divadlo-seriál-mimopražský rozcestník

Letní shakespearovské slavnosti se v Ostravě letos uskutečnily počtvrté. Tradice divadelního festivalu, který následuje téměř bezprostředně po červencovém – dnes vysoce ceněném – svátku hudby Colours of Ostrava, již na Slezkoostravském hradě pevně zakořenila. Jedinou markantnější změnou je přesunutí jeviště z vnitřního horního nádvoří o pár metrů dále, do kamenného amfiteátru. Svým půdorysem vytváří ideální prostředí, kdy se v pozadí scény tyčí nejvyšší hradní věž s cimbuřími a v přítmí prosvítají magické detaily jako rozsvícená okénka věže nebo silueta dřevěné sošky rytíře.

Poslední prázdninové úterý se v divadelním klubu Národního divadla moravskoslezského uskutečnilo setkání pedagogů základních a středních škol s tvůrci a vedením Národního divadla moravskoslezského. Letní divadelní škola – pilotní akce projektu nazvaného Podpora rozvoje kompetencí pedagogů v oblasti spolupráce s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě – měla za cíl prozkoumat možnosti systematické spolupráce mezi divadlem a vzdělávacími institucemi v regionu. Zástupci obou táborů předložili svůj pohled na problematiku výchovy k diváctví a navzájem učinili vstřícné kroky.

Rej masek zaplaví centrum Brna v pátek 3. června, začne velkolepá oslava života. Hromadná doprava nepojede, davy se shluknou – lidé budou hýřit, učit se tančit, křepčit a alespoň na moment zapomenou na šedivý svět kolem, každodenní starosti, mizérii všednosti. Ve městě se na jediný den roku 2011 ujme vlády bláznovství a s ním i bezbřehá fantazie pouličního šílenství. Tento rok se Slavnost masek, kterou vrcholí mezinárodní festival Divadelní svět Brno, vrací k myšlence karnevalu.

Poněvadž mám Pavla Kheka v oblibě díky jeho mladoboleslavským inscenacím, v nichž se ukazuje jako přemýšlivý režisér a dramaturg, vyrazil jsem si ho „prověřit“ do jeho druhého pravidelného působiště, do Městského divadla Zlín. Navštívil jsem tam dvě představení inscenací, propojených nejen osobou režiséra, ale také žánrem. Obě inscenace vycházejí ze satirických předloh, byť od sebe vzdálených pěknou řádku generací.

V rámci nového projektu Divadla Husa na provázku s názvem Jiří Kniha hledá autora bude po Mikušově hře Ryba horí dnes, 12. března, uveden další z textů vzešlých ze soutěže Cena Konstantina Trepleva. Večer umělců Pavla Trtílka, který v soutěži nových dramatických děl obsadil třetí místo, režíruje umělecký šéf DHNP Vladimír Morávek. Ten svou scénickou črtu nazkoušel za pouhých pět dní – tolik mu i dalším režisérům zvučných jmen podílejícím se na projektu (např. Jan Mikulášek, Břetislav Rychlík, Petr Forman) na přípravu stanovil plán projektu.

Činohra Národního divadla v Brně už delší dobu hledá sama sebe – svůj styl, nasměrování a dramaturgii, která by celkově pozvedla její úroveň a obhájila nutnost a smysl existence této instituce. Ta se totiž sice snaží prezentovat jako místo, kde vzniká kongeniální umění na evropské úrovni – jakési velkoformátové inscenace – ve skutečnosti ale s každou další premiérou obchází pravidelného diváka hrůza, co je ještě na jevišti Národního divadla možné veřejně prezentovat jako umělecký počin.

Ačkoliv je doba inventur spojená s nástupem nového roku, v brněnském klubu Fléda se uskutečnila již na konci listopadu. Ve dnech 28. – 29. 11. sem vtrhl „divadelní nářez“, přesněji řečeno 6. ročník putovního festivalu nezávislé scénické tvorby Velká inventura. Pro tento rok připravilo pořádající občanské sdružení REPT ve spolupráci s o. s. Nová síť celkem čtyři představení a v rámci doprovodného programu krátký seminář s diskuzí s názvem Setkání s vizí tance.