Režisér Tomáš Řehořek: Bez zápalu pro věc to ale nejde
![Proměny Tomáše Řehořka](http://www.nekultura.cz/images/2010/film/duben/tomas-rehorek-perex.jpg)
Tomáš Řehořek (1987) je mladým a nadějným filmařem. V roce 2009 natočil svůj první celovečerní film Proměny, u kterého musel v několika případech improvizovat a v několika rozhovorech prohlásil, že se tak dostal až na dřeň samotné filmařiny. V současné době pracuje pro Českou televizi, pro kterou točí dokumenty, a na podzim připravuje premiéru svého dalšího snímku, který bude pojednávat o drogové minulosti několika vzájemně blízkých přátel. Co dalšího Tomáš chystá, se dočtete v našem rozhovoru.
Vzhledem k tomu, že jsme oba stejně mladí/staří, tak ti budu tykat, Tomáši. Před půl rokem šel do kin tvůj první celovečerní film Proměny, jak s odstupem času hodnotíš svůj film? Co bys změnil a co naopak ponechal?
Každý záběr filmu mi prošel rukama mockrát, když pominu natáčení, tak při střihu, gradingu, zvuku, hudbě apod., to už pak člověk nemůže být objektivní, navíc jsem k sobě dost kritický, takže bych odpověděl, že bych dnes udělal jinak asi všechno. Co bych ponechal? Výborné herce a štáb, který mi umožnil film natočit, respektive dokončit.
Svůj debut jsi natočil jako velmi mladý. Pocítil jsi zvýšený příliv zájmu o svoji osobu, když se rozběhla propagace filmu, který natočil „nejmladší český režisér“?
Zájem určitě byl, ale tak je to vždycky, když vznikne nový film a jeho tvůrce s ním jde do kin.
Dle všeho sis vybral skvělé herce, kteří v poslední době stihli sesbírat plno významných ocenění. Jaká byla spolupráce s jednotlivými aktéry?
Jak už jsem zmínil, herci byli výborní, byla pro mě čest mít možnost točit s takovými osobnostmi. Kromě precizní práce byli navíc velmi trpěliví a tolerantní, spoustu mě toho naučili.
Proměny objevila tvoje kantorka a filmová producentka Nelly Jenčíková ze Zlínské filmové školy v absolventských filmech a na poslední chvíli se do produkce zapojil i herec Karel Roden, takže jsi měl určitě kvalitní podmínky na natáčení. Jak na tebe působilo, že se o film zajímá i pan Roden? Poskytl ti nějaké rady nebo nápady ohledně natáčení?
Zde jen pro upřesnění, když Nelly Jenčíková nastoupila na školu, Proměny už byly natočeny. Čekaly nás poté už jen několikadenní dotáčky. Nelly se záběry a první sestřihy líbily, filmu se ujala a její zásluhou se mu dostalo profesionální postprodukce a distribuce v kinech. Karel Roden film viděl po dokončení čistého střihu, líbila se mu forma a energie filmu a rozhodl se mu pomoci v rámci postprodukce a distribuce. Pro natáčení mi tedy, bohužel, rady dát nemohl.
Jaká je tvá první vzpomínka na kino?
To byl rok '93 a mně bylo šest let. Tehdy do kin vtrhl Jurský park, všichni ho mohli vidět, jenom já ne, protože mi to maminka zakázala. Neustále mi všichni vyprávěli, jak je to úžasný film, až jsem se vkradl do starého ostravského kina Dukla, které už dnes neexistuje, a na film se tajně podíval. První fascinující vzpomínka na kino.
Jak to máš s tvůrčí nejistotou? Potkala tě během natáčení?
Ne. Když jdu na natáčení, mám vše v podstatě natočené a postříhané v hlavě, pak je to „jen“ fyzická realizace. Často se stane, že mě při natáčení napadne něco jiného, ale pořád držím na paměti určité mantinely, aby věc fungovala tak, jak má.
Jak jsi daleko se svým novým celovečerním snímkem? Můžeš čtenářům Nekultury aspoň nastínit, o čem bude a kdy se na něj můžeme těšit v českých kinech?
V tomhle ohledu jsem docela pověrčivý. Někteří tvůrci pořád říkají, co všechno brzy natočí, a nic se neděje. Já bych raději mlčel a pak přišel s hotovým filmem. Můžu říct, že když vše půjde dobře, nebude to trvat déle jak rok, a budou to filmy dva.
V rozhovoru pro časopis Reflex jsi říkal, že tě inspirují události všedního dne a že si je často zapisuješ do svého sešitu. Stále si ještě zapisuješ? Co sis zapsal jako poslední?
Zapisuju si pořád, ale jen věci, které mě napadají pro další projekt. Naposledy to byl kytarista na Karlově mostě, který se najednou postavil a začal řvát na Pražský hrad cosi o prdeli.
Jací filmaři a jaké filmy tě inspirují? Máš nějaký filmařský vzor a oblíbený film?
Inspirují mě všichni filmaři a všechny filmy. Poslední dobou se mi hodně líbí mexická kinematografie. Ale obecně mám ve filmech trochu rezervy. Někde jsem četl názor, že je na Proměnách vidět, že jsem určitě viděl spousty filmů, to je ale úplný nesmysl. Na filmy se dívám málo, klasiku sleduji většinou jen z povinnosti a aktuální věci dost flákám. Vím, že bych neměl, ale když je chuť, není čas a naopak. Snažím se to dohánět. Takže vzor přímo nemám, snažím se jít vlastní cestou.
Máš chuť si vyzkoušet do budoucna nějaký naprosto nekonvenční žánr?
V České republice to jsou skoro všechny. Nevím, nehledím na to, jestli je žánr konvenční nebo ne. Třeba teď připravuju film, jehož žánr u nás moc nevidíme, a zároveň druhý film, jehož žánr je tu běžný. Záleží na tom, jestli mě baví látka, nebo ne. Když ne, nešel bych do toho, když jo, klidně se pro to roztrhnu.
Proměny jsi natočil na digitální kameru, kterou sis vypůjčil. Z jakého důvodu jsi netočil na klasický film a jaký vidíš potenciál v „digitálu“?
Na film jsem netočil jednak proto, že jsem na něj neměl peníze, a taky proto, že jsem to technicky neuměl. Digitál je určitě super, jsou snad i čipy s mnohem vyšším rozlišením, než je 35mm film. Náklady jsou o několik řádů nižší než u filmu a člověk má víc prostoru a možností. Potenciál je tedy veliký, video nenápadně válcuje nejen film, ale už i reklamu. Problém je v tom, že filmovou atmosféru si stále drží klasická filmová surovina a zatím jsem neviděl žádný plug-in, který by se jí dokázal vyrovnat. Až někdo vymyslí čip s proměnlivou pozicí pixelu, tak možná. Určitě to někdy přijde, znáte Japonce…
Inklinoval jsi k filmařině již od útlého mládí? Co tě vedlo ke studiu filmu ve Zlíně a přijímacím zkouškám na pražskou FAMU?
Filmařinu jsem začal pokoušet už někdy kolem 15, což byla taková únikovka z reality. Bavilo mě to, a tak jsem se rozhodl pro Zlín. Na FAMU mě hned nevzali, měl jsem pak velké štěstí, že vznikly Proměny, a díky nim mohu v oboru v současnosti pracovat, takže už FAMU zkoušet nemusím.
Jak hodnotíš zájem diváků a kritiků o svůj film? S jakým komerčním úspěchem se Proměny setkaly?
Film je v ČR většinou ztrátová záležitost, takže o komerčním úspěchu se dá mluvit jen výjimečně, nicméně s kritikou jsem spokojený. Byla velmi kontroverzní. Někdo byl přímo nadšen, zejména oficiální kritika. Reakcí některých lidí si hrozně vážím, někdo naopak šířil na internetu hnidopišské názory, skoro jako bych mu zavraždil někoho z rodiny, ale myslím si, že podobné výstřelky jsou dobře. Díky tomu se o filmu hodně mluvilo a nespadl tak v hodnocení do neutrální šedi.
Dočetl jsem se, že spolupracuješ s ČT na televizních dokumentech, můžeš povědět více?
Pro Českou televizi jsem natočil v loňském roce pouze dva dokumenty, v současné době často pracuji v reklamě, nebo spíš začínám. Snažím se a baví mě to. Ale celovečerní tvorba je a bude vždy prioritou.
Je filmařina splněním tvých snů? Máš ještě čas na něco jiného?
Splněný sen to určitě je. Není to pro mě jen práce, ale i zábava, v podstatě tím žiju. Čas na jiné věci se ale vždycky najde. Čas od času je třeba vypnout. Poslední dobou však vypínám často, mám úžasnou přítelkyni.
Cítíš v sobě někdy erupce tvořivosti, nebo se považuješ za rutinéra, co pracuje s řemeslnou přesností?
Sázím spíš na fantazii a práci s obrazem, ale řemeslo umět musíš, jinak se v tomhle oboru těžko uplatníš. Nejde jen o dramaturgické postupy nebo šablony v různých žánrech, ale také o techniku. Když člověk rozumí technice, dává mu to obrovské možnosti. Bez zápalu pro věc to však také nejde. Takže pro látku, která mě baví, jsem vždy zapálen tvořivostí a tu co nejvíce podporuji řemeslnou přesností.