film

Snímek Avengers bezpochyby patří k nejzářivějším vrcholům letošní filmové sezony. Výtvor společnosti Marvel Studios, která vlastní práva na velkou část známých hrdinů komiksového giganta Marvel, se dá považovat za vzorový příklad povedeného a úspěšného letního velkofilmu. V tuto chvíli je totiž nad slunce jasné, že Avengers se stanou obrovským komerčním hitem a zároveň dílem, které bude nacházet oblibu napříč širokým a různorodým spektrem diváků (recenzenty a fanoušky sešitů se superhrdiny nevyjímaje).

Filmový květen je zase pořádně nahuštěný, na výběr bude z více než dvaceti snímků. České diváctvo si určitě nenechá ujít pokračování filmu Líbáš jako bůh, který Poledňáková chystá do kin pod názvem Líbáš jako ďábel. Snad se církev nebude muset bouřit jako u Šifry mistra Leonarda. Definitivně však odstartuje letošní blockbusterová sezóna, kterou minule načala Bitevní loď. Své řeknou nejen americké velkofilmy, ale také zajímavý evropský projekt. Mimo to se ale najde i dost alternativnějších kousků, jako je nový film Karla Vachka o délce dvě stě minut.

Když se do výběru nových stříbrných placek protlačí Přizdis*áči, teenagerská komedie se čtveřicí nadržených mamlasů, mohlo by se zdát, že intelekt si vzal tentokrát dovolenou. Jenže vulgární zábavu vyrovnávají geekové z Teorie velkého třesku, tanečnice Pina a baseballový hráč, který v Moneyballu chce posunout tým outsiderů na výsluní. Všechno je tedy v pořádku a rovnováze.

Letos uplynulo právě jedno století od vydání světoznámé dětské knihy Knoflíková válka. Její autor Louis Pergaud bohužel padl v zákopech první světové války, jeho odkaz ale přežil díky tomuto románu, který vypráví o válčení dvou vesnických part kluků. V našich končinách se ovšem proslavila i adaptace Pergaudovy knihy z roku 1962. Jak slavná předloha, tak i oblíbený film dosahují vysokých kvalit, a proto je zřejmé, že „Nová knoflíková válka“ (což je originální francouzský název) bude mnohými fanoušky porovnávána s oběma výtvory. První ohlasy ale jasně říkají, že nová verze z tohoto měření nevychází vůbec dobře.

Italský herec a režisér Nanni Moretti poctil svou účastí již 19. ročník mezinárodního filmového festivalu Febio Fest. Něco přivezl a něco si odveze. Přivezl svůj zatím poslední film Máme papeže! a odveze si cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Pro lehkost, s jakou točí, i pro specifický humor je často nazývaný italským Woodym Allenem. Byla by však škoda tohoto sympatického chlapíka k někomu přirovnávat, protože jak je vidět na dramatu s komediálními prvky Máme papeže!, jak jeho výběr témat, tak přístup k nim je velice osobitý a osvěžující. O to víc je škoda, že Morettiho snímky jsou českou distribucí programově ignorovány. Můžeme jen doufat, že festivalová projekce snímku Máme papeže! nebude poslední.

Snad v žádném filmovém žánru není tolik znát hollywoodská snaha o udržování statusu quo a až zvrácená idealizace neveselých okamžiků lidského života jako v rodinné komedii. Režisér Cameron Crowe již v předešlých snímcích (Na pokraji slávy, Elizabethtown) ukázal svůj milý humor, který nakonec přebije sebesmutnější situace. V současné novince Koupili jsme zoo se k jeho zvrácené pouti za zatuhlým úsměvem diváků po lobotomii přidala překvapivě slavná sebranka. Matt Damon znatelně „zfotrovatěl“ a co je překvapivější, i Scarlett Johansson již začíná tikat v hlavě. Jestli divákovi tento filmový cumel způsobí taky nějaký ten tik nebo se mu naopak po těle rozlije teplo spokojenosti a lásky k bližnímu, to je ve hvězdách.

Jak by vypadala fúze evropské kinematografie ve vrcholné formě s americkou nezávislou produkcí v čele s hollywoodskou hvězdou první velikosti? Stejně jako když Sean Penn potká v Cannes Paola Sorrentina a domluví se na spolupráci. Výsledkem je kuriózně roztomilá road movie s prvky dramatu Tady to musí být. V lehce pitoreskní směsici se nebojí dotknout tak odlišných světů, jakými jsou paláce vysloužilých rockerů i chmurné vily ortodoxních židů, a k tomu všemu vykonat očistnou pouť po americkém venkově za dopadením dozorce z Osvětimi.