literatura

Tak nám to léto a prázdniny kvapem utekly, jako ostatně pokaždé, a začíná nový školní rok. NeKulturní literární novinky se také navracejí z dovolené ke všedním dnům a přinášejí vám, knihomilným čtenářům, opět nějakou tu inspiraci, čím rozšířit svou domácí knihovničku. A protože brzy nastane „české období dešťů“, jistě se vyplatí schovat si nějaké to zajímavé dílko také do zásoby. Nezapomeňte ani na své děti – ať už jdou do školy poprvé nebo popáté, vždy se je pokuste alespoň na chvíli vyhnat od počítače či televize k pěkné knížce. Pomoci by vám mohly v mnoha městech i městské knihovny, které pořádají právě v měsíci září oblíbené pasování nových malých čtenářů.

„Samota byla jako obrana, nakažlivá a znehybňující. Lidé se na sebe dívali z dálky, nepřistoupili k sobě, neobjali se, nesdíleli svůj smutek.“ Přesně tento úryvek zachycuje jeden z nejdůležitějších motivů celé knihy. Totiž samotu a uzavřenost postav. Ovšem ne jen těch knižních. Tereza Brdečková ve své knižní novince tak trochu naroubovala do každé z těchto postav kousek každého z nás a vystavěla románovou mozaiku, která více než jazykem promlouvá poetikou a křehkostí jednotlivých životních okamžiků.

Jak už název napovídá, povídky v této knize jsou o lásce. O lásce mezi ženami a muži, o lásce v rozličných (převážně tragických) podobách. Ale přestože se různí, zda chce vztah ukončit on či ona, a jiný je také důvod, proč jej chce skončit, jsou si povídky tak podobné, jak jen jsou si podobné konce lidských vztahů – ať už jsou zcela smutné a beznadějné, nebo předznamenávají nový začátek.

Jak by mohl vypadat život máchovského romantika v 21. století? Chodí s Márinkou, anorektičkou se sebevražednými sklony, která však nechodí s ním. Chodí s Lori, která ho vozí ve svém autě, ale nechce s ním prožít celý život. Chodí s Elou, ale po další alkoholové exhibici zjistí, že si vyšla na prohlídku hradu Houska raději bez něj. Rozervaná duše moderního Máchy je v novele Jaroslava Balvína podrobena těžkým zkouškám, a to zrovna v roce, kdy uplyne 200 let od básníkova narození.

Název knihy promlouvá ke čtenáři s celkem až mrazivou přesností, s čím má tu čest. V nelítostném světě Krvavého poledníku teče krev proudem a lidský život neznamená víc, než kolik námahy je třeba na jeho umlčení, podplacení či trvalé zmrzačení. Divoký západ a jeho krutí hrdinové, to jsou hlavní hráči na poli Krvavého poledníku, jejž napsal známý americký autor již v osmdesátých letech minulého století. Avšak tehdy se v Americe nesetkal s příliš příznivým ohlasem. Ale dnes je tomu jinak. Vydavatelství Argo přináší drsnou klasiku poté, co si McCarthy získal čtenářskou přízeň svými posledními romány Cesta a Tahle země není pro starý, které si nedávno vzal na paškál Hollywood a vytvořil z románových předloh snímky, jež stojí v každém případě za zhlédnutí.

V době vzkvétajícího fenoménu profesionálních matek, kdy z nejen bulvárních časopisů pokřikují celebrity, že rození potomků se stalo naplněním jejich života, jež je neskutečně baví a kterému nejlépe je se plně obětovat a nic jiného v životě už nedělat, přichází Tom Hodgkinson s odvážným tvrzením, a to sice: člověk by na jednu stranu měl své děti respektovat, na stranu druhou kvůli nim ale dobrovolně nemusí – a co víc: NESMÍ – praštit se vším, co dělá jeho existenci na světě šťastnou. Jen šťastný a vyrovnaný jedinec podle autora totiž vychová zase šťastné a vyrovnané lidi.

Přestože se rozhodně nedá říci, že by měla česká literatura pro děti chudou historii, v poslední době ve světě dětské představivosti vládnou spíš filmy (zejména ty americké animované) s čestnou knižní výjimkou Harryho Pottera. Možná by se dalo namítnout, že ani příběhy tohoto mladého kouzelníka nejsou zrovna pro děti. Ani Kryštofův Vzdušný zámek rozhodně není pro ty nejmenší. Doporučení na konci knihy uvádí: „Pro čtenáře od 10 let.“ Pokud tedy máte doma ratolest v tomto radostném věku, zkuste ji na chvíli odtrhnout od obrazovky. Kryštofův Vzdušný zámek má totiž co nabídnout.