Duel Frost/Nixon
O aféře Watergate má každý
alespoň nějakou mlhavou představu. Republikánský prezident Richard Nixon
nechal odposlouchávat své demokratické odpůrce v jejich sídle ve
Washingtonu (v komplexu Watergate, odtud ustálený název skandálu). Dva
novináři odposlechy odhalili, zveřejnili a dohnali tak Nixona k rezignaci.
Ten se za svůj čin nikdy veřejně neomluvil, v podstatě se ani nepřiznal a
uklidil se na venkovské sídlo do Kalifornie, zatímco mediální zájem
o jeho osobu postupně upadal, dokud ho britský novinář a moderátor David
Frost nevyzval k interview. Nixon zdánlivě nevinnou nabídku přijal, a tak
vznikl záznam série rozhovorů mezi prezidentem a žurnalistou, jež vešla do
historie jako Duel Frost/Nixon. Ron Howard převedl tyto záznamy na filmové
plátno, a dal tak vzniknout politickému snímku nečekaných kvalit.
Politický film, který navíc
nepokrývá ani samotnou aféru Watergate, ale „jen“ rozhovory po ní
následující, zní jako celkem odvážný počin. Nelze si neklást otázku:
Nebude to nuda od začátku do konce? Takové myšlenky nás přejdou hned
v prvních deseti minutách snímku. Scenárista Peter Morgan sem totiž
zasadil sestřih skutečných záznamů reportáží, ve kterých se Američané
v roce 1977 o Watergate dozvěděli. Následují záběry na skutečného
Richarda Nixona, kterak v Bílém domě do mikrofonu čte projev ke své
rezignaci. Toť vše co do reálných záznamů. Zbytek filmu pak budou
provázet prostřihy vzpomínek osob, které se událostí účastnily,
tentokrát již ale v podání herců.
Než ale dojde k samotným rozhovorům,
čeká nás dobrá polovina filmu, kdy se David Frost (Michael Sheen) dozví
o Nixonově (Frank Langella) rozhodnutí nedávat již žádná interview,
pokusí se ho k jednomu přemluvit, bude odmítnut, načež to zkusí znovu.
Nalákat prezidenta bude Davida Frosta stát nejen notnou dávku trpělivosti,
ale také pořádných pár milionů dolarů. Na pomoc si tento showman přizve
odborníky na Watergate i politiku (Sam Rockwell, Oliver Platt). A společně
s nimi, se svým nadřízeným (Matthew Macfayden) a se svou milenkou (Rebecca
Hall) se vydává do Kalifornie vstříc svému životnímu zápasu.
Duel mezi Frostem a Nixonem skutečně působí, jako zápas v boxerském ringu. Z úst obou několikrát zazní, že vyhrát může jen jeden, a podle toho to také vypadá. Sebevědomý bavič se chystá zazářit ve své životní roli a jako jediný donutit Nixona k přiznání a omluvě, zatímco ten je skálopevně přesvědčen, že s nafoukaným protivníkem zamete, ostatně vždycky byl považován za výborného řečníka.
A snad právě jiskřivá atmosféra
napětí mezi Langellou a Sheenem je to, co dodává Duelu tak napínavou
atmosféru. Dynamický je snímek celou dobu, ale stejně se těšíte hlavně
na slavná interview. A když pak Frost vybičuje Nixona k legendární
větě: “Když to udělá prezident, není to nelegální,“ napětím
přestanete dýchat, stejně jako když jde do finále boxerský šampionát.
A nutno dodat, že tito dva boxeři se nešetří od začátku do konce a
v rolích kočky a myši se střídají rovným dílem. Nejen díky
šokujícímu přiznání vstoupila přestřelka mezi Frostem a Nixonem do
historie, dvě tak silné osobnosti a tak hluboká touha rozdrtit toho druhého
musí zákonitě na diváky zafungovat. Obzvlášť jsou-li tak skvěle
zahrané.
Michael Sheen (Krvavý diamant,
Královna) se role rozverného a lehkomyslného moderátora ujal s odhodláním
a skvěle ztvárnil jeho proměny od frajírka, co se chystá setřít
prezidenta cizí země, přes nervózního muže, jenž riskuje všechno, co
má, až po moderátora, kterému dochází, že si možná ukousl příliš
velké sousto a musí se s tím nějak poprat. A pokud Sheen jako Frost
odvádí více než solidní výkon, Frank Langella v roli padlého státníka
přímo exceluje. Jeho Nixon vystihuje skutečný předobraz sedmatřicátého
amerického prezidenta a nutí nás pozorně sledovat proměnu z poníženého
starého muže po nemoci na neporazitelného tvrdého diplomata. Langella dává
celému filmu rytmus, částečně díky směsi lítosti i opovržení, kterou
v divákovi probouzí.
Nelze zapomenout, že byť si oba hlavní představitelé film ukradnou pro sebe, herci ve vedlejších postavách jim zdatně sekundují. Kevin Bacon jako Nixonův bodyguard a obdivovatel i Sam Rockwell jako odborník na Watergate a člověk vrcholně znechucený Nixonem jsou oba zapálení pro svou věc. A i Rebecca Hall (Vicky z Vicky Cristina Barcelona) je o stupínek charizmatičtější, než by se od druhořadé milenky hlavního hrdiny dalo čekat. Hudba Hanse Zimmera je také pozoruhodná a do filmu se perfektně hodí, i když se zde autor odchýlil od svého obvyklého stylu, který známe z Posledního samuraje (2003) nebo Krále Artuše (2004).
O režírování Duelu Frost/Nixon byl
údajně velký zájem. Mezi kandidáty se sešla mimo jiné esa jako Martin
Scorsese, Sam Mendes, George Clooney nebo Mike Nichols. Vítězem se stal Ron
Howard a po celkem nechutné Šifře Mistra Leonarda se tímto snímkem vrací
do dob, kdy točil důstojná dramata jako Apollo 13, Čistá duše nebo Težká
váha. Citlivou část americké historie zachytil s jistotou zkušeného
filmaře a zachytil dýmající napětí mezi novinářem a politikem jako
napínavou detektivku. Tématem má snímek blízko k Všem prezidentovým
mužům (1976) s Robertem Redfordem a Dustinem Hoffmanem v rolích
novinářů, kteří právě Watergate odhalili. Protože jsou oba filmy
tematicky odlišné, nebylo by na místě srovnání. Stojí ale za to zmínit,
že oba jsou skvělé. Duel Frost/Nixon byl nominován na pět
Oscarů(nejlepší film, režie, střih, scénář a herec v hlavní roli –
F. Langella). Věřím, že má velkou šanci alespoň některé získat.
Duel Frost/Nixon/Frost/Nixon
(USA, Velká Británie, Francie 2008)
Režie: Ron Howard
Scénář: Peter Morgan
Kamera: Salvatore Totino
Střih: Dan Hanley, Mike Hill
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Frank Langella, Michael Sheen, Kevin Bacon, Sam
Rockwell, Matthew Macfadyen, Oliver Platt, Rebecca Hall, Toby Jones, Andy
Milder, Clint Howard
Délka: 122 minut
Premiéra v ČR: 19. 2. 2009