Dívka, která si hrála s ohněm

Ač byl první díl relativně uzavřený, druhý díl pokračuje tam, kde první skončil. Opět se setkáváme se sympatickým novinářem Mikaelem Blomkvistem a rebelskou dívkou Lisbeth Salanderovou. A že o napětí nebude nouze ani zde, je snad již všem jasné. Mikaelovi spolupracovníci, píšící o obchodech s bílým masem, jsou krátce před vydáním zásadního článku chladnokrevně zavražděni. Na vražedné zbrani jsou nalezeny otisky Lisbeth, která se po ročním pobytu v zahraničí vrací zpět do Švédska. U jedné vraždy nezůstane, na scéně se objevuje i perverzní Lisbethin opatrovník a možná se ukáží i další lidé skrytí v její temné minulosti… Na Lisbeth je vyhlášen nemilosrdný hon. A tak se ona a Mikael opět musí spojit a očistit její jméno. Kdo za celým spiknutím stojí? A proč chtějí Lisbeth zničit? Jde o pomstu či snad o něco mnohem většího?

Děj bohužel nedosahuje kvalit svého předchůdce. A to je právě kámen úrazu Dívky, která si hrála s ohněm. Příběh se snaží tvářit velice sofistikovaně a komplexně, ale bohužel takový není. Zvraty nejsou příliš šokující a není jich ani mnoho. Scénář je veskrze dosti předvídatelný. Je také znát, že do filmu se zkrátka všechno vejít nemohlo, a tak snímek působí občas zkratkovitě a nedrží moc pohromadě. Těžko říci, zda je to problém adaptace či předlohy. Knihu jsem bohužel nečetl. Přívětivosti nepomáhá ani návaznost na první díl. K Mužům, co nenávidí ženy se dosti odkazuje a vrací se i mnoho postav z předchozího díla. Divák neznalý jedničky ať na pokračování raději zapomene. Autoři se sice snaží pomocí krátkých flashbacků vtáhnout i neznalé diváky do děje, ale ani to příliš nepomáhá. Zamrzí také vztah hlavních hrdinů, který měl po prvním díle velký potenciál k rozvoji, ale tento potenciál je trestuhodně nevyužit. Hrdinové spolu komunikují jen sporadicky, většinou skrze techniku a k nějakému osobnímu kontaktu dojde jen letmo. Škoda, doufejme, že v závěrečném dílu se dozvíme více a dojdeme k nějakému uspokojivému rozuzlení.

Přesto nelze film jen tak odstřelit. Pořád se je na co dívat. Dále se rozvíjí mytologie kolem časopisu Milénium, dozvíme se pár podrobností ze životů hlavních hrdinů, z jejich historie, poznáme nové motivy jejich chování. Akce je sice málo, ale je na evropské poměry velmi kvalitní. Nejlepší je však stále samotná hrdinka Lisbeth. Její drsnost, určitá neurvalost, rebelství a hlavně nelehké dětství, které se jí neustále připomíná. Zkrátka právě ona na sebe strhává veškerou divákovu pozornost, člověk se přímo těší, až se opět ukáže, provede nějaké ty ošklivé věci nemilosrdným záporákům. Není divu, že představitelku Lisbeth, Noomi Rapace, lanaří do hlavní role i slavný Ridley Scott k připravovanému prequelu ke svému Vetřelci. V té holce zkrátka něco je. Ani postava novináře Mikaela není vůbec špatná a dostává ve filmu značný prostor. Divák si sice na jeho představitele Michaela Nyqvista musí chvíli zvykat, ale pak mu zkrátka uvěří a celý film mu fandí, chápe jeho slabost pro Lisbeth a touhu pomoci jí. Ostatní herci ústřední dvojici zdatně sekundují. Trochu mi ale neseděl jeden ze zloduchů, neporazitelný blondýn, který díky vrozené vadě necítí bolest.

Celkově je tedy druhý díl ságy zklamáním a je nutno doufat, že vyvrcholení trilogie se opět kvalitativně navrátí k dílu prvnímu. Ano, pořád se na Dívku, která si hrála s ohněm příjemně kouká a jde o zajímavou detektivku, avšak postrádá kouzlo, zvraty a pochmurnou atmosféru svého předchůdce. Milovníci ságy budou asi i tak spokojení. Zajímavé bude také srovnání s americkou verzí této trilogie, jejíž natáčení je na spadnutí a které by se měl chopit zkušený David Fincher.

Dívka, která si hrála s ohněm (Flickan som lekte med elden, Švédsko, 2009)

Režie: Daniel Alfredson
Scénář: Jonas Frykberg
Hudba: Jacob Groth
Kamera: Peter Mokrosinski

Hrají: Noomi Rapace, Michael Nyqvist, Lena Endre, Sofia Ledarp, Micke Spreitz, Per Oscarsson, Peter Andersson, Paolo Roberto, Michalis Koutsogiannakis, Magnus Krepper
Délka: 129 minut
Premiéra v ČR: 11. 11. 2010