film

Muzikálové filmy jsou pro mě jistou záhadou. Syntéza realistického vidění světa, jaký přináší filmový obraz, a hudebně-divadelních vystoupení je svým způsobem nesmyslná, ale ve svém výsledku velmi úspěšná, jak dokazuje existence několika skvostů, jež není možné přehlížet (My Fair Lady, Vlasy, West Side Story), a které se dokonce staly kultovními.

Není tomu dlouho, co do našich kin zavítal vlkodlak, nyní se čeští diváci mohou těšit na další ikonickou postavu hororového žánru – upíra. Snímek bratří Spierigů nese název Svítání a fanoušky jiného upírského filmu s podobně znějícím titulem Stmívání je třeba předem varovat – v protikladnosti pojmenování obou snímků se výmluvně odráží naprostá odlišnost zmíněných děl, namísto středoškolské romance přichází odvážně pojatý sci-fi thriller, posouvající hranice dotyčného žánru zase o kus dál.

V březnu už téměř začíná jaro; ptáci zpívají, slunce svítí a příroda celkově se probouzí ze zimního spánku. A vlastně nejenom ona. Vědět o sobě dává i jarní únava. Jak s ní bojovat? Co třeba zhlédnutím nového zajímavého filmu, který má zrovna v březnu premiéru? Do kina můžete zajít jak na srdcervoucí romantiku, tak na horor i správnou českou komedii, která vás zaručeně pobaví.

Bílý králík, bláznivý Kloboučník, špekatá dvojčata Tydlidýn a Tydlidum, ti všichni v 3D provedení a navíc pod režijním vedením Tima Burtona. Kdo očekává konzervativní zfilmování literární předlohy, bude se muset poohlédnout někde jinde. Burtonova Alenka je vše, jen ne tradiční. Kdyby Lewis Carroll ještě žil, nestačil by se divit, co se s jeho Alenkou i říší divů stalo.

V záplavě vstřícných reakcí na nový film Pouta bude zřejmě můj text působit jako hnidopišské vrtání do slibného vzedmutí české kinematografie. Kolem skvělého tématu, výborného scénáře, mistrné kamery a pozoruhodných hereckých výkonů propukl nevídaný jásot. Ovšem nepochybuji o tom, že i sami tvůrci jistě očekávají důstojnější reakce než jen oslavné ódy šťastně se usmívajících kritiků a kritiček. Ale zanechme raději nemístného sarkasmu, který je směřován k recenzentům, a věnujme se samotnému filmu.

Píše se rok 1967 a společenská situace ve Spojených státech se stává neudržitelnou. Svůj podíl na tom možná má i film Absolvent, který v té době zrovna nedávno vtrhnul do kin. Nejde o snímek, který by měl kdovíjaké umělecké kvality, podstatný je především jeho dopad na diváky. Ukazuje jim, že není bezpodmínečně nutné sedět v koutě a nechat ostatní dělat důležitá rozhodnutí za ně. Absolvent se snaží naznačit, že šedesátá léta jsou tím pravým okamžikem, kdy by lidé měli vstát a začít jednat tak, jak si oni sami přejí.

Závěr loňského roku byl nečekaně bohatý na zajímavé, skvělé, ne-li přímo výborné české filmy. Nesmíme ovšem zapomínat, že byl také plný především filmů velice průměrných, až vysloveně špatných. Právě proto by první letošní česko-slovenský film Pouta neměl v kinech zapadnout ani uniknout vaší pozornosti. Je totiž docela reálně možné, že nic lepšího ze střední Evropy již letos neuvidíte. Překonat Pouta bude zatraceně těžké.