Tramvaj do stanice Touha
Činoherní klub zahájil premiérovou řadu pro tuto sezónu nesmrtelným textem Tennesseeho Williamse, jednoho z nejvýznamnějších dramatiků 20. století. Tramvaj do stanice Touha, často označovaná jako vůbec nejlepší text tohoto autora, v sobě nese vše, co je pro Williamsovu tvorbu typické. Prostředí amerického jihu konce 40. let, silné, vášnivé hrdiny a věčnou bolest toužící lidské duše. Na jevišti v Činoherním klubu se výjimečný příběh setkal s výjimečnými hereckými výkony. Výsledkem je inscenace, kterou byste si neměli nechat ujít.
Stará tramvaj se proplétá uličkami New Orleansu. Ve stanici jménem Touha z ní vystupuje Blanche Dubois. Přijíždí změnit svůj život a zapomenout na všechny bolesti uplynulých let. Během návštěvy u své sestry ale fatálně zasáhne hned do několika životů. Tramvaj do stanice Touha je silným psychologickým dramatem. Přivádí na jeviště postavy dvou světů, které se ale ve skutečnosti cítí stejně a hluboce vykořeněné. Ztraceni uprostřed svých životů hledají správný směr své další cesty. Přitom se vzájemně zraňují, budí nejen soucit, ale i porozumění. A samozřejmě touží. Touha je hnacím motorem jejich jednání.
Na jedné straně Blanche, jižanská kráska a padlá aristokratka, která na svět kolem sebe stále hledí povýšeně, ačkoliv sama už nevlastní nic, co by ji k tomuto postoji opravňovalo. Na druhé straně její švagr Stanley, přistěhovalec, ale hrdý Američan, který své peníze vydělává každodenní otročinou v továrně. Život utápí v alkoholu, kartách a násilí vůči své manželce. Dva tolik odlišné motivy. V režii Ladislava Smočka se však podařilo zachovat i jejich komplementární charakter. Blanche a Stanley totiž vzájemně reprezentují nejen to, co je odpuzuje, ale také to, co jim chybí, po čem touží jako po své poslední záchraně. Hrdinové Tennesseeho Williamse nejsou černobílí. To, že ani ve Smočkově inscenaci nelze žádného z nich lehce odsoudit, nebo naopak pasovat do ústřední kladné role, je vůbec nejzásadnějším momentem, který svědčí o hlubokém pochopení inscenovaného textu. V Činoherním klubu má každá z postav svou část pravdy. Pozitivní a negativní se snoubí ve spletitých spirálách, kde hraje svou roli i nepochopení a životní ironie.
Excelentní výkon Lucie Žáčkové navíc Smočkovu inscenaci posouvá o další úroveň výš. Její Blanche s výraznými, okázalými gesty „velkého světa“ naplňuje celé jeviště. Projev, na oko sebejistý, od počátku prozrazuje vnitřní nevyrovnanost, která se s každým dnem dere na povrch. Drobné záchvěvy hysterie, strachu a úzkosti eskalují s každým jejím výstupem. Lucii Žáčkové se podařilo zachytit vnitřní boj, který Blanche se svou neurózou svádí. Při vyjádření její niterné rozpolcenosti střídá teatralitu s hlubokým emocionálním prožíváním, když Blanche hovoří o své minulosti, a využívá i komickou rovinu její aristokratické masky. Neméně zdařile Lucii Žáčkové sekunduje Jan Hájek v roli Stanleyho Kowalského. Jeho syrový herecký výkon kontrastuje s naučenou grácií Blanche. Zároveň se mu ale daří do Stanleyho výbuchů hrubosti promítat také momenty spravedlivého rozhořčení, tak podstatné pro jeho pochopení.
Přes všechny zmíněné skutečnosti vyznění inscenace nakonec škodí přehnaně realistická scéna. Její ladění ve stylu poloviny 20. století příjemně podporuje atmosféru textu. Malému jevišti sluší také kovová konstrukce, která perfektně ilustruje schodiště amerického činžáku. Do všech detailů vyvedený byt už ale sdělení inscenace spíše brzdí. Tam, kde má vnímání diváka plně zaměstnávat emoční vypětí, by lépe než koupelna vybavená funkční sprchou nebo klasická kuchyňská linka zafungovalo větší zapojení abstraktního prvku. Tramvaj do stanice Touha je svým tématem i Williamsovým rukopisem nesmrtelná. Střet rozdílných světů, boj s předsudky a uprostřed nich jedinec vyrovnávající se sám se sebou. Pravděpodobně nenastane doba, která by Williamse nedokázala ocenit. V podání Lucie Žáčkové se navíc v nové inscenaci Činoherního klubu setkáváme s opravdu velkou tragickou hrdinkou. Už její herecký výkon, aspirující na náležité ocenění, je dostatečně pádným důvodem, proč Tramvaj do stanice Touha vidět.
Činoherní klub
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha
Překlad: Luba a Rudolf Pellarovi
Režie: Ladislav Smoček
Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Simona Rybáková
Hrají: Lucie Žáčková, Jan Hájek, Marika Procházková,
Matěj Dadák, Lada Jelínková, Otmar Brancuzský, Václav Šanda, Petr
Křiváček, Zuzana Vojtíšková
Premiéra: 12. října 2011, psáno z premiéry