného předsedy vlády a ministra zemědělství. Sedláček
tedy ani v tomto svém filmu neopomněl jeho tématu dodat určitý
společensko-politický kontext. Byl by to velmi dobrý vklad, neboť současná
bezčasová, takřka až „normalizační“ únikovost českých filmů je
přímo alarmující, tudíž každý „angažovaný“ příspěvek je
vítán. Ovšem ne v této podobě, kdy politická satira naroubovaná do
nevalného celku dostává nikoliv provokativně groteskní, nýbrž jen
kameňákovsky prázdnou podobu komunální taškařice.
Sedláček naprosto selhal v oblasti, za kterou kdysi získal Českého
lva – ve scénáři. V tomto neúměrně zdlouhavém snímku můžeme
sledovat další dramaturgický nešvar českých filmů – chatrnou tříšť
scének, točících se kolem ústřední, poněkud slabé zápletky. Vezměme
si již expozici filmu, ve které Sedláček nikterak novátorsky variuje dnes
už dost otřepaná schémata formanovsko-passerovské filmografie nové vlny
(svérázné charaktery z vesnice, motiv přípravy na slavnostní ceremonii a
la Hoří má panenko atd.). Co činí film obzvláště nesnesitelně
protahovaným, jsou výjevy, ve kterých protagonisté zkouší vábit jeleny.
Ve filmu mají až příliš výrazný prostor, aniž by získávaly hlubší
smysl, humor, gradace, zkrátka větší opodstatnění. Námitka, že vrcholem
filmu je právě slavnost vábení jelenů, neobstojí, když vezmeme v potaz,
že neustále dokola troubící (resp. vábící) herci jen a pouze nudí.
Zcela zmatené je potom nahlížení na jednotlivé postavy. Děj se
příliš zdržuje u vztahu postav Jaroslava Plesla a Evy Vrbkové, kteří je
navíc činí o to odtažitějšími svými bezbarvými hereckými výkony.
Naprosto schází větší prokreslenost Zedníčkovy figury starosty obce,
která na to, že je poměrně důležitá, nedostává ve filmu dostatečný
prostor. Ve slibném začátku je narýsován jeho vztah k ministrovi
v podání Jiřího Lábuse – je otázkou, zda autorskou lajdáckostí nebo
jen zákroky střihače zůstává nakonec zcela neosvětlen. Nepochopitelná
až zbytečná se jeví postava Martina Huby (ten zde má místo prakticky jen
ve výše uvedených scénách vábení), ostatní postavy se už jen utápějí
v celém klackovitě vrstveném ději, aniž by dokázaly více zaujmout.
Pouhou trapností zavání epizodní figurky typu obecního blázna v podání
neherce, hudebníka a „fyzického básníka“ Petra Váši. Horší herecký
debut si tento významný brněnský umělec dovolit nemohl. To Igor Bareš
v úloze populistického narcistního premiéra i Jiří Lábus jako jeho
ministr zemědělství se snaží na rozdíl od ostatních sloužit ve filmu
jinak deformovanému satirickému náboji velmi dobře. Hlavně Bareš dokázal
ztvárnit vrcholového politika se všemi jeho nectnostmi ve výstižné zkratce
téměř výborně, jen škoda, že postava postupně zanikne v klišovité
satirické komunálnosti celého filmu. Mít ve filmu větší prostor než
otravné vábení a nezajímavé vesnické figurky, snímek by byl možná
o něco přitažlivější.
Co se ještě týče hereckého obsazení, je jistě potěšující, že
režisér Sedláček porušil téměř univerzální bonton dnešního českého
filmu, kdy ve filmu musí větší či menší roli hrát kdokoliv z tzv.
hřebejkovské herecké stáje (Budař, Liška, Polívka, Macháček) a před
kameru vedle osvědčených hvězd odvážně pozval za poslední léta na
plátně tak málo vídané tváře, které dnes máme spojené spíše
s televizní obrazovkou, jako jsou Marta Vančurová, Pavel Zedníček nebo
Jaromír Hanzlík. Horší je, že své nevalně napsané postavy nikdo z nich
nedokázal obdařit charismatičtějším herectvím. Smutný pohled je
především na Hanzlíka, jenž svého zbohatlého stavitele zahrál tak
prkenně, až se člověk musí ptát, zda to měl tento jinak vynikající
herec zapotřebí.
Žádná filmová událost se tedy nekoná. Když si ještě připočteme
nevýraznou obrazovou a hudební stránku, která filmu také moc nepomáhá a
nečiní jej lepší (třebaže úvodní, filmařsky nápaditý dlouhý záběr
pod úvodními titulky sliboval mnohé), máme zde jen další průměrný
český film, snadno směřující do hlubin zapomnění.
{youtube}H69or0×TdQM{/youtube}
Muži v říji (ČR, 2009)
Scénář a režie: Robert Sedláček
Kamera: Petr Koblovský
Hudba: Tomáš Kympl
Hrají: Jaromír Hanzlík, Pavel Zedníček, Jaroslav Plesl,
Igor Bareš, Jaromír Dulava, Marek Taclík, Igor Chmela, Martin Huba, Jiří
Lábus, Eva Vrbková, Marta Vančurová, David Novotný, Petr Váša
Délka: 120 minut
Premiéra: 20. srpna 2009
