Dobré srdce – dobrý film

Dobré srdce je třetím celovečerním snímkem tohoto scenáristy, režiséra a také hudebníka, jehož předešlá dramata* Albín jménem Noi* (2003) a Outsider (2005) mu vydobyla uznání kritiky i zájem diváků. Ačkoliv děj svého nejnovějšího filmu zasadil do ulic současného New Yorku, příběh svou poetikou nezapře severské kořeny, jejichž charakteristické stopy nacházíme napříč celým snímkem – od ponuré hudby, podkreslující leckdy stísněnou atmosféru, až po převahu chladných a temných barev. Nechybí samozřejmě ani typicky černý humor, pronikající nejen do dialogů, ale mnohdy zakládající samotnou situaci (třeba když se nemajetný Lucas, toužící splatit nemocnici záchranu svého života, nabídne coby dárce orgánů). Ze stejného soudku je ostatně i samotná zápletka, která svádí dohromady značně nesourodou dvojici mužů – starého mrzouta Jacquese (Brian Cox) a mladého bezdomovce s dobrým srdcem Lucase (Paul Dano). První se coby majitel baru (s podivným názvem Dům ústřic) po několika infarktech začíná poohlížet po vhodném nástupci. Druhý, neúspěšný sebevrah, kterého krutý život odnaučil úsměvu, ale nikoliv lásce k bližnímu, se takřka proti své vůli ocitá v roli vybraného Jacquesova učedníka.

Působivý hudební doprovod je dílem uskupení jménem Slowblow, za nímž se skrývá sám režisér spolu s Orri Jonssonem a které složilo soundtrack již k předchozímu Káriho snímku Albín jménem Noi. Specifickou – až seversky chladnou a drsnou – vizuální podobu snímku vtiskl ostřílený kameraman a režisérův dlouholetý spolupracovník Rasmus Videbaek. Nejsilnější stránku Dobrého srdce ovšem představuje herecké obsazení, především výkony představitelů hlavních rolí. Starého mizantropa Jacquese bravurně ztvárnil zkušený skotský herec Brian Cox (naposledy jej mohli čeští diváci vidět ve hvězdně obsazeném akčním snímku Red), který dokázal přesvědčivě zachytit nenápadnou, o to však hlubší proměnu své postavy. Překvapivě rovnocenným partnerem mu byl o generaci mladší americký herec Paul Dano – introvertní mládenec Lucas se v jeho skvělém podání vyznačuje hned několika atributy (kamenná tvář, nahrbený ustrašený postoj, nemotorné pohyby) odkazujícími k prožitým strastem, kterých se postupně zbavuje až v průběhu problematického soužití s nevrlým mentorem.

Vztah obou mužů ještě více zkomplikuje přítomnost dívky April, ztvárněné u nás v podstatě neznámou (doma však oblíbenou) francouzskou herečkou a režisérkou Isild Le Besco. Této postavě ovšem není v příběhu věnováno zdaleka tolik prostoru a ani její představitelka se bohužel nemůže svým výkonem srovnávat s výše jmenovanými kolegy. Ostatně sama dějová linie popisující komplikovaný vztah Lucase a April by možná vydala na samostatný snímek a je zde proto pojednána poněkud zkratkovitě (to se ovšem týká i postav podivínských štamgastů a jejich vlastních příběhů). Káriho filmu a plynulosti jeho odvíjení se tato jistá scenáristická přesycenost ale naštěstí nijak zásadně nedotýká a my si můžeme vychutnat herecký koncert na téma lidské samoty, přátelství, strachu ze smrti i druhé šance.

V Dobrém srdci se snoubí silný příběh s nadprůměrnými hereckými výkony a originální atmosférou, kterou sytí jak odpovídající hudební doprovod, tak svébytná obrazová složka. Současně zůstává Káriho snímek až do samého konce věrný žánru tragikomedie a stává se tak umělecky hodnotným reprezentantem tohoto hojně viděného, často však neslavně dopadajícího typu filmů, jehož nejsilnější zbraní vždy bylo – a povedlo se to i Dobrému srdci – vyprávět nevážně o vážných věcech.

Dobré srdce (The Good Heart, Island / Dánsko / Francie 2009)
Režie: Dagur Kári
Scénář: Dagur Kári
Kamera: Rasmus Videbaek
Hudba: Slowblow
Hrají: Brian Cox, Paul Dano, Isild Le Besco
Délka: 95 minut
Premiéra v ČR: 6. 1. 2011