Sherlock třetí série: Především vztahy a pak nějaký ten zločin

Když Sherlock na konci druhé série zemřel, bylo jasné, že jde jen o trik a odkaz na literární předlohu (Doyle nechal Holmese zemřít, protože ho začal příšerně štvát, ale pak ho kvůli penězům znovu oživil). Třetí série sice pokračuje v již nastoleném pojetí příběhů – řešení zločinů, nebezpečí, humor, zvrat – v mnoha ohledech se však liší.

Přibyla nová postava Watsonovy partnerky a od druhé epizody manželky Mary (Amanda Abbington). Hlavní obrat se ale děje se samotnými příběhy: zatímco v prvních dvou sériích jde hlavně o zločiny a vztahy mezi postavami jsou spíše vedlejším produktem, v počátečních třech dílech třetí série se karty obrací. Prvnímu dílu dominuje Sherlockův návrat ze záhrobí a Watsonova snaha smířit se s tím, že ho jeho přítel dva roky nechal žít v domnění, že je mrtvý. Jen mimochodem se tu objevuje hrozba teroristického útoku, který je potřeba překazit. Druhý díl je zase hlavně o svatbě Johna a Mary, s mnoha flashbacky do minulých případů.

Chvílemi se zdá, že už si tvůrci vyčerpali silné záporné hrdiny, jako byl Moriarty, případně Irene Adler. Závěrečný třetí díl přináší extrémně zajímavého zločince, mediálního podnikatele Charlese Augusta Magnussena, který disponuje informacemi na vydírání kohokoliv, na něhož ukáže. Stejně je však jeho postava přebitá tím, co se děje mezi ústřední trojicí, a jeho potenciál jako „záporáka“ se úplně neuplatní.

Pojďme si promluvit… o zločinech

Přesun od zločinů ke vztahům může být samozřejmě chápán záporně i kladně. Na jednu stranu znamená, že ubylo napětí, na které jsou diváci zvyklí z druhé série (Pes baskervilský, Reichenbašský pád). Moriarty, Sherlockův největší protivník, je mrtvý – nic víc ho už nemůže překonat, tak proč se nebavit o vztazích. Zločiny nejsou tak propracované, když nestojí v centru dění, a také jim nemusí být připisována taková důležitost – je to prostě práce, která je občas a pro někoho i zábavná.

Na druhou stranu přináší nový přístup hlubší pohled na postavy. Také díky tomuto pojetí jsou herecké výkony, zvláště Martina Freemana (Watson) a Benedicta Cumberbatche (Holmes), opravdu neuvěřitelně dobré. Zejména Cumberbatch bravurně předvádí velké množství pocitů, intrik a rychlých změn nálad podivínského Sherlocka a dokazuje, že jeho současná popularita není jen nafouklou bublinou. I herci ve vedlejších rolích působí přesně na svém místě: Moriarty v podání Andrew Scotta je v Sherlockově podvědomí naprosto ďábelský, stejně tak Lars Mikkelsen jako Magnussen je prototypem zvrhlého záporného hrdiny. Dalším plusem „vztahové“ série je fakt, že fanoušci přirozeně rádi vidí, jak se jejich oblíbení hrdinové cítí a co je mezi nimi. Tato série velmi jasně naznačuje, že Sherlock není zas až tak bezcitný (aspoň vzhledem k Johnovi a Mary), což fanoušky potěší. Z tohoto pohledu je také přerod Sherlocka nejlogičtější – jako ústupek fanouškům, kteří ze seriálu vytvořili něco, co se podobá novodobému kultu.

Geniální a sám

Úspěch Sherlocka je v současném světě, který se utápí pod lavinami seriálů všech typů, zajímavým fenoménem. Zdá se, jakoby samotný příběh filmaře přitahoval. Hollywoodský režisér Guy Richie natočil už dva velkofilmy s Robertem Downeyem Jr. a Ludem Lawem pod názvem Sherlock Holmes (a chystá se třetí). Kromě toho můžete sledovat seriál americké produkce Elementary (Jak prosté), který se odehrává v New Yorku a v němž se z Johna Watsona stala žena, Joan Watson. Ani jedna z verzí příběhu nedosahuje kvalit britského seriálu, oba ale pracují s modelem podivínského, geniálního detektiva s minimální emoční inteligencí. Jde o novou módní vlnu, jak dokládají další seriály, v nichž podobné postavy kralují, jako jsou Dr. House, Sběratelé kostí nebo Mentalista.

Bylo by však příliš zjednodušující zredukovat úspěch Sherlocka jen na typ hlavního hrdiny. Seriál je opravdu dobře napsaný – nenašel by se díl, který by bylo možné shodit jako naprosto špatný. Zápletky jsou vždy propracované, nečekané zvraty jsou samozřejmostí, děj plyne přirozeně a všechny vtipy stoprocentně fungují. Nic jiného bychom nečekali od tak zkušených britských tvůrců, jakými jsou Steven Moffat a Mark Gatiss (který zároveň hraje Mycrofta Holmese). Moffat i Gatiss jsou známí hlavně díky jinému veleúspěšnému britskému seriálu, Doctor Who (v českém překladu Pán času), jehož je Moffat od roku 2010 hlavním scenáristou a také producentem.

Pokračování příště?

Moffat a Gatiss potvrdili natáčení čtvrté série. Kvůli zaneprázdněnosti herců (zvlášť Cumberbatch hraje snad v každém druhém filmu, který jde u nás do kin) se natáčení pravděpodobně protáhne a počkáme si několik let. Nakonec, na třetí sérii fanoušci čekali dva roky, které vyplnili vytvářením teorií o tom, jak Sherlock mohl přežít svoji „smrt“. Také vznikaly kampaně „I believe in Sherlock Holmes“, které chytře propojovaly seriálovou realitu s tou naší a reagovaly na nařčení, že si Sherlock všechny své případy vymyslel. Filmaři na hru diváků do značné míry přistoupili. Datum vysílání prvního dílu třetí série zveřejnili tím, že nechali po Londýně jezdit pohřební vůz s nápisem z květin.

U britských seriálů je dobrým zvykem udržet kvalitu, i když s malým počtem dílů jednotlivých sérií. Bude však zajímavé sledovat, jestli se udrží „kult“ tohoto seriálu, nebo přejde jako jiné módní vlny.