Piráti z Karibiku – Na konci trilogie?
Každý filmový mořeplavec by měl vědět, kam a proč pluje. U Pirátů z Karibiku se vydáváme už potřetí na nefalšovaný hollywoodský oceán známých hereckých osobností, megalomanských vizuálních efektů a příběhu, kde se dovedně střetává patos s komikou. Diváci by si tak měli vzít vercajk k tomuto teritoriu určený. Kdo na to nemá žaludek nebo svědomí, ať se plácá raději někde v umělečtějších, alternativnějších a nezávislejších vodách. Přijde ale o dramatický maelström, ať už v doslovném či obrazném slova smyslu.
Bezmála tříhodinový opus Gore Verbinského připomíná spíše divadelní představení, a to jak svou délkou, tak dramatičností. Pokud zajdete na snímek do některého z multikin, musíte se smířit navíc s další půlhodinou, kdy do vás bude rván jeden reklamní spot za druhým. A pak se v půlce filmu rozsvítí světla a překvapí vás přestávka bez zvonění sloužící k ukojení základních fyzických potřeb.
Příběh třetího dílu už nestaví jen na atraktivnosti Karibiku, ale snaží se v ději obsáhnout široké spektrum reálií. Na začátku se dostaneme do Singapuru, kde (pokud jste neviděli předchozí dva snímky těsně před třetím) vám nedává vůbec nic smysl. To už ale patří tak trochu k folklóru Pirátů z Karibiku, kde jsou intriky, pro piráty tolik typické, akcentovány natolik, že to občas vypadá, jako by je na sebe při psaní šili i samotní scenáristé Ted Elliott a Terry Rosio.
Vedle exotického Singapuru také navštívíme polární oblasti a nebude chybět i „svět tam na druhé straně“, kde se nám poprvé představí naprosto brilantním, maličko psychedelickým entrée Johnny Depp, ztvárňující celou osádku lodi dohromady. Záhrobní část tak dává Pirátům z Karibiku nový rozměr, i přestože je do děje tato scéna pouze vnořená a dokázala by fungovat i samostatně (komický Johnny Depp tak trochu evokuje šavlozubou veverku z Doby ledové).
"Závěrečných deset minut třetího dílu zametá dějové linky, které by mohly dostat ikonické postavy do bezvýchodných situací, pod koberec a milované figurky Pirátů z Karibiku oprašuje a ukládá do výstavní vitríny, odkud je bude moci opět překvapivě vytáhnout, dokud tohle všechno bude vynášet tolik peněz jako dosud." |
Tři hodiny dramatu plného intrik (připomínající často až soap operu, nerozhodně přešlapující na jednom místě) snese jen málokterý film, aniž by se tvůrci nerozpadl pod rukama. Gore Verbinsky proto opět sahá po komediálních scénách a postavách (dva rádoby sofistikovaní piráti, nemrtvá opička, lilipután s kanónem či samotný Johnny Depp), které na rozdíl od předchozích dílů neposkytují divákům jen čas k uvolnění a vydechnutí, ale které jsou stavěny přímo do kontrastu heroických bitev. Krásná Elizabeth je tak oddávána s kovářem Willem přímo uprostřed finální vřavy, při níž se obě hrdličky ohánějí meči, aby z vdavek náhodou nesešlo kvůli nepřítomnosti jedné z postav. Pouze při novomanželském polibku se celá bitva pateticky zastaví a nikdo z nepřátel si do dvojice netroufne tnout, aby byl prožitek dokonalý.
Pokud první snímek nasadil vysokou laťku druhému a druhý ještě vyšší třetímu, dalo by se říci, že Piráti z Karibiku – Na konci světa udržel poměrně vysokou laťku i pro snímek čtvrtý. „Čtvrtý?“ ptáte se a marně hledáte ve slovnících, jestli trilogie v pirátském slangu neznamená náhodou tetralogii. „Ano, čtvrtý.“ Třetí díl Pirátů z Karibiku na nás totiž ke konci ušije tu největší boudu. Závěrečných deset minut totiž zametá dějové linky, které by mohly dostat ikonické postavy do bezvýchodných situací, pod koberec a milované figurky Pirátů z Karibiku oprašuje a ukládá do výstavní vitríny, odkud je bude moci opět překvapivě vytáhnout, dokud tohle všechno bude vynášet tolik peněz jako dosud. Inu, takové už jsou vody hollywoodské.
Pirates of the Caribbean: At World's End (USA, 2007)
Režie: Gore Verbinski
Scénář: Ted Elliott, Terry Rossio
Hrají: Johnny Depp, Orlando Bloom, Keira Knightley, Yun-Fat Chow, Martin Klebba a další
Hudba: Hans Zimmer