Solomon Kane – mistrovský kus ztraceného žánru

Odvážný asketický puritán Solomon Kane je výtvorem Roberta E. Howarda, otce nejenom mnohem slavnějšího (i mnohem nudnějšího) Conana, ale také jednoho z dvou hlavních proudů moderní fantasy literatury, nazvané jednoduše a výstižně sword & sorcery (pro úplnost jenom zmiňme, že druhým je epická gigantománie J. R. R. Tolkiena a jeho současníků C. S. Lewise nebo M. Peaka). I přes proslulost Conana a několika dalších podobně barbarských hrdinů jako Kull, Cormac Mac Art, Bran Mak Morn, kterým (bohužel) autor věnoval mnohem víc času i prostoru, je Solomon jeho nejzajímavější, nejvíce fascinující a nejsložitější postavou. Oba hrdinové vznikali ve stejné době, ale kromě svého neohroženého hrdinství jsou pravými protiklady. Jeden, impozantní primitiv, putuje vyfantazírovanými zeměmi v mlhách zapomenutého dávnověku lidstva, měří síly s lidmi i monstry, rád se nají, napije i si zasouloží. Je myšlením jednoduchý a dotáhne to až na krále. Druhý, šlachovitý zatvrzelý asketa s nepokojem v duši, putuje v době největšího rozmachu Anglie po celém světě a úporně pronásleduje zlo. Ani on se nevyhne všemožným démonům, netvorům, ztraceným civilizacím v rovníkových džunglích i rozpálené poušti, mytickým artefaktům a samozřejmě Ďáblu. Je to především chlapecký žánr, vzrušující, dobrodružný a plný testosteronu. Namítat, že jde o brakovou literaturu, může jen ten, kdo si není vědom nedostižné úrovně literárního řemesla. Uveďme na obhajobu téhle teze snahu snad až stovek epigonů, které R. E. Howard má, přičemž jenom hrstka se mu blíží z dálky a ostatní mu sahají leda po kotníky.

Hutný styl a dynamický děj Howardových povídek plných přitažlivých ingrediencí si přímo říkaly o převedení na stříbrné plátno, ale kromě Barbara Conana Johna Miliuse s Arnoldem Schwarzeneggerem a nezapomenutelnou hudbou Basila Poledourise vznikli jen jeho nepovedení dva následovníci R. Fleischera (Ničitel Conan, Rudá Sonja) a naivní televizní Kull Dobyvatel. Nic co by stálo za řeč. Až doteď, kdy se Howarda chopil Michael J. Bassett, všestranně nadaný umělec a autor dvou pozoruhodných děl z nové britské hororové vlny počátku tisíciletí Mrtvá hlídka (Deathwatch, 2002) a Pustina (Wilderness, 2006).

Tomu se povedlo dle vlastního scénáře a za vydatné pomoci českého štábu během dvouměsíčního natáčení na hradech Točník a Zvíkov přetavit za pouhých 26 milionů drsně krásné, hrdé, tvrdé a do dokonalé vypravěčské podoby vytepané Howardovy věty na výtvarně nádherné, vizuálně výrazně stylizované obrazy, které táhnou a nepouští, ale zároveň neruší okatou digitalizací. Nám tak dobře známé středoevropské exteriéry, zahalené do trvalé nepřízně počasí, překvapí výraznou fotogeničností. Kameraman Dan Laustsen snímal kupříkladu Ligu výjimečných nebo Silent Hill. Kromě něj a samotného režiséra-scenáristy Bassetta je potřeba zmínit ještě dva lidi, kteří mají na výsledné podobě snímku hlavní zásluhu. Jsou jimi skladatel Klaus Badelt, opětovně znovu a znovu dosvědčující, že patří k nejnadanějším žákům Hanse Zimmera (i když neustálé zmiňování toho faktu jako by snižovalo výjimečnost nejen jeho, ale celé řady dalších skvělých komponujících umělců), a James Purefoy, představitel hlavní role. Ten propůjčil svému hrdinovi zcela neopakovatelné charisma: hrdé, rozervané, chybující a lidské. Jeho Solomon Kane není jenom poněkud monolitická literární postava, ale muž, který zaprodal svou duši ďáblu za věci světské a pominutelné, a teď pro něj není úniku. Cesta životem ho vede přes labyrint kajícnosti, utrpení a odříkání, zápasu s vlastní násilnou přirozeností. Tahle emocionální zabarvenost obraz jeho neústupnosti, lidskosti a hrdinství ještě posiluje. Divák se může těšit – důvod, proč se chopit meče, se najde a bude to zřejmě osudově jediná možná cesta k vykoupení. Nevyzpytatelné jsou cesty Páně i jeho záměry.

Jistě, Solomonu Kaneovi bychom mohli vytýkat přímočarost děje nebo příliš jednoduché vyvrcholení, tematické opakování, předvídatelnost, žánrová klišé… nebo ještě desítku dalších záležitostí. To kdyby takových filmů bylo víc, kdyby bylo s čím v současnosti srovnávat. Současnost ale není doba poctivých hrdých žánrovek, které nic nepředstírají.

Vytýkat pak filmu nízký rozpočet a slabé efekty, jak je dnes již dobrým zvykem, je omezenost nejhrubšího kalibru. Méně je někdy více – a v tomhle případě nejvíce. Solomon Kane by s více penězi nemohl být lepší. Možná jenom jiný. Jeho kvality jsou kromě prvků čisté, skvostné literární adaptace totiž v tom, co zobrazeno NENÍ. Protože tam, kde si drtivá většina současných fantasy snímků (a to i bez otravných dětských hrdinů) musí vypomáhat megalomanskými, do posledního detailu vyšperkovanými zeměmi a monstrózními dekoracemi, kde se autoři jenom předhání v digitálních orgiích obřích armád a dokonalosti i toho posledního stébélka trávy vygenerovaného počítačem k vytvoření dechberoucí atmosféry a současného zdání přesvědčivosti, Bassett okouzluje tím, že atmosféru staví s mnohem skrovnějšími, ale zato přirozenějšími prostředky – počasím, přirozenou fyziognomií herců anebo krajinou jako takovou. Howardovy pošmourné hvozdy, v kterých číhá temnota, a boj s nejrůznějším satanským póvlem šířícím čirý děs vás naladí k tomu, abyste jeho svět vychutnávali ve své fantazii jako divoký a nekontrolovaný, současně spoutaný jasnými, dosud netušenými pravidly. To se vám ale těžko přihodí v případě Harryho Pottera, který se na vás vrhne svou popisností a vykonstruovanou komplexností. Těžko se někam ztratíte nebo jenom zatouláte a objevíte ještě něco nového, o čem snad ani J. K. Rowlingová netuší, že se skrylo mezi řádky jejího díla.

Oproti moderní fantasy je Howardův svět i přes svou přímost jenom naznačen a v tom spočívá jeho magie. Sdělí vám hlavní myšlenky, načrtne kontury a pak vás už jenom strhne vichrem absolutního vypravěčského mistrovství. Každičkou pečlivě vybroušenou větou vás noří do kraje své prosté chlapské představivosti, aniž by zbytečně vysvětloval nebo zabředával do podružností. Ty jsou už na čtenáři samotném, ať si je vybájí podle svého gusta. A v tom ohledu je filmová adaptace Solomona Kanea své předloze nejvěrnější. Ve srovnání se spektákly, které v posledních letech jako záplava zastupují žánr filmové fantasy, vychází jako jasný vítěz. Tyhle předražené blockbustery neumějí onu velkolepost stvořit v mysli diváka a musejí ji okázale předvádět. Plně korespondují se světem, kde dostanete všechno přímo na podnose, zejména tom stříbrném. Vysvětlí vám, co si kupovat, co si myslet, co mít rad, co nenávidět, čeho se bát a dokonce i o čem snít. Zapomínají na divákovu fantazii, která je doslovností a popisností, devalvující bohatou imaginaci talentovaných tvůrců, uvězněna v luxusním sterilním pokoji obehrané slonovinové věže za vyblýskanými mřížemi. Zatím se raději toulá navozenými obrazy, fantaskními kraji a hlavně skutečnými pocity, které mohou být stále jiné a vždy mají v záloze ještě nějaké tajemství.

Solomon Kane (GB, F, ČR, 2008)
Režie a scénář: Michael J. Bassett
Kamera: Dan Laustsen
Hudba: Klaus Badelt
Střih: Andrew MacRitchie
Výprava: Ricky Eyres
Kostýmy: John Bloomfield

Hrají: James Purefoy, Rachel Hurd-Wood, Max von Sydow, Pete Postletwhaite, Ian Whyte, Samuel Roukin, Patrick Hurd-Wood, Mackenzie Crook, Isabel Bassett, Jason Flemyng, Marek Vašut
Délka: 104 minut
Premiéra v ČR: 24. 6. 2010
Premiéra v SR: 23. 9. 2010