Subjektivně zabarvený popis: Jiráskův Hronov
Město Hronov ležící na severovýchodě Čech je po většinu roku klidným a tichým místem na zemi. Tehdy na sebe poutá pozornost turistů především jako rodiště Aloise Jiráska, který zde má rodný domek, Egona Hostovského, ten tu má své panelové sídliště, a Josefa Čapka, po kterém byl pojmenován zdejší víceúčelový sál, dalšími slavnými rodáky jsou také spisovatelka Helena Čapková a dokumentarista Jan Špáta. Návštěvníci města mohou zajít do parku ochutnat v těch místech vyvěrající alkalicko-železnatou minerální vodu místními trefně zvanou „Prdlavka“ a případně se pokochají pohledem na krásnou modernistickou budovu divadla podle projektu ing. arch. Jindřicha Freiwalda, jež dominuje náměstí Československé armády. To by bylo zhruba tak vše.
Začátkem srpna se vše mění. Každoročně v ten čas Hronov nárazově ožije a stane se metropolí, mekkou amatérského divadla a všech jeho sympatizantů. Město se transformuje v pomyslnou černou díru, která na prodloužený týden spolkne všechny, které spojuje zájem o divadlo, a to nejen o to neprofesionální. Nával hrajících i nehrajících divadelníků, jejich diváků a kritiků způsobí městečku mírnou srdeční arytmii, kdy všechno dané najednou ne tak úplně platí – otevírací doby, dopravní předpisy, hodiny nočního klidu…
Struktura té bohémské akce
Jiráskův Hronov je celostátní přehlídka amatérského divadla obohacená o účast zahraničních souborů. Akce má nesoutěžní charakter, každoročně se ale předává neoficiální cena – Zlatý Alois. Nosným pilířem festivalového ruchu je takzvaný hlavní program sestavený z inscenací, které byly doporučeny k účasti ze všemožných soutěžních divadelních přehlídek. Hrají se většinou dva kusy denně dvakrát až třikrát, a to hlavně v Sále Josefa Čapka a v Divadle Aloise Jiráska. Jako příležitostný hrací prostor slouží někdy mimo jiné místní sokolovna, bývalá kavárna Slávie, budova základní umělecké školy, park, nádraží, samotné náměstí – zkrátka se hraje všude tam, kam divadelníky pustí… a taky kam vlezou.
Doprovodný program se většinou odehrává na letní scéně v Sadech Aloise Jiráska. Vedle Svatovavřineckého dne, který ve městě tradičně pořádá Hotelová škola Hronov, můžete navštívit koncerty všech možných žánrů nebo divadelní představení, součástí programu bývají i vernisáže výstav, zahájení a ukončení festivalu. A samozřejmě slavnostní ohňostroj. Venkovním off-programem obohatila v posledních letech místní prázdninové dění i zdejší čajovna, která si na zadní zahrádce své provozovny postavila vlastní malou hudební scénu.
Pro ty, kteří se nechtějí na divadlo jen dívat, ale i ho vytvářet či alespoň zčásti pochopit, tu existuje možnost přihlásit se do tvůrčích dílen různého zaměření vedených více i méně známými osobnostmi nejen české divadelní scény (v minulosti to byl např. režisér Petr Lébl, herečka Jana Březinová, dramatička Daniela Fischerová, režisér Milan Schejbal s herečkou Denisou Novou, režisér Sergej Fedotov, pedagog Aleš Bergman a mnoho dalších). Seminaristé po dobu festivalu přespávají v mýty opředené školní tělocvičně a mají tak unikátní možnost všechny ty zvěsti na vlastní kůži ověřit či vyvrátit. Většina z nich heroicky překonává každé ráno sebe sama a vstává před desátou dopolední, čímž se výrazně liší od ostatních festivalových povalečů. Před koncem festivalu seminaristé na různých místech ve městě veřejně prezentují svou celotýdenní práci.
Během festivalu probíhá také pro zájemce Klub nejen mladých divadelníků, Rozborový seminář, Problémový klub, Diskusní klub a mnoho dalších setkání divadelníků ať vzdělávacího či společenského charakteru.
Nejen divadelní nářez
Jiráskův Hronov není jen festival, Jiráskův Hronov je pro mnohé fenomén. A vždy patřil mezi fenomény lidskou fysis zcela vyčerpávající – nutno dodat, že nejen divadelně. Každý, kdo onen letní týden zažil, moc dobře ví, že po skončení večerního představení davy diváků nemíří na kutě, ale do místních pohostinských zařízení, kde v dlouhých – a jak kdy přínosných – debatách pokračuje festivalové dění do brzkých – často trudných – rán. Chcete-li se dostat na úroveň průměrného hronovského festivalového hosta, je zcela nutno navštívit dvě místa – vinný bar Triton a hospůdku Horor. Přes to vlak nejede!
Stručný vhled do historie
První ročník festivalu se konal v roce 1931 na oslavu osmdesátých narozenin mistra Aloise Jiráska, jehož jméno hrdě nese i hronovské divadlo. V roce 2008 proběhl sedmdesátý osmý ročník této divadelní akce, která je zcela jistě nejstarší v Evropě, ne-li na celém světě. Těžkým časem byly pro kontinuitu festivalu válečné roky a doba po roce 1989, kdy to vypadalo, že pro nadšení z nově získané svobody nebude čas ani vůle na organizaci divadelního setkání amatérů. Nakonec se tak – naštěstí – nestalo a až do dnešních dní je Jiráskův Hronov uznávaným festivalem, který si pevně drží místo v českém kulturním dění.
Hronov je Zlatá loď
Na Hronově se jen málokdy omrzíte, proti divadlu zatvrdíte a žánrově nabažíte. Uvidíte tu klasickou činohru, původní autorskou tvorbu, muzikál, loutkové představení, inscenaci určenou pro dětské publikum, stínové, taneční i pohybové divadlo, happening, alternativní počiny a taky naprosté vyšinutosti někdy až vymykající se lidskému chápání. Přehlídka je zkrátka otevřena všem možným i nemožným poetikám, inscenačním stylům, divadelním druhům i žánrům. A taky všem, kdo o to vše projeví zájem.
V Hronově to každý rok žije, chcete-li být i vy účastni tohoto místy pěkně divokého prázdninového varu amatérského divadla, více informací najdete na www.jiraskuvhronov.cz, na oficiálních webových stránkách města Hronov – www.hronov.cz nebo na www.nipos-mk.cz..
Uvidíme se tam… já jsem ta v krátkých červených šatech s výstřihem! Ano, s tím velkým…