Ctitelé severského černého humoru, Jima Jarmusche či Akiho Kaurismäkiho
by si rozhodně neměli nechat ujít snímek Dobré srdce islandského
režiséra Dagura Káriho (*1973), v jehož uměleckém rodokmenu zaujímají
zmíněné entity ústřední místo. Přestože se dle vlastních slov
tentokrát pokusil o skloubení zdánlivě neslučitelných žánrů –
sitcomu a uměleckého filmu – jeho tragikomedie si bezesporu zaslouží
pozornost všech náročnějších diváků, a stejně tak i svou účast
v nadcházejícím ročníku Projektu 100, kde stane po boku pětice neméně
zajímavých snímků.
Dobré srdce je třetím celovečerním snímkem tohoto scenáristy,
režiséra a také hudebníka, jehož předešlá dramata* Albín jménem Noi*
(2003) a Outsider (2005) mu vydobyla uznání kritiky i zájem
diváků. Ačkoliv děj svého nejnovějšího filmu zasadil do ulic
současného New Yorku, příběh svou poetikou nezapře severské kořeny,
jejichž charakteristické stopy nacházíme napříč celým snímkem – od
ponuré hudby, podkreslující leckdy stísněnou atmosféru, až po převahu
chladných a temných barev. Nechybí samozřejmě ani typicky černý humor,
pronikající nejen do dialogů, ale mnohdy zakládající samotnou situaci
(třeba když se nemajetný Lucas, toužící splatit nemocnici záchranu svého
života, nabídne coby dárce orgánů). Ze stejného soudku je ostatně
i samotná zápletka, která svádí dohromady značně nesourodou dvojici
mužů – starého mrzouta Jacquese (Brian Cox) a mladého bezdomovce
s dobrým srdcem Lucase (Paul Dano). První se coby majitel baru (s podivným
názvem Dům ústřic) po několika infarktech začíná poohlížet po vhodném
nástupci. Druhý, neúspěšný sebevrah, kterého krutý život odnaučil
úsměvu, ale nikoliv lásce k bližnímu, se takřka proti své vůli ocitá
v roli vybraného Jacquesova učedníka.
Ačkoliv děj svého nejnovějšího filmu zasadil do ulic současného New
Yorku, příběh svou poetikou nezapře severské kořeny, jejichž
charakteristické stopy nacházíme napříč celým snímkem – od ponuré
hudby, podkreslující leckdy stísněnou atmosféru, až po převahu chladných
a temných barev.
Působivý hudební doprovod je dílem uskupení jménem Slowblow, za nímž
se skrývá sám režisér spolu s Orri Jonssonem a které složilo soundtrack
již k předchozímu Káriho snímku Albín jménem Noi. Specifickou – až
seversky chladnou a drsnou – vizuální podobu snímku vtiskl ostřílený
kameraman a režisérův dlouholetý spolupracovník Rasmus Videbaek.
Nejsilnější stránku Dobrého srdce ovšem představuje herecké obsazení,
především výkony představitelů hlavních rolí. Starého mizantropa
Jacquese bravurně ztvárnil zkušený skotský herec Brian Cox (naposledy jej
mohli čeští diváci vidět ve hvězdně obsazeném akčním snímku Red),
který dokázal přesvědčivě zachytit nenápadnou, o to však hlubší
proměnu své postavy. Překvapivě rovnocenným partnerem mu byl o generaci
mladší americký herec Paul Dano – introvertní mládenec Lucas se v jeho
skvělém podání vyznačuje hned několika atributy (kamenná tvář,
nahrbený ustrašený postoj, nemotorné pohyby) odkazujícími k prožitým
strastem, kterých se postupně zbavuje až v průběhu problematického
soužití s nevrlým mentorem.
Vztah obou mužů ještě více
zkomplikuje přítomnost dívky April, ztvárněné u nás v podstatě
neznámou (doma však oblíbenou) francouzskou herečkou a režisérkou Isild Le
Besco. Této postavě ovšem není v příběhu věnováno zdaleka tolik
prostoru a ani její představitelka se bohužel nemůže svým výkonem
srovnávat s výše jmenovanými kolegy. Ostatně sama dějová linie
popisující komplikovaný vztah Lucase a April by možná vydala na samostatný
snímek a je zde proto pojednána poněkud zkratkovitě (to se ovšem týká
i postav podivínských štamgastů a jejich vlastních příběhů). Káriho
filmu a plynulosti jeho odvíjení se tato jistá scenáristická přesycenost
ale naštěstí nijak zásadně nedotýká a my si můžeme vychutnat herecký
koncert na téma lidské samoty, přátelství, strachu ze smrti
i druhé šance.
V Dobrém srdci se snoubí silný
příběh s nadprůměrnými hereckými výkony a originální atmosférou,
kterou sytí jak odpovídající hudební doprovod, tak svébytná obrazová
složka. Současně zůstává Káriho snímek až do samého konce věrný
žánru tragikomedie a stává se tak umělecky hodnotným reprezentantem tohoto
hojně viděného, často však neslavně dopadajícího typu filmů, jehož
nejsilnější zbraní vždy bylo – a povedlo se to i Dobrému srdci –
vyprávět nevážně o vážných věcech.
Dobré srdce (The Good Heart, Island / Dánsko / Francie
2009)
Režie: Dagur Kári
Scénář: Dagur Kári
Kamera: Rasmus Videbaek
Hudba: Slowblow
Hrají: Brian Cox, Paul Dano, Isild Le Besco
Délka: 95 minut
Premiéra v ČR: 6. 1. 2011
Napsat komentář