Taková normální rodinka – až příliš normalizační?
Samotný název tak už nepůsobí ironicky, ale dokonale vystihuje to, co se bude v následujících okamžicích odehrávat. Pro neznalé jen malé nastínění zápletky. Mezi členy rodiny Hanákových patří otec – výpravčí se zálibou ve všem živém, jeho chápavá a dobrosrdečná manželka, dvě dcery, z nichž ta starší má manžela a dva hyperaktivní syny. Tuto sestavu doplňuje babička-vášnivá čtenářka detektivek vyžívající se ve vytváření nejrůznějších konspiračních teorií. Zápletka se však točí především kolem mladší dcery, která svým rodičům oznamuje, že je těhotná se Zdeňkem, jehož příchod rozvíří řadu komických situací. Tyto situace v případě původního seriálu fungují především díky kvalitnímu hereckému obsazení a střet plachého Zdeňka s bláznivou rodinou Hanákových tak vyznívá humorně a je prost jakékoliv trapnosti.
Film by mohl logicky na tuto linii navazovat, ale zřejmě se snaží vytvořit jakousi alternativu k současné době s pomocí důvěrně známých postav. Zřejmá nekonfliktnost a občasná podbízivost vedená zájmem o zasažení co nejširšího spektra diváků však přináší dojem uniformity a emočního chladu. Situace, jež byly zamýšleny jako komické, působí trapně a jejich vykonstruovanost bije do očí. Navíc jsou zoufale neoriginální a neodbytně se dostaví pocit, že tohle jsme už někde viděli, avšak mnohem lépe zpracované. Zdánlivá nevěra otce rodiny, hádky mezi mladým párem nebo výstupy babičky a dvou malých raubířů jsou inscenovány bez nápadu a režijní invence. Liliana Malkina v roli babičky absolutně postrádá šarm a nadhled Marie Rosůlkové v původní verzi a většinou se prezentuje skrze zoufale nevtipné výstupy. Ty jsou naznačené hned v úvodu například ve scéně, kdy střílí po obyvatelích domu gumové šipky a jásá nad svým počínáním. Gagy jsou většinou založené na tom, že někdo poslouchá za dveřmi, vypadá směšně (řidič autobusu) nebo je schovaný v nějaké místnosti.
Už jsem zmínil paradoxní posun, k němuž došlo ve srovnání s originálem. Ačkoliv seriál vznikal v době, kdy u nás docházelo k pozvolnému nástupu normalizace, není dotčen žádnými ideologickými vsuvkami a jeho rozpustilost je přirozená. Ve filmu postavy ztrácejí svou jedinečnost a jejich zdánlivá originalita je demonstrována pouze nějakou charakteristickou činností (otec chová zvířata, dcera cvičí jógu), která se ale vůbec nepromítá do jejich chování, a tak postavy působí konvenčně a nedokáží zaujmout naši pozornost. Navíc hlavní příběhová linie zahrnující začleňování Zdeňka do rodiny Hanákových je zpracována v duchu jakési normalizace jeho charakteru, tak aby vyhovoval rodině Hanákových, v jejichž chování se projevují časté stereotypy spojené s představami o instituci rodiny nebo mužské a ženské role ve společnosti. Zdeněk se musí umět postarat o rodinu, stát se „pravým“ mužem tím, že bude sledovat fotbal, bude hmotně zajištěn a zvládne vymalovat pokoj. Otec Hanák se nedopouští nevěry, která by mohla narušit model fungující rodiny. Nakonec je vše uzavřeno svatbou jako potvrzením konvenčních symbolů, s nimiž film přichází snad proto, aby se vyhnul případné nelibosti ze strany určité části publika. Tato nenápadná ideologie tak posouvá vyznění filmu překvapivě blíže k normalizačním komediím než původní originál.
Taková normální rodinka (ČR 2008)
Režie: Patrik Hartl
Scénář: Patrik Hartl
Kamera: Tomáš Kresta
Hudba: David Kraus
Střih: Jan Mattlach
Hrají: Jiří Mádl, Eva Holubová, Marián Labuda, Monika Zoubková, Vanda Hybnerová, Ľubo Kostelný, Ivana Chýlková, Liliana Samojlovna Malkina, Jaromír Dulava
Délka: 90 minut
Česká premiéra: 17. 4. 2008