Králova řeč aneb Jak se k-k-koktavý Bertie stal Jiřím VI.

Ačkoliv jméno Tom Hooper možná většině českých diváků mnoho neřekne, má za sebou tento režisér řadu cenami ověnčených projektů, převážně však na poli televizní produkce – například seriál John Adams nebo snímky Královna Alžběta a Lord Longford. Již tato trojice titulů, jejichž hrdiny jsou významné historické osobnosti, dává tušit, jakým směrem se Hooper v rámci své filmařské tvorby s oblibou vydává – a nejinak tomu bylo i v případě jeho nejnovějšího snímku. Hlavním hrdinou Královy řeči je totiž Albert přezdívaný Bertie (Colin Firth), vévoda z Yorku trpící koktavostí. Poměrně častá vada řeči mu komplikuje život více než ostatním – je totiž mladším z dvojice synů britského panovníka Jiřího V. (Michael Gambon) a po jeho smrti a abdikaci staršího bratra Eduarda (Guy Pearce) dokonce následníkem trůnu. Na první pohled spíše komické situaci dodává tragický nádech skutečnost, že se schyluje ke druhé světové válce a národ čekající u rozhlasových přijímačů potřebuje slyšet hlas a povzbudivá slova svého novopečeného vládce Jiřího VI. A tehdy se na scéně objevuje svérázný logoped Lionel Logue (Geoffrey Rush)…

Hooperův snímek má i přes svou žánrovou nálepku historického dramatu daleko k výpravným historickým či válečným filmům. Většina scén se odehrává v interiéru, děj slouží převážně k vykreslení charakteru nepočetné skupiny ústředních postav a těžištěm snímku se stávají jejich vzájemné dialogy – Králova řeč tak nabývá takřka divadelního rázu a to se odráží i v civilním herectví představitelů hlavních protagonistů. Za předlohu snímku posloužila stejnojmenná kniha, jež vychází z deníku již zmíněného logopeda a kterou napsal jeho vnuk Mark Logue spolu s novinářem a spisovatelem Peterem Conradim, samotný scénář je pak dílem Davida Seidlera, který těžil i z vlastních vzpomínek na válečné proslovy krále Jiřího VI. a ve svých třiasedmdesáti letech se stal nejstarším vítězem oscarového klání v dotyčné kategorii. Intimní atmosféru snímku, který přes své významné historické pozadí nepřestává být v první řadě dramatem jednotlivce, odpovídajícím způsobem dokresluje klasická hudba z dílny zkušeného filmového skladatele Alexandra Desplata.

Co se týče hereckých výkonů, které bezesporu představují jedno z klíčových tajemství úspěchu Královy řeči a byly také po zásluze oceněny, lze všechny představitele ústředních rolí hodnotit kladně – nejvíce ovšem logicky vyniknou výkony těch, jejichž postavy dostávají na plátně nejvíce prostoru, Colina Firtha jako Bertieho (pozdější Jiří VI.) a Geoffrey Rushe coby Lionela Loguea. Firth zde vystupuje ze své hojně vídané polohy romantického hrdiny a bravurně ilustruje vnitřní zápas muže, jehož koktavost je jen vrcholem ledovce – projevem nedostatku sebedůvěry, studu a strachu z odpovědnosti. Rovnocenným hereckým protihráčem je mu Rush, jehož mírně výstřední Logue dokáže nabídnout i bez doktorských titulů svému panovníkovi ten pravý lék, kterým se ukazuje být prosté přátelství.

Králova řeč je snímkem po formální stránce poměrně konzervativním, což ve výsledku dává vyniknout výjimečným hereckým projevům a síle samotného příběhu. Před efektními záběry dává kameraman Danny Cohen přednost detailnímu pohledu do tváře hlavního hrdiny během Bertieho vysilujících duelů s mikrofonem. Hooperův snímek má sice pomalejší nástup, ale od chvíle, kdy začnete soucítit s hlavním hrdinou – a takový okamžik nevyhnutelně přijde – vás Králova řeč pohltí a vy budete procházet spolu s Bertiem bolestným martyriem jeho zápasu se sebou samým až ke šťastnému konci… šťastnému jen do chvíle, než si uvědomíte, že právě vypukla nejkrvavější válka v lidské historii.

Králova řeč (The King’s Speech, USA/VB/Austrálie 2010)
Režie: Tom Hooper
Scénář: David Seidler
Kamera: Danny Cohen
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bonham Carter, Guy Pearce, Michael Gambon, Timothy Spall
Délka: 118 minut
Premiéra v ČR: 10. 3. 2011