Zlatý kompas

Lyřin svět vyrostl v hlavě Philipa Pullmana v dnes již slavné knižní trilogii Jeho temné esence, jejíž třetí díl získal prestižní Whitbreadovu cenu jako vůbec první dětská kniha v historii. Čtenář se díky ní dostane do několika světů, jež jsou oslavou fantazie a triumfem imaginace. Ale nepředbíhejme, teď jsme jenom na počátku putování…

A to začíná v Oxfordu, městě, které známe, znali jsme, nebo ho ještě jenom poznáme. Žije tady Lyra Belacqua, holka jako každá jiná, jenom trochu více umanutá, pod dohledem kolégia. Nezná své rodiče – a možná je to jedno z jejích štěstí v blažené dětské nevědomosti plné vážných her. Ale to se již brzo má změnit, jak se točí kola osudu, a ona už záhy bude vržena do víru událostí, o kterých se jí ani nesnilo, o kterých se nesnilo nikomu, událostí, které můžou změnit osud nejen jejího, ale všech světů a ve kterých sehraje zásadní a rozhodující roli. A jak už to ve velkých putováních plných proroctví a nebezpečí bývá, pozná přitom mnoho neuvěřitelných míst plných hrůzy i štěstí a potká mnoho výjimečných přátel i zlověstných nepřátel. Ve hře o záhadný Prach, spojující jako most různé světy, je téměř nekonečná moc a vědění, ale taky – a v neposlední řadě – svobodná vůle. Své role tady má tajemné a zdánlivě všemocné Magisterium, horda Cikánů, armáda Tatarů či klan bosorek a v sázce je nejen osud dětí, unesených tajemnými Vrahouny někam za severní polární kruh do Bolvangaru, o němž jenom náhodné skazky dýchají děsem, ale také trůn království ledních medvědů na Svalbardu a mnoho jiného. Je to jistě příběh hodný vyprávění, tím vším totiž bude muset Lyra se svým daemonem (v tomhle světě totiž má každý člověk svého zvířecího souputníka, s kterým je nerozlučně spjat) projít jen proto, aby se dostala na práh ještě větších dobrodružství napříč nejrůznejšími realitami.

A jakou že roli tady vlastně sehraje alethiometr, takzvaný Zlatý kompas, poslední svého druhu? To už by bylo příliš vysvětlování. Ti, co znají, a tudíž (jak předpokládám) i milují knižní předlohu, už vědí. Ostatním nezbývá než co nejvřeleji doporučit Pullmanovu knihu, skutečný skvost dětské literatury, na které si ale pochutná nejeden dospělý. Protože pojednává o tom všem a obsahuje ještě mnohem více. Není divu, že se díla srovnávaného kvalitou s Pánem prstenů chopila filmová studia, a to přímo New Line Cinema, které stojí i za Jacksonovou adaptací Tolkiena. Jako režiséra angažovali Chrisa Weitze, který se s látkou popral s kuráží hodnou své hrdinky, ale stejně jako ona by mohl být výsledkem své práce i nemile překvapen.

Na ztvárnění originálních a komplexních světů s bohatými detaily, složitými vztahy a vykreslenou psychologií si už vylámali zuby i větší mistři. Těžko udržet lokomotivu na tolika kolejích najednou, o to víc takovou, která se řítí bez zaváhání všemi literárními prostory a výtvarnými prostředky.

Herečtí představitelé pasují, dokonce i Lyra Belacqua (Dakota Blue Richards), která není otravná, jak mívají dětští představitelé docela často ve zvyku, ale správně dětsky skotačivá i pevná ve svých rozhodnutích až do zatvrzelosti. Marisa Coulterová (Nicole Kidman) je ďábelsky krásná – ovšem ďábelská taky, chladná a nedosažitelná, za elegantní slupkou skrývá jádro tvrdé jako diamant. Stejně jako jejího protihráče, nic ji nezastaví na cestě za jejím cílem (nebo že by snad přeci jenom chovala nějaké city?). Lord Asriel (Daniel Craig) je aristokrat jak má být, energický, přičinlivý a nekompromisní, zanícený badatel a umanutý bojovník, jde si za svým jako šelma, ale hrdě. Vždy připraven pomoct a vrhnout se tam, kde se něco děje, je aeronaut Lee Scoresby (Sam Elliott), prototyp dobrodruha, muž mnoha schopností a nečekaných známostí. Stejně tak hypnotizující Serafina Pekkala (Eva Green), která měla po hříchu ještě méně prostoru než ostatní představitelé – a ti se taky moc nevyhráli. Je to obrovská škoda, nejen kvůli jejich nesmírné přitažlivosti, ale hlavně skvělému hereckému umění celého ansámblu. Bohužel – a že to v rámci objektivity musím pořád vytahovat – není to chyba jediná. Filmařsky není Zlatý kompas nijak výjimečný. Co dokonce překáží, je ten nejklasičtejší systém postupování dějem – cesta, zastávka, událost, postava, cesta, zastávka, událost, postava… Taky možná délka a tempo, neinformovanému divákovi bude možná chvíli trvat, než pochopí, na jak komplexně vymyšlený svět se to dívají, rychlé tempo děje nám nedovoluje dostatečně se s ním seznámit. Naproti tomu je sladěnost herců, počítačových daemonů i prostředí ve Zlatém kompasu stoprocentní, o několik koňských hlav předčí Beowulfa.

Srovnání se nabízí přímo proto, že jsou to největší taháky vánoční sezony. Především zvířátka v čele s Pantalaimonem jsou kouzelná do té míry, že si je nemůžete nezamilovat, a děti už vůbec ne. Sečteno a podtrženo tady máme pěknou adaptaci moderní pohádky, zmáknutou mnohem lépe než Narnie, totálně odfláklé Probuzení tmy nebo sfušovaný Eragon. Pullmanův svět by rozhodně stál za to, dovědět se o něm více, nebo v něm o tu půlhodinu déle setrvat. Když se dívám na všechny ty fantasy průšvihy, musím Weitza za tuhle adaptaci vyzdvihnout, i když ji neunesl filmařsky, ale jenom zilustroval. Ilustrace jsou to ale pěkné a triky jsou v porovnání s Beowulfem, kde vypadá každý záběr jako jiná úroveň animace, fantastické. Možná bylo toho srovnávaní trochu moc. Ale bez něj by mi zůstalo jenom konstatování, že je to docela hezké zpracování krásného příběhu, které, být dítě, by mi zůstalo v paměti celý život. Není potřeba všechno hned měřit s Pánem prstenů , ale když už – možná že Pánu prstenů nesahá ani po kotníky, ale nad ostatními fantasy filmy z poslední doby se pak vypíná nad oblaka. A i když to možná celkem nevyšlo podle představ některých z nás, tak jako náš a Lyřin, ani světy literatury a filmu nefungují podle stejných pravidel, i když jsou si někdy tak blízko – a světy fantazie už vůbec ne.

Čekal jsem na Zlatý kompas jako na jeden z filmů roku a teď mám „jenom“ hezký film. Nedejte se ale otrávit recenzenty a běžte se na něj podívat, v každém případě je to ten nejlepší tip letošních Vánoc na podívanou pro celou rodinu, nic lepšího tady nemáme a jak se tak na to dívám, ani dlouho mít nebudeme.

Hodnocení: 75 %

Zlatý kompas (The Golden Compass) – USA / VB, 2007
Režie : Chris Weitz
Scénář : Chris Weitz podle knihy Philipa Pullmana
Kamera : Henry Braham
Střih : Anne V. Coates, Peter Honess, Kevin Tent
Hudba : Alexandre Desplat
Hrají : Nicole Kidman, Daniel Craig, Dakota Blue Richards, Eva Green, Tom Courtenay, Clare Higgins, Sam Elliott, Freddie Highmore, Ian McShane, Ian McKellen, Christopher Lee, Kristin Scott Thomas, Kathy Bates, Derek Jacobi
Délka: 113 minut
Premiéra v ČR : 13. 12. 2007