Petr Nikl: Trenažér pro okamžitou hru
![nikl-1](http://www.nekultura.cz/images/2010/vytvarne-umeni/kveten/nikl-1.jpg)
V prostoře před knihovnou Pražákova paláce Moravské galerie se objevil svérázný klavír neklavír. Klávesy tají pod pásem bílé tkaniny, zato díky odstraněnému křídlu můžeme objevovat taje jeho vnitřností. Trenažér je volně přístupný všem kolemjdoucím. Že Nikl při jeho instalaci myslel i na zrakově postižené, dokládá folie popsaná hmatovým písmem. U tohoto díla by měl být nápis „Dotýkejte se vystaveného exponátu“.
![nikl-2](http://www.nekultura.cz/images/2010/vytvarne-umeni/kveten/nikl-2.jpg)
Nešlapat na trávu v parku, nedotýkat se vystavených děl… Mnoho podobných pouček máme nesmazatelně zafixováno od dětství ve svých hlavách. Petr Nikl, známý hračička, svojí tvorbou ruší jedno z těchto striktních pravidel a snaží se přimět diváka ke kontaktu s nástrojem. Očišťuje a obnovuje v dospělých radost z objevování nezvyklých zvuků, z možnosti tvořit vlastní „hudbu“, čirou radost ze hry. Překvapení hraje roli jakéhosi katalyzátoru, krása rokotu skleněné koule po železných strunách, zvonivý, něžný cinkot barevných koulí posazených na kovových miskách lákají k další improvizaci nebo zkoušení miniaturních skladeb vzniklých z okamžitého hnutí mysli.
Dle Niklových vlastních slov patří příprava interaktivních expozic k jeho nejoblíbenějším činnostem. Náhoda a překvapení zdaleka není v umění nový prvek. Jeho tvorba nám může vzdáleně asociovat třeba manýristické zahrady plné překvapení v podobě pneumatických soch, zpívajících fontán a dalších vodních hříček. Nikl však přeměňuje pasivního diváka na aktivního účastníka. Při takovém setkání, jako je toto s Trenažérem, možná mnozí zatouží po stálé přítomnosti podobných děl ve veřejném prostoru. Přísně racionalistický ráz životního prostředí určovaný v narůstající míře strohou architekturou by zákonitě měl být vyvažován umísťováním podobných děl i pod širé nebe.