Lovec draků (The Kite Runner)
Kite Runner je hodně emotivní drama. Je to příbeh dvou afghánských chlapců, Hassana a Amira. Hassanův otec je bohatý obchodník a zaměstnává Amirova otce jako domácího sluhu. Ačkoliv je mezi nimi sociální i rasový rozdíl, jsou velcí přátelé. Hassan Amirovi čte své povídky a pouští spolu draky, což je oblíbená kratochvíle afghánské mládeže. Jednoho dne se ale jejich přátelství zhroutí při nečekaně brutální události, které Hassan pouze nečinně přihlíží a jež oba přátele vzdálí natolik, že se začnou navzájem vyhýbat. Do toho všeho pak přijdou veliké dějiny a s nimi sovětská invaze do Afghánistánu, která donutí Hassanova otce utéct se synem přes Pákistán do Ameriky. Tam Hassan vystuduje, ožení se, pohřbí svého otce a vydá svou první knihu.
Jednoho dne jej ale ze spokojeného života vyruší telefonát známého z domoviny. Amir i jeho žena byli popraveni Talibánem a jejich syn skončil v sirotčinci. Nyní je na Hassanovi, aby odčinil starou křivdu a přivedl s sebou Amirova syna do Ameriky. Ale po příjezdu do své domoviny nalezne pouze trosky toho, co znával.
No, možná si budete říkat, že podobných příběhů jsem tu měli již dost, a možná vám vidina dalšího předvídatelného slaďáku se šťastným shledáním nakonec vezme chuť na návštěvu kina, ale nenechte se odradit. Žádných sladkých romantických scén za doprovodu orchestrální hudby, při které vaší polovičce povolí slza dojetí, zatímco vy si otráveně zívnete, se tu nedočkáte. Kite Runner je totiž vyprávěn tak syrově a uvěřitelně, že se nad kýčovitostí zápletky vůbec nepozastavíte. Ano, je tu nakonec „šťastný” konec pro hlavní hrdiny, ale ani při závěrečných titulkách si moc neoddechnete, protože vám nejspíš z celého filmu zůstane takové nepříjemné mrazení v zádech. Možná si uvědomíte, v jakém pohodlí si můžete válet šunky, zatímco v Afghánistánu se veřejně kamenuje za cizoložství a kšeftuje s bílým masem. A co uděláte? Možná se trochu zastydíte, ale nakonec si sednete k bedně a budete se to snažit pustit z hlavy.
Musím režisérovi Marcu Forsterovi zatleskat, protože ač zápletka může působit na první pohled šablonovitě, je celý film poněkud nekonvenční. Určitě stojí za zmínku, že příběh je na motivy knihy Khaleda Hosseiniho, na niž Marc Foster koupil práva ještě dříve, než se nedlouho nato stala bestsellerem. Knihu jsem sice nečetl, ale z toho, jak film detailně zobrazuje život v Afghánistánu i život v afghánské komunitě ve Spojených státech, bych si tipnul, že si ji režisér i scenárista filmu David Benioff vzali skutečně k srdci. Film také ukazuje, že i v zemi nesvobody se snaží Afghánci zachovat svoje chápání hodnot, svoji identitu a čest, i když se to může obrátit proti nim. Zvláště část filmu, kdy se Hassan vrací do Afghánistánu, působí syrovým a skličujícím dojmem. Film byl sice natáčen v Číně, ovšem s afghánskými herci, takže se připravte i na nezvyklé herecké výkony, které věrohodně zobrazují povahové vlastnosti Afghánců. To vše doplňuje tradiční afghánská hudba, která už tak působivému obrazu dodává třetí rozměr (film je nominován na Oskara právě za hudbu).
Ani nevím, co bych filmu mohl vytknout. Je svérázný, působivý, věrohodný, a i otrlému divákovi zahraje na emoce. Někdo si možná nějaké výtky ohledně některých trochu kýčovitých scén najde, ale podle mne to nestojí za řeč. Rozhodně jsem rád, že film vznikl a že i získal nominaci na Oskara, protože alespoň trochu napoví těm západním hamburgrožroutům, že ne každý Afghánec musí mít plnovous a kulomet páně Kalašnikova.
Lovec draků (USA, 2007)
Režie: Marc Forster
Scénář: David Benioff
Hrají: Khalid Abdalla, Atossa Leoni
Kamera: Roberto Schaefer
Střih: Matt Chesse
Hudba: Alberto Iglesias
Premiéra v ČR: 7. 2. 2008