Skafandr a motýl (Le Scaphandre et le papillon) – brilantní oslava života
Na začátku by stálo upozornit na to, že film Skafandr a motýl byl původně ryze americkým projektem, kde měl roli Jeana-Do (zkrácenina jména Jean-Dominique Bauby, pozn. red.) ztvárnit slavný Johnny Depp. A ač tento herec prokazuje každým novým filmem (například v Sweeney Toddovi) své obrovské kvality, každý si po zhlédnutí tohoto křehkého „motýlího“ snímku jistě oddechne, že tomu nakonec tak nebylo. Nezměnil se totiž jen představitel hlavní role, pofrancouzštil se i zbytek celého hereckého ansámblu. Reáliím je tak skrze herecké výkony vtisknut punc autentičnosti a není ve snímku ani jediného políčka, z kterého by na vás nečišel francouzský genius loci.
A ač by se mohlo zdát, že po zhlédnutí takového příběhu vyjdete z kina s totální depresí, pravý opak je pravdou. Skafandr a motýl vás nechá nahlédnout do duše samotného šéfredaktora Elle a vy jako diváci se tak sami stáváte aktéry celého příběhu, což podporuje i brilantní kamera Januszce Kaminskiho. Tu a tam jemně rozmazané detaily, bodové záběry, do kterých musí okolní postavy vstoupit, aby byly viděny, dokonale simulují oko (dokonce i s jeho nově nabytou komunikační schopností – mrkáním), jedinou spojnici mezi divákem zamčeným do filmu a plátnem, tedy po dobu projekce jeho jediným okolím.
Vedle kontrastu nespoutaného okolí a uvězněnosti ve vlastním těle, na jehož základě je rozvíjena nekonečná řada sebezpytujících vnitřních monologů Jeana-Dominiqua Baubyho, je snímek obohacen, stejně jako samotný knižní bestseller, i o humor tohoto úctyhodného autora, který dokázal, že žití má smysl, i pokud je člověk vržen až na nejhlubší dno lidského pokoření. Kolem groteskně zuboženého torza Jeana-Do se totiž, stejně jako kdysi v jeho normálním životě, pohybuje neskutečné množství krasavic – od nemocničních asistentek až po jeho nádhernou, i když stále podváděnou ženu – a Jean-Do pořád neztrácí nadhled ani sexuální apetit.
Aby ale dokázal přežít ve světě, kde vám přepnou vaši oblíbenou stanici zrovna v tom nejlepším, aniž by se vás kdokoliv ptal, utíká Jean-Do do svých vzpomínek a fantazie. Konejší se tím, že mu stále funguje mozek jako svrchovaný nástroj imaginace, a v různých krátkých sekvencích tak můžeme ve snímku nahlédnout do retrospektivních koláží vzpomínek, okořeněných špetkou jeho vlastní a originální fantazie. Skutečnost, že příběh Skafandru a motýla opravdu napsal sám život, pak podtrhuje celou tuhle virtuózní oslavu života, na jejímž základě vyjdete z kina a minimálně několik následujících hodin si budete vážit každého svého nového nádechu a výdechu. A to je mnohem, mnohem více, než co dokáže předat drtivá většina dnešní filmové produkce.
Skafandr a motýl / Le Scaphandre et le papillon (Francie/USA, 2007)
Režie: Julian Schnabel
Scénář: Ronald Harwood
Hrají: Mathieu Amalric, Emmanuelle Seigner, Marie-Josée Croze, Hiam Abbass, Niels Arestrup, Jean-Pierre Cassel, Patrick Chesnais, Isaach De Bankolé, Agathe de La Fontaine, Zinedine Soualem, Max von Sydow
Kamera: Janusz Kaminski
Střih: Juliette Welfling
Hudba: Paul Cantelon
Délka: 112 minut
Premiéra v ČR: 14. 2. 2008