Crash u potoka, příliš pozvolný a slabý třesk
![crash-perex](http://www.nekultura.cz/images/2012/divadlo/brezen/crash-perex.jpg)
Román Kříž u potoka Karolíny Světlé se na prknech Švandova divadla dočkal současné adaptace. Režisér Dodo Gombár představil inscenaci, která se k literární předloze vztahuje jen velmi volně. Její rozsáhlý časový záběr se pokusil zhustit do poměrně krátkého úseku jediné noci, ale i přesto se Crash u potoka odvíjí na Smíchově jen velmi zvolna a zachraňují ho hlavně některé herecké výkony.
Předem neinformovaného diváka by nejspíš ani nenapadlo inscenaci s románem Karolíny Světlé spojovat. Ocitáme se totiž v současnosti a celý děj se odehrává na svatební hostině v průběhu jednoho večera a noci. I název je pozměněn, z religiózního symbolu se proměnil ve srážku a zhroucení. Těch Gombárovy postavy zažívají skutečně víc než dost. Oslava svatby Štěpána Potockého a Evičky se odehrává v malém venkovském penzionu. Mladí novomanželé se tváří šťastně, brali se z lásky na první pohled. Na samotě, mimo civilizaci ale idylka brzy začíná brát za své a nejde jen o mladý pár.
![crash-1](http://www.nekultura.cz/images/2012/divadlo/brezen/crash-1.jpg)
Gombár klubko vzájemných vztahů a hluboko zasunutých hříchů rozplétá v amplitudách střídající se neupřímné bujaré oslavy a krátkých zastavení, kdy postavy teprve skutečně otevírají své duše. Oscilace mezi přetvářkou a okamžiky, které pomocí zajímavého osvětlení a hudby nabývají až magickou atmosféru, sice udržuje v inscenaci alespoň nějaké napětí, ale přesto nedokáže přemoci dojem, že se noc odvíjí příliš pomalu. Přitom chvíle, ve kterých se postavy divákovi v přítmí a přízračně, ale přitom skutečně ukazují, působí velmi zajímavým poetickým dojmem – scéna, v níž Štěpánův bratr unáší přes stůl Evičku ve svatebních šatech, evokuje balet a vytváří působivý obraz. Jejich kontrast s veselou zábavou, která naopak dává prostor komediálním scénám, je motivem, na kterém se dá stavět. Především v první části inscenace je ale příliš mnoho pasáží, které postavy nikam neposouvají a nakonec působí pouze jako vágní výstelka mezi skutečně zajímavými scénami. Podobnou bezúčelnost vykazuje v podstatě celá postava harmonikářky.
V poetických a přitom funkčních kulisách scénografie Evy Jiřikovské se snoubí minulost se současností, stejně jako v Eviných svatebních šatech. Jevištní akce scénu se zadním „venkovním“ plánem, schodištěm uprostřed a velkými okny po celém obvodu plně využívá a do jisté míry tím nabývá chybějící dynamiku.
![crash](http://www.nekultura.cz/images/2012/divadlo/brezen/crash-2.jpg)
V těchto chvílích inscenaci táhnou především herecké výkony. Bez Petry Hřebíčkové v roli Józy by Crash u potoka ztratil pozornost publika již během prvních dvaceti minut. Hřebíčková skvěle využívá komediálních možností a ve chvíli, kdy je na scéně, jednoznačně ovládá jeviště. Spolu s Kristýnou Frejovou v roli Lenky se jim bezkonkurenčně nejlépe podařilo vystihnout rozpolcenost charakterů jako paralelu dvou rovin inscenace. Józa, působící lacině a nekomplikovaně, se v krátkých záblescích proměňuje ve zničenou manželku. Lenka, opuštěná, ale v jádru dobrá, se ukazuje jako ublížená mrcha. Podobně propracované kontrasty bohužel u ostatních postav chybí. Uvolněným projevem a vtipem inscenaci napomáhá ještě Tomáš Pavelka v roli strýčka Mikuláše a v tomto ohledu mu dobře sekunduje také Štěpán Patrika Děrgela. Zcela opačný dojem ale vytváří Martina Krátká jako Eva. Její přehnaná a v podstatě monotónní éteričnost ubírá postavě Evy jakoukoliv zajímavost. Nelze se ubránit dojmu, že tam, kde měl v kontrastu s ostatními zářit ryzí dobrosrdečný charakter, nalézáme unylost, která snad zapadá do představy předminulého století, ale rozhodně ne do adaptace, která se jinak každou vteřinou pokouší o aktualizaci. Kontrast Evy a její sokyně Marie, u níž je aktualizace naopak vyostřena do maximální, ale spíš už směšné roviny, působí těžkopádně a neuvěřitelně.
Crash u potoka nabízí zajímavé okamžiky a několik kvalitních hereckých výkonů, z nichž nejlepší jednoznačně předvádí Petra Hřebíčková. Bohužel jsou tyto momenty příliš často zastíněny celkovou rozvleklostí a nevýraznou představitelkou jedné z hlavních rolí. Idea Gombárovy adaptace není nezajímavá, jejímu provedení ve Švandově divadle ale chybí především dynamika.
Švandovo divadlo
Dodo Gombár: Crash u potoka
Režie: Dodo Gombár
Dramaturgie: Lucie Kolouchová
Scéna a kostýmy: Eva Jřikovská
Hudba: David Rotter Hrají: Martina Krátká,
Miroslav Hruška, Apolena Veldová, Patrik Děrgel, Marek Pospíchal, Petra
Hřebíčková, David Punčochář, Tomáš Pavelka, Zuzana Onufráková,
Stanislav Šárský, Kristýna Frejová, Jana Bezpalcová, František Segrado
Premiéra 17. března 2012, psáno z představení
24. března 2012