Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny

Příběh, odehrávající se mezi starým haraburdím v zapadlých koutech domácí půdy, je přitom dětsky jednoduchý a přímočarý. V zapomnění si tady žijí své životy oprýskané staré hračky, kterým k spokojenosti nic nechybí. Panenka Pomněnka každé ráno chystá narozeninový dort, méďa Mucha pořád brousí svou plyšovou hlavu zubní pastou a pak jede pískat na vlak ze starých železničních lístků, hezounský rytíř Krasoň denně krasořeční o svém boji s nafukovacím drakem a plastelínový Šubrt se prostě jen tak různě natahuje všemi směry. Nažívají si tady spolu s dalším odloženým harampádím ve svém vlastním vesmíru, ale okolnímu světu nejsou až tak lhostejní. Na samém druhém konci světa se nachází Říše zla, které velí Zlatá hlava, busta totalitního státníka, a ten se rozhodne, že Pomněnku prostě chce! Jak jinak, následuje únos a pak záchranná výprava se vším, co k tomu patří…

Příběh ale není to hlavní, co na tomhle filmu budete sledovat. Jeho rámec dává jenom prostor k exhibici nepřetržité a výbušné autorské fantazie. I když je řeč o takovém mistru, jakým pan Barta nesporně je, snímek překvapuje svou svižností, tempem, odkazy na mnohá filmová díla a hudebním řešením. Dokonalé propracování pohybů je samozřejmostí. Hudba je veskrze naprosto okouzlující a triky překvapivě nápadité a originálně řešené. Je zajímavé, že nejde pouze o klasickou a precizní loutkovou animaci, která udivuje již jenom spoustou času a trpělivosti, které tvůrci museli mít. Ve filmu je totiž použito na 500 digitálních triků, které jsou ale tak chytré, že je není témeř vůbec vidět a Na půdě vypadá, jako kdyby vznikl klasickou animací před 30 lety. Nutno říct, že jedno ani druhé kvalitě, preciznosti v detailech a fascinující výsledné podobě ani trochu neuškodilo. Režisér využil moderní technologie k oživení vlastní, zcela specifické imaginace, která je našim končinám nepochybně bližší než styl nedávného Kozího příběhu (respektive průšvihu) a hlavně dýchá ryzím uměleckým mistrovstvím.

Funguje tady pohádkový svět s vlastními pravidly, i ta jsou ale zpřeházená. Loutky žijí vlastním životem, nezajímají se o to, co se děje mimo jejich kout, na svět mimo půdu ani nepomyslí, ten prostě neexistuje. Nejde přitom o nějaký vzdálený pohádkový svět, ale svět, který ožívá v okamžiku, když od něj odvrátíme zrak, nám přímo za zády. Hračky ale vnímají zcela jinou realitu, ke slovu tady přichází i klasická animace, a tak z vláčku vycházejí obláčky dýmu a za obloukem poletují kreslení ptáci. Tohle míchání vytváří zcela překvapivé efekty a svébytný fantaskní svět s vlastními pravidly.

Díky němu se z obyčejné staré půdy, jakou mnozí z nás dobře znají, stávají nebetyčné končáry i zrádné temné propasti, zrcadlová bludiště i pošmourná říše zla, rozlehlé oceány nebo neprobádané končiny, bojiště i dokonalá domácí pohoda. Překvapí vás dramatickými střety, podivnými stroji, psychedelickými okamžiky nebo rozběsněnými živly. Spád a dechberoucí nápady vás můžou přinutit úplně zapomenout na skutečnost, že se pořád díváte jenom na hromadu starého haraburdí, které by většina z vás za normálních okolností považovala za odpad. Z toho pak vychází onen zvláštní druh trpké lítosti, který cítíme při pohledu na kdysi někým milované předměty ležící v prachu a zapomnění. Jsme pak rádi, když vidíme, jak si z našeho nezájmu nic nedělají a žijí si dál svým vlastním životem. V takovém případě jsou zase spojeny s nostalgií po dávném dětství pod nánosy věků, spjatého nejen se socialistickými loutkovými večerníčky a jejich poněkud nelíbivou a nekonejšivou poetikou, ale hlavně se vzpomínkami mnoha z nás. Ty jsou uzamčené někde hluboko v mysli a daleko v čase, jaksi pořád přítomné, ale již navždy nedosažitelné.

I proto bude možná problém s cílovým publikem, protože dětem může Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny přece jenom připadat poněkud desivější, kdežto dospělým nabízí zase jenom brilantní zpracování primitivního námětu. Škoda že kvůli spěchu a nedostatku financí nemohl být adaptován celý původní scénář, ještě o 20 minut delší, za to tvůrci ale nemohou. A tak napodruhé v tomhle týdnu uděluji stoprocentní hodnocení filmu za poctivost a zcela osobité kouzlo, které stejně jako předchozí zdaleka nemusí sednout každému. Přesto doporučuji všem, neboť se jedná o neopakovatelné dílo a nesporný triumf imaginace, jaký se často nevidí, a v kinech už vůbec ne.

Na půdě anbo Kdo má dneska narozeniny? (ČR, 2009)
Režie: Jiří Barta
Scénář: Jiří Barta, Edgar Dutka
Kamera: Zdeněk Pospíšil, Ivan Vít
Střih: Lucie Haladova
Hudba: Michal Pavlíček
Hrají: Jiří Lábus, Lucie Pernetová, Boris Hybner, Ivan Trojan, Vladimír Javorský, Barbora Hrzánová, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Miroslav Táborský
Délka: 90 min.
Premiéra v ČR: 5.3.2009