Dostojevského Něžná je noc v Celetné – něžná i mrazivá zároveň
V režii Patrika Hartla vznikla v Divadle v Celetné inscenace Něžná je noc propojující fragment Dostojevského Zločinu a trestu a novelu Něžná stejného autora. Výsledkem je neobvyklá, emocemi nabitá podívaná stojící na hereckém mistrovství Martina Hofmanna. Po dlouhé době se také jedná o režijní počin, který nepodceňuje divákovu fantazii a naopak ji zaměstnává v každém okamžiku.
Hned po příchodu do hlediště je zřejmé, že večer se ponese v komorním duchu. Výrazně zmenšené jeviště osvětlené pouze svitem svíčky téměř splývá s prostorem pro diváky. Hlediště, které se jevišti přiblížilo co do dálky i do výšky, se také razantně zmenšilo a poskytuje nyní prostor pro maximálně pět řad sedadel. To vše zintenzivňuje intimní ladění, na kterém inscenace sestávající z monologu a hereckého výkonu jediné osoby staví především.
Něžná je noc je tematicky i fakticky rozdělena do dvou odlišně laděných částí. V první půli večera se setkáváme s Marmeladovem, opileckým nešťastníkem z románu Zločin a trest. Ve staré loděnici a s lahví vodky v ruce nám líčí svůj životní příběh, smutný i trapný zároveň. Lituje se, když vypráví o ztrátě zaměstnání, ostýchá se, když přiznává, že kvůli němu je jeho dcera nucena prodávat samu sebe, ospravedlňuje se před hněvem manželky, která ho nikdy nemilovala. To vše za neustálého popíjení, prozpěvování a hry na harmoniku a ve skvělém provedení Martina Hofmanna. Ačkoliv je na jevišti sám, dokáže jeho prostor obsáhnout, využít každou jeho část. Zároveň v podstatě líně plynoucí děj vrchovatě naplňuje množstvím emocí, mnohdy zdánlivě protichůdných a o to realističtějších. Jeho Marmeladov vstupuje na jeviště s dlouhým mlčenlivým pohledem do publika. Navazuje kontakt a poté začíná svou zpověď v lehce ležérním, ale přesto uvědomělém tónu, s alkoholovým, ale ne rozjařeným úsměvem na rtech. Martin Hofmann svůj monolog mimikou a gesty prokresluje do nejdrobnějších nuancí.
Druhá, ještě chmurnější polovina přivádí na jeviště majitele zastavárny, jehož manželka, kterou zcela beze slov představuje Marika Šoposká, před několika okamžiky spáchala sebevraždu skokem z okna. Před posledním vydechnutím jí manžel vystavuje konečné zúčtování. Zatímco Marmeladov byl v některých okamžicích k smíchu, v této roli je Hofmann strach budící autoritou, která trestá každý náznak odporu.
Po dlouhé době jsem se setkala s inscenací, která nepodceňuje divákovu roli a jeho schopnost anticipace. Režijní pojetí inscenace Něžná je noc s divákovou fantazií spolupracuje opravdu intenzivně. Zaměstnává ji nejen postupným a velmi pozvolným odkrýváním obou příběhů, kdy se divák chytá každého detailu, aby byl schopen dostat se v dějové skládačce dál, ale také faktem, že možné propojení obou částí inscenace již zůstává zcela na divákovi. A možností je opravdu mnoho. Nedořečené detaily a úměrné množství bílých míst zde fungují jako nástroj pro udržení divákovy pozornosti. Monologická koncepce, která by jinak po čase mohla začít nudit, je protkána drobnými zámlkami, které diváka doslova připoutají k jevišti. Velmi jednoduchý a přitom sofistikovaný způsob, který potěší každého, kdo nerad dostává vše na stříbrném podnose.
Inscenace Něžná je noc navíc předkládá nevyčerpatelné téma viny a trestu. Ptá se, jestli je vždy potrestán ten, kdo je skutečně vinen, a hledá pocity viníka odpovědného za pád, nebo dokonce smrt nevinného. Divák je v obou částech večera sugestivně pasován do role arbitra. Viníci se k němu obracejí, hájí se i žalují sami na sebe. Pokud se na Dostojevského do Divadla v Celetné vydáte, s lehkou hlavou rozhodně odcházet nebudete. Odnesete si ale skvělý divadelní zážitek.
Divadlo v Celetné
Něžná je noc
Režie a dramaturgická úprava: Patrik Hartl
Scéna, kostýmy: Karel Špindler
Hudba: Marko Ivanovič
Hrají: Martin Hofmann, Marika Šoposká
Premiéra: 5. listopadu 2011, psáno z představení
4. února 2012