Název knihy promlouvá ke
čtenáři s celkem až mrazivou přesností, s čím má tu čest.
V nelítostném světě Krvavého poledníku teče krev proudem a
lidský život neznamená víc, než kolik námahy je třeba na jeho umlčení,
podplacení či trvalé zmrzačení. Divoký západ a jeho krutí hrdinové, to
jsou hlavní hráči na poli Krvavého poledníku, jejž napsal známý
americký autor již v osmdesátých letech minulého století. Avšak tehdy se
v Americe nesetkal s příliš příznivým ohlasem. Ale dnes je tomu jinak.
Vydavatelství Argo přináší drsnou klasiku poté, co si McCarthy získal
čtenářskou přízeň svými posledními romány Cesta a Tahle
země není pro starý, které si nedávno vzal na paškál Hollywood a
vytvořil z románových předloh snímky, jež stojí v každém případě
za zhlédnutí.
Kniha má celkově pomalé tempo
vyprávění, které jde ruku v ruce s přesným popisem událostí. Autor
nespěchá kupředu za každou cenu a jen zvolna exponuje hlavní aktéry,
kterými není nikdo jiný než banda krvežíznivých zločinců, kteří se
dají dohromady s osamoceným klukem, jenž prchl z domova. Příběhová
linie románu pokračuje popisem jejich prvních loupeží, nekonečně dlouhým
putováním pod paprsky žhnoucího slunce, až po setkání s velkým soudcem,
jenž rozhoduje o životě a smrti kriminálníků, kteří se dostanou na
soudní stolici.
V oslnivé poslední části, kdy k nám a odsouzenému klukovi promlouvá
se svojí krystalicky vybroušenou mluvou soudce, začíná Krvaný
poledník vzdáleně připomínat konec Camusova románu Cizinec,
kdy v cele smrti rozmlouvá odsouzenec s knězem. Dokonce i katarzní
účinek obou knih je srovnatelný. Putování hlavního hrdiny místy
připomíná i Odysseovo desetileté bloudění na rodnou Ithaku. Jen místo
Troje a vábení Sirén míjíme společně s hrdinou města od Tenessee, přes
New Orleans a ještě dál, až ke skalním útesům navažských staveb u El
pasa. Celé toto epické putování po vyprahlých amerických pouštích a po
stopách krvelačných lupů a zločinů probíhá pod přísným dohledem
spalujícího slunce.
Postava vypravěče v McCarthyho románu je jakýmsi středobodem, možná
snad i bohem. Z jeho úst vyslechneme celý příběh. Od nesmělého
počátku putování kluka až po jeho bilancování se životem za
mřížemi.
McCarthyho jazyk není líbivý, a už
vůbec ne snadno dostupný průměrnému čtenáři. Ve většině případů
jsou nosné informace vyřčeny velmi stroze, avšak jasně a bez zbytečných
kudrlinek. Hrany zůstanou hranami až do samotného konce. Proniknout do textu
trvá a není to zrovna snadné, ale o to větší čtenářský požitek vás
dostihne, jakmile vytrváte a knihu neodložíte. Stačí jen vložit důvěru
v autora.
Autorovu neochvějnou sebejistotu, umocněnou celkovou tvrdostí jazyka, jen
dotváří zvolená tematika. V konečném součtu to pro čtenáře znamená,
že se nedočká sentimentu, nebo dokonce bolestivého tónu. Střídmost,
surovost, pach spáleného masa a kouřící hlaveň koltu – to jsou hlavní
atributy románu, pro které si velká většina potenciálních čtenářů
nenajde cestu k McCarthyho Krvavému poledníku. Ale ti, co
posbírají dostatek kuráže a odvahy, se mohou začít těšit na skutečně
kvalitní literární počin, co má i po mnoha letech stále co říci.
Ukázka:
Soudce se pousmál. Člověk je zrozen pro hru. Pro nic jiného. Každé
dítě ví, že hra je vznešenější než práce. Ví také, že hodnota či
význam hry nespočívá ve hře samotné, nýbrž spíše v ceně toho, co
jest vloženo v sázku. U her založených na náhodě je třeba o něco se
vsadit, jinak postrádají význam. U her sportovních záleží na obratnosti
a síle obou protivníků, a ponížení z porážky a hrdost z vítězství
jsou samy o sobě dostatečně vysokou sázkou, poněvadž jsou dány hodnotou
bojovníků, a tudíž ony bojovníky přesně vystihují. Ať však jde
o prvek náhody, či o poměření hodnoty, tíhnou všechny hry ku stavu
válečném, poněvadž právě ve válce předmět sázky pohltí hru, pozře
hráče, stráví vše. Představme si dva muže, kteří hrají v karty a
nemají krom svých životů co jiného vsadit. Každý už takový příběh
zajisté slyšel. Vše závisí na jediné kartě. Pro takového hráče se
celý vesmír s řinčením dopracoval k okamžiku, kdy se ukáže, zda po
protivníkově listu zemře, či zda po jeho listu zemře protivník. Existuje
snad jasnější potvrzení onoho muže? Takové povýšení hry na nejvyšší
možnou úroveň nepřipouští žádné spory stran předurčenosti.
Upřednostnění jednoho muže před druhým jest volbou naprostou a nezvratnou,
a pouze člověk věru nechápavý by se mohl domnívat, že tak nedozírné
rozhodnutí postrádá jakéhokoliv činitele či smyslu. U takových her, jež
mají v sázce zmar a zhoubu poraženého, jsou taková rozhodnutí naprosto
jasná. Muž, jenž drží v ruce onu určitou kombinaci karet, je tudíž
sprovozen ze světa. Taková jest podstata války, při níž leží v sázce
zároveň, pravomoc i ospravedlnění. Z tohoto hlediska je válka
nejpřesnějším druhem věštby. Válka je nejvyšší hrou, poněvadž válka
vnucuje jednotu bytí. Válka je bůh.
Cormac McCarthy, Krvavý poledník, Argo, Praha, 2009, překlad Martin Svoboda.
Související:
Cormac
McCarthy – Cesta (kniha)
Cormac McCarthy –
Cesta (film)
Cormac
McCarthy – Tahle země není pro starý
Napsat komentář