Doktor od jezera hrochů
Další příběh o typickém českém hloupém Honzovi, který se vydal do světa na zkušenou, aby konečně pochopil, co obnáší skutečný život. V začátcích to vůbec nemá lehké a zkazí, na co přijde, ale nakonec se na něj usměje štěstí a on téměř bez práce získá ruku krásné princezny. Typického scénáře, který se ve vodách české kinematografie vyskytuje možná až příliš často, se tentokrát ujal Zdeněk Troška. A podle toho to také dopadlo.
Sledujeme příběh slušného, hodného, ale do dnešního života se absolutně nehodícího doktora Čeňka Dobeška (Jaroslav Šmíd). Ačkoliv je svědomitým a starostlivým lékařem, neumí svého povolání využít ku svému prospěchu jako jeho kolegové. Nicméně i tak je Čeněk po boku své hezké manželky Zuzanky (Tereza Bebarová) a hysterické tchyně (Eva Holubová) v panelákovém bytě 2+1 spokojený a ochotně a v jakoukoliv dobu vyhoví prosbám všech, kteří zazvoní u jeho dveří. Svou skromností a ochotou pobuřuje tchyni, která by raději měla za zetě váženého a bohatého doktora, jenž neslouží komukoliv zadarmo. A tak se nebohý Čeněk na radu svého úspěšného kolegy (Jiří Langmajer) vydá do Afriky, aby uspokojil hamižnost „pekelného tandemu“ manželka–tchyně. Nicméně jeho pobyt v africké nemocnici u Jezera hrochů nemá dlouhého trvání. Čeněk si způsobí poněkud kuriózní zranění zadnice, a tak je zase hezky rychle odexpedován domů. Tchyně i manželka chystají pomstu, ale Čeněk je převeze. Vlastně – všechny převeze krásná letuška, která hodného doktora během dvou letů sbalí a vysvobodí ho tím ze spárů manželky, tchyně i proradného kamaráda.
Krásná letuška jako životní „výhra“ hloupého Honzy/Čeňka, krutá manželka a nelítostná tchyně místo osmihlavého draka… Hloupost, trapnost, jednoduchost. Tři slova, která výstižně shrnují celý film.
Těžko říct, jestli je to záměr, nebo režisér Zdeněk Troška neumí pojmout film tak, aby působil jako celistvý příběh a ne jako sled (hloupých) vtipů, ale Doktor od Jezera hrochů je dějově naprosto roztříštěnou mozaikou, kde se jako v bludišti potácí jednotlivé motivy, které by navíc spíš než do komediálního filmu z 21. století měly patřit do pohádek od babičky; krásná letuška jako životní „výhra“ hloupého Honzy/Čeňka, krutá manželka a nelítostná tchyně místo osmihlavého draka… Hloupost, trapnost, jednoduchost. Tři slova, která výstižně shrnují celý film. Je ale docela možné, že přesně takhle celé dílo vyznít mělo. (Jenom škoda, že to nikdo divákům neřekl předem, aby se vůbec neobtěžovali do kina chodit a naivně si nemysleli, že film bude za něco stát.) Vůbec bych se totiž nedivila, kdyby se Troška pokoušel parodovat knižní předlohu filmu od Miloslava Švandrlíka. Ten děj svého příběhu totiž zasadil do období normalizace, kdy bylo všechno novější a zakázanější, tudíž pro čtenáře (diváka) daleko zajímavější a poutavější.
Jediná věc, která na Doktoru od jezera hrochů stojí za ocenění, je na české poměry nezvykle kvalitní kamera Asena Šopova.
Jediná věc, která na Doktoru od jezera hrochů stojí za ocenění, je na české poměry nezvykle kvalitní kamera Asena Šopova. Ten oživuje film, co mu síly stačí, ždímá z každého obsahově prázdného záběru alespoň něco, co by mohlo být hezké na pohled. I když ze sebe kameraman vydává úplně všechno, zbytek „týmu od Jezera hrochů“ mu to okamžitě zkazí, protože divácky atraktivních a kvalitních záběrů z exotické Afriky je ve filmu zoufale málo. Na černém kontinentu se totiž odehrává pouze slabá čtvrthodina filmu. Potom zase hezky zpátky do přítmí pražských ateliérů, kde se herci bezpochyby snaží snímek trochu zkvalitnit. Ne všem se to ale daří.
Herci nemají prostor, aby ukázali, co všechno umí. Jediná Eva Holubová v roli ziskuchtivé tchyně na sebe i přes to všechno dokáže strhnout pozornost a přesvědčit diváky o svých hereckých kvalitách.
Je ovšem nutné dodat, že nepříliš kvalitní herecké výkony nelze vyčítat ani tak hercům samotným jako spíš nepropracovanosti charakterů postav, jednoduchosti děje, nepřirozeným replikám a celkové povrchnosti filmu. Herci zkrátka nemají prostor, aby ukázali, co všechno umí. Jediná Eva Holubová v roli ziskuchtivé tchyně na sebe i přes to všechno dokáže strhnout pozornost a přesvědčit diváky o svých hereckých kvalitách. S gustem se vžívá do situací, kdy hystericky křičí, užívá si pohrdlivé pohledy, které vrhá na svého zetě, a evidentně se celkově dobře baví. (Škoda že to samé nemohou říct diváci v kinech.)
Ačkoliv je Doktor od jezera hrochů neobyčejně jednoduchým a povrchním filmem, musím uznat, že v žebříčku filmových zločinů je přece jenom na nižší příčce než Troškova série Kameňáků. Možná se měl ale pan Troška odebrat do režisérského důchodu už dávno. Posledním jeho kvalitním filmem je stále Princezna ze mlejna a Doktor od jezera hrochů její pozice neohrozí.
Doktor od jezera hrochů (Česko, 2009)
Režie: Zdeněk Troška
Scénář: Zdeněk Troška, Marek Kališ a
Kamera: Asen Šopov
Hudba: Miloš Krkoška
Zvuk: Michal Holubec
Střih: Dalibor Lipský
Architekt: Karel Vacek a Václav Vohlídal
Výprava: Jiří Forst
Kostýmy: Jan Růžička a Iva Rašková
Masky: Bobo Sobotka
Hrají: Jaroslav Šmíd, Eva Holubová, Jiří Langmajer,
Tereza Bebarová, Jitka Smutná, Alžbeta Stanková, Oldřich Navrátil, Adéla
Gondíková, Bohumil Klepl, Zuzana Slavíková, Sandra Pogodová, Miroslav
Vladyka, Michal Novotný, Tereza Šefrnová, Edita Brychtová, Jana Šulcová
Délka: 102 minut
Premiéra v ČR: 25.2.2010
