11. hodina
Ekologická tematika často slouží pouze k zviditelnění osoby, která má o skutečné ekologické problémy pramalý zájem, nebo jen k začlenění další položky do seznamu toho, co přiláká voliče. Jestli však může móda sloužit dobré věci, proč ne? V tom případě je jedno, jestli se k tématu vyjadřuje Leonardo Di Caprio, z jehož iniciativy a v jehož produkci snímek vznikl, nebo kdokoliv jiný. Každý příspěvek k poučení nebo do debaty je dobrý a těžko může být víc na škodu než k užitku.
V době, kdy v češtině vychází Skeptický ekolog Bjorna Lomborga nebo knihy Ala Gora, kdy prezident Klaus každý týden plní první stránky popíráním globálního oteplování, přichází 11. hodina v pravý čas. Globální oteplování, jak komentuje jeden z účinkujících, je totiž faktem, ne předmětem diskuse – tím může být lidská účast na něm.
Na úvod vidíme krásné obrazy, obrazy destrukce krásy. Pak již ale nastupuje celý nepřehledný blok rad odborníků, jejichž jména se ani nedovíme. Mohlo by to působit nedůvěryhodně, ale v tomhle případě je za tím spíš snaha o soustředění na maximální účin vyřčeného, podtrženého tematickými záběry a extrémně zvýrazněného hudbou Sigur Ros, jejíž naléhavé úpění žene fatalismus hlášek o našem ohrožení do krajnosti. Výsledkem je silné emocionální působení. I přes to se ale na rozdíl od přebujelých obrazů vražděných zvířat, vymýcených lesů a lidského utrpení, snímek snažně soustřeďuje na informační hodnotu výpovědí, apelující v první řadě na zdravý rozum. Podprahové a často až naivní působení na city je až ve druhém plánu.
Ano, tenhle film JE tendenční, ale na rozdíl od tendenčnosti v jiných případech, zde na jedné straně může pomoct a na straně druhé těžko něčemu uškodí, bez ohledu na to, jestli je situace životního prostředí ve vztahu k lidstvu v krajně kritickém stavu, nebo ne.
Příspěvky vědců a aktivistů jsou sice jednostranně zaměřené, ale pokrývají široké spektrum témat, propojených a vzájemně souvisejících jako buněčná síť. Neuslyšíme mnoho obligátně známých faktů vyjádřených číslicemi, i přesto že to tady taky má své nezastupitelné místo. V první řadě jsou souvislosti, které jsou pro pochopení čehokoli nejdůležitější, jako kupříkladu fakt, že jsme ztratili přímý kontakt s přírodou, a tak všechny informace, které o ní máme, procházejí médii, čili jsme totálně ovlivnitelní; jak ekonomové při svých výpočtech zapomínají na peněžní hodnotu toho, co nám příroda dává a co pro nás dělá ZADARMO; jak člověk, pojímaný jako pán veškerého tvorstva, ztratil ze zřetele, že je tvorstvem sám, a proto je na něm závislý. Připomíná se nám, generaci odchované médii, že naše potíže nejsou problémy technologie, ale kultury, že i když je nenasytnost našemu druhu vlastní, čím více pracujeme, abychom si mohli více koupit, přicházíme o věci, které nás SKUTEČNĚ dělají šťastnými. A v první řadě že si neuvědomujeme fakt, že ne naše planeta je v ohrožení, ta si poradí, ne život jako takový, ten se houževnatě probije, ale že v ohrožení jsme MY SAMI!
Ano, tenhle film JE tendenční, ale na rozdíl od tendenčnosti v jiných případech, zde na jedné straně může pomoct a na straně druhé těžko něčemu uškodí, bez ohledu na to, jestli je situace životního prostředí ve vztahu k lidstvu v krajně kritickém stavu, nebo ne. V tomhle případě totiž nejde ani tak moc o to, do jaké míry je 11. hodina kvalitní z filmařské stránky, pravdivá nebo poctivá, tohle je otázka postoje! Nezapomínejme na to, že film by měl mít i jiné funkce než dvouhodinové vypnutí mozku. Tenhle film pomoct může a zkazit nemá co (snad kromě té proklínané korporační ekonomiky a politikaření). A to je hlavní… Nemusíte být totiž člověkem, kterému se při ekologickém dokumentu tlačí slzy do očí. Ani mistrem pěti vědních oborů, abyste si uvědomili základní skutečnosti. Na to stačí doopravdy jenom trocha inteligence a vnímavosti.
Hodnocení: 80 %
11. hodina (USA, 2007)
Režie: Nadia Conners, Leila Conners Petersen
Scénář: Nadia Conners, Leonardo DiCaprio, Leila Conners Petersen
Střih: Luis Alvarez y Alvarez, Pietro Scalia
Hudba: Jean-Pascal Beintus
Česká premiéra: 1. 11. 2007