Nebojte se tmy zas takový horor není

Sídlo Blackwoodů po desetiletí chátralo, nyní se dočkalo renovace pod vedením Alexe a jeho současné přítelkyně Kim. Původní vlastník Emerson Blackwood jednoho dne z neznámých důvodů zmizel, stalo se tak krátce po ztrátě vlastního syna. Většinu z fascinující architektury starobylého domu se jim podařilo opravit a dodat stavbě lesk pro její nadcházející prodej. V době, kdy práce finišují, přichází do domu, kde Alex s Kim dočasně přebývají, i Alexova dcerka z prvního manželství – Sally. V domě se necítí dobře, s tatínkovou přítelkyní nevychází a ještě ke všemu začala v domě slyšet hlasy volající její jméno. Postupně vyplouvá na povrch, že historie domu je temná a že je jeho sklep spojen s místy tak hlubokými a temnými, že v nich přežili tvorové lidmi dávno zapomenutí. A mají hlad.

Základ filmu položil televizní snímek z roku 1973, který Guillermo jako malý hltal a ve svém tvůrčím zápalu zatoužil vytvořit verzi pro novou generaci. Podobně jako u Sirotčince přitom umožnil mladé krvi, aby se režijně předvedla. Oproti uvedené hororové drobotině se změnilo ledacos, včetně ústřední postavy, ze které se stala malá holčička. Tento posun umožňuje zapojit několik dalších témat včetně nefunkční rodiny, nevěřících dospělých a úpravy klasických fantaskních bytostí pro děti do zvrácenější a pravděpodobnější podoby. Děj se tak může natáhnout, postavy získají konkrétní zázemí a herecky jsou dobře obsazeny. Toto tvrzení může na první pohled pobavit, když si ve výčtu herců přečtete jméno Katie Holmes, která je víc manželkou Toma Cruise než herečkou. I Christopher Nolan, který má jinak na kontroverzní obsazení čuch, musel pro druhý díl restartovaného Batmana její roli přeobsadit. Film však zužitkovává její negativní image, protože pro malou Sally je to někdo, koho nemá ráda, a tak ho nemá mít rád ani divák, až s postupem času se sympatie poupraví. Hlavní pozornost si ale získává představitelka Sally Bailee Madison, která zvládá širokou škálu emocí a není jen nemotorným dětským hercem, který se přimotal na plac a potřeboval by přebalit.

Zmíněný posun má i svá negativa. Kupříkladu je dalším příspěvkem v tvorbě klišé o tmavovlasých děvčátkách, kterým se dějí strašidelně zlé věci (Temné vody, Silent Hill, Faunův labyrint atd.). Mezi vší tou konkurencí docela zapadne, protože nápad, s kterým Nebojte se tmy přichází, je mdlý, a protože Guillermo kontroluje proces jen zpovzdálí, chybí tomu říz, smysl pro šťavnaté incidenty a konečně pohádkovost. Del Torovy filmy byly vždy na pomezí hororu, fantasy a pohádky a tuto svou náturu nezapřel ani při psaní scénáře pro Nebojte se tmy. Jednak se v charakteristice příšerek inspiroval tím, co už vytvořil pro Hellboye 2, tedy grimmovsky drsnější verzí víl zubniček, a jednak se film průběžně víc a víc vzdaluje hororovému pojetí. Obzvlášť když přihlédneme k trendům, které v tomto žánru dnes vládnou. Velmi záhy totiž dílo zradí svůj koncept šeptajících hlásků, mrštných stínů a spousty svítivých očiček ve tmě a na férovku nám tvory tmy a podzemí ukáže. Jakmile se tak stane, děs pomine a film se přikloní k žánru fantasy. Alespoň tím dokáže omluvit některé logické lapsy související s tím, že přítomnost podivných tvorů je už sice nevyvratitelná, ale dospělí hrozbu stále relativizují.

Ozdobou snímku Nebojte se tmy je potemnělá atmosféra, kterou má na svědomí jak hudba, tak kamera i design. O hudební doprovod se postaral Marco Beltrami, který dost možná projekt dostal na doporučení Guillerma del Tora, s nímž už třikrát skládal hudbu. Minimálně práce, kterou odvedl na prvním Hellboyovi, je jasným důkazem, že pro temné tóny má slabost a dokáže je zkomponovat do podoby, která svou hravou proměnlivostí vybudí oprávněný hororový děs. Zůstává však raději v pozadí, než by výraznými skladbami strhával pohled od dění ve filmu. Kameraman Oliver Stapleton je pak člověkem pro všechno, jehož filmografie je pestrá, ale bez jasného rukopisu. V Nixeyho snímku se zbytečně upíná ke scénám jednoduše utopeným ve tmě, které postrádají obrazově lahodící barevnou kompozici. Upřít se mu ovšem nedá umné zobrazení skryté hrůzy a způsob její prezentace. Výprava je pak jedním z aspektů nesoucích patrný vliv producentské ruky del Tora – ať už se jedná o bohatě zdobený dům, či detaily v podobě hrůzných kreseb a vymodelované průčelí Sallyiny postele.

Nezaměnitelný rukopis Guillerma del Tora je očividný. Troy Nixey se ovšem neosvědčil jako zdatný režisér a táhne film k rutině a průměru. Popravdě, v závěrečné části, která neví, jestli být skromnou fantasy nebo výpravným hororem, mu to ani del Toro příliš neusnadnil.

Nebojte se tmy (Don’t Be Afraid of Dark, 2010)
Režie: Troy Nixey
Scénář: Guillermo del Toro, Matthew Robbins
Kamera: Oliver Stapleton
Hrají: Katie Holmes, Guy Pearce a Bailee Madison
Délka: 99 minut
Premiéra v ČR: 15. 9. 2011