Den zrady v éře poradců
![den-zrady-perex](http://www.nekultura.cz/images/2012/film/unor/den-zrady-perex.jpg)
Politické prostředí je semeništěm i shromaždištěm podvratných charakterů, které kvůli pokřivené touze po moci nasazují masku, aby obalamutily prostý lid. Ten jim ve své nevědomosti přiřkne pravomoc a bez vlastní iniciativy zůstává ve spárech takového člověka. Den zrady není o takových bezpáteřních uzurpátorech moci. Pojednává o složité osobnosti, která chce být strůjcem cesty k moci, ale ne jejím přímým držitelem. Ať je cena jakákoli.
Stephen Meyers zajišťuje spolu s Paulem Zarou hladký průběh volební kampaně pensylvánského guvernéra Morrise. Ten usiluje o post demokratického kandidáta na prezidenta, takže o přízeň zatím soupeří se stranickým protivníkem Tedem Pullmanem. Jednoho dne se Meyers dočká pozvání na schůzku s šéfem Pullmanovy kampaně, Tomem Duffym. Aniž by setkání konzultoval se svými kolegy, souhlasí. Na místě se dozví, že protistrana získala značnou výhodu, ale chtěli by Meyerse do svého týmu. Ať se Meyers rozhodne jakkoli, pokud by se dostalo na veřejnost, že se sešli, mělo by to dalekosáhlé důsledky. Mohlo by to ovlivnit i kampaň Morrise. Do života Meyersovi navíc vstoupí mladá a pohledná stážistka Molly, řešící dalekosáhlejší problém.
![den-zrady-1](http://www.nekultura.cz/images/2012/film/unor/den-zrady-1.jpg)
Druhý politický zářez George Clooneyho jako režiséra. Ten neváhá prokázat, že mu vážná témata nejsou lhostejná a klidně točí o tématu, které by se jiným mohlo zdát kontroverzní. Politika vždycky byla a vždycky bude oblastí, která někoho snadno urazí. Den zrady nahlíží do pozadí politických machinací a kejklí, ale neubližuje konkrétním lidem a co do vyústění zápletky není až tak podvratný, jak by mohl. Pouze přehodnocuje podíl schopností viditelných vítězů voleb a těch šedých za jejich zády.
Český divák se může cítit ztracen. Nebudu snad ani zmiňovat skrytou narážku českého překladu názvu mihotavě se zrcadlící v příběhu. Mimo hlavní dějovou linii, která je poměrně prostá a nezabíhá k vedlejším eventualitám, se Den zrady příliš nezaobírá vysvětlováním. Na rozdíl od českého je americké publikum velmi dobře srozuměno s tamějším volebním systémem i politickými stranami. Američtí diváci snadno rozeznají, která strana má jako symbol slona a která osla, a ví, že v primárkách vedou bitvy kandidáti jedné strany. Film nás vhodí doprostřed probíhající kampaně, málem se nezorientujeme, za kterou stranu kandiduje guvernér Mike Morris. Podobně se spekuluje o tom, že pokud zvítězí v jednom státě, zajistí si tím dostatečný počet volitelů. Co my ale víme o počtu volitelů?
![den-zrady](http://www.nekultura.cz/images/2012/film/unor/den-zrady-2.jpg)
Naštěstí technická stránka kampaně je v podstatě druhotná a Den zrady se soustředí na tragédii charakterů v pozadí. Guvernér je sice na všech plakátech, ale obyčejní lidé, stážisté i vedoucí kampaně zůstávají poměrně neviditelní. Nicméně odvádí výrazný kus práce. A právě zde stojí Stephen Meyers v podání Ryana Goslinga. Od toho se teď po suverénním výkonu v kritikou nadšeně přijatém Drivu čeká hodně. Možná víc, než by si přál. Svou roli vybavuje dostatečnou mírou zaujetí pro věc, neboť Stephen je srdcem celé kampaně, tím nejoddanějším z oddaných, který bezmezně věří, že Morris se musí stát prezidentem. Této charakterové profilaci chybí něco málo historického pozadí. Naštěstí suverénní režie George Clooneyho a jeho scénář, který napsal s Grantem Heslovem a autorem původní divadelní hry Beauem Willimonem, zajišťují, že Meyersovo logické a striktní řešení věcí nevzbuzuje ani kapku nedůvěry.
Clooney sám si krom režie a práce na scénáři ve filmu také zahrál. Aby využil všechno nashromážděné charisma, které se zdvojnásobuje s každým dalším šedivým vlasem, ujal se postavy kandidáta na prezidenta. Zavdává tím i na trochu ujetou myšlenku, jestli by jednoho dne nemohl následovat Ronalda Reagana, který se z herectví také přeorientoval na řízení státu. Amerika je ale dnes už někde jinde než v době studené války, kdy nutně potřebovala ve svém čele hrdinu. Jako takový je ovšem dost přesvědčivý, role je to spíš vedlejší, takže mu zbylo dost času, aby neodflákl režii. V závěrečné konfrontaci s Goslingem a obviněním, kterým musí čelit, je hezky ztvárněna pokřivenost lidské duše skrytá za zářivým úsměvem a sebejistým vystupováním. Film si tím klade i pěknou otázku, jestli známe dobře své politiky a jak bychom se poprali s tím, kdybychom věděli, čeho se někdy v minulosti dopustili. I kdyby nešlo o nic vlastizrádného, jenom o čistě přirozenou lidskou věc. I prezidenti a kandidáti na tyto posty nejsou ničím víc než lidskou bytostí. Nejsou lepší a už vůbec ne nadlidé. Neméně důležité ovšem je, jakými osobnostmi se obklopují. Nastala totiž éra poradců.
![den-zrady](http://www.nekultura.cz/images/2012/film/unor/den-zrady-plakat.jpg)
Den zrady (The Ides of March, USA, 2011)
Režie: George Clooney
Scénář: George Clooney, Grant Heslov, Beau Willimon
Kamera: Phedon Papamichael
Hrají: Ryan Gosling, George Clooney, Paul Giamatti, Philip
Seymour Hoffman, Evan Rachel Wood, Marisa Tomei, Jeffrey Wright, Michael
Mantell
Délka: 101 minut
Premiéra v ČR: 9. 2. 2012